Církev potřebuje omladit, to je jasné. Avšak v čem vězí pro mladé lidi kouzlo katolické církve a co umí tato církev potenciálnímu dorostu nabídnout? Jaké reformy jsou pro mládež důležité? Toto jsme se chtěli dozvědět v bavorském velkoměstě Řezně, kde je tvář papeže všudypřítomná: na pohlednicích, kalendářích a jiných suvenýrech. Na zdejší univerzitě byl papež řadu let profesorem teologie – tehdy ještě pod svým občanským jménem Josef Ratzinger.

Feli: „Lpění na hodnotách a tradicích ve světě, který je povrchní, je pro mladé křesťany důvodem, proč se ztotožňovat s katolickou církví,“ myslí si Feli, 27letý student práv. „Celkově je ale pro mladistvé dost složité následovat učení katolické církve. Jsou to právě ony silně zkostnatělé struktury, které na mladé lidi působí asi spíš odstrašujícím dojmem.“ Za pozitivní však považuje Ekumenický mezinárodní církevní kongres. „Papež Jan Pavel II. učinil hodně pro mládež a porozumění mezi národy. Z toho také může ještě těžit nynější papež Benedikt. Navíc jsou lidé prostě stavěni tak, že rádi následují morální autoritu,“ vysvětluje si obrovskou účast na papežových veřejných vystoupeních. „Katolickou církev bych vytvořil moderní a stylovější, bez odstranění všech tradic.“

Miriam: „Myslím si, že kouzlo katolické církve spočívá v tom, že je dobré být ve skupině, kterou něco spojuje,“ myslí si Miriam, studentka pedagogiky z Řezna. Bohoslužby vytvářené pro mladé se jí líbí: „Hudba je lepší, texty mladší a atmosféra je prostě uvolněnější." Možnost setkávání se s lidmi ve stejném věku je důvod, proč se mladí lidé ještě dnes mohou s katolickou církví ztotožňovat. „Odstranila bych ale rozdíly uvnitř náboženských směrů, neboť Bůh zůstává Bohem." Také kritizuje hierarchickou strukturu katolické církve: „Vestavěla bych více instancí a papeže bych neprezentovala jako jediného velkého představeného. Bylo by také dobré, kdyby existovali mladší lidé, kteří by měli také hlavní slovo.“ Vedle toho si Miriam přeje širší osvětu o víře: „Například by bylo žádoucí, aby nebyla víra jednoduše orazítkovaná jako konzervativní a staromódní .“

Sonja: Fascinaci katolickou církví spatřuje Sonja ve zkušenosti, že lze společně prožívat víru. „Je například úžasné společně připravovat a vytvářet bohoslužbu.“ Domnívá se, že právě církev nabízí možnost být součástí společenství, ve kterém nebudete nikdy sám. „Dovolila bych katolickým kněžím vstoupit do manželského svazku,“ zdůrazňuje tato 27letá žena, která sama byla řadu let aktivní v katolické mládeži na venkově. Také kritizuje přísně konzervativní proudy, jako je Bratrstvo svatého Pia: „S něčím takovým naprosto nesouhlasím.“ Nadšení pro papeže dokáže Sonja pochopit: „Papež je velká osobnost, a když ho vidíte nebo jste ho viděli, cítíte se prostě silnější ve víře i ve spojení s Bohem.“

Theresa: 20letá Theresa věří, že hodnotový systém katolické víry může zachytit právě mladé lidi v době jisté duševní krize. „Přemýšlet o hodnotách společnosti je úlohou každého jednotlivce.“ Theresa, která zrovna vykonává jednoroční dobrovolnou službu v Tanzánii ve spolupráci se svazem Německé katolické mládeže, požaduje, aby se vyvinula silnější individuální víra. „Osobní forma víry umožňuje právě mladým lidem se ztotožnit s církví.“ Navíc by Theresa zrušila celibát a umožnila ženám přístup ke kněžskému povolání. „Do středu společenského vývoje posledního století se posunula osobní svoboda a individualita člověka, a tomu se církev musí přizpůsobit.“

Johannes: „Církev je nejen o bohoslužbě, ale taky se odehrává ve společnosti, když se lidé setkávají a jdou spolu na pivo nebo na zmrzlinu.“ Tak to vidí 20letý Johannes, který sám sloužil řadu let v církvi jako ministrant. „Víra pro mě znamená daleko víc než jen pouhou návštěvu bohoslužby,“ dodává a připadá mu smutné, že už nemá mnoho mladých odvahu stát si za svou vírou. „Podle mého názoru je však horší říct, že v nic nevěřím, protože kde je pak onen smysl života? Nemusíte znát či akceptovat všechny aspekty církve, avšak se základní myšlenkou bychom měli být zajedno všichni,“ myslí si Johannes. „Církev potřebuje lidi, kteří jsou otevřeni změnám, jinak bude neustále pozadu a nakonec zanikne,“ věří Johannes, který by chtěl pro papeže zavést nejvyšší přípustný věk 70 let.

Anja: Pro Anju, studentku mediálních věd, je těžké pochopit, jak se mohou mladí a světu otevření lidé ztotožňovat s konzervativními postoji církve. „Umím si však představit, že katolická církev dává pocit pospolitosti, který se zakládá na skupinách, jako je pěvecký sbor v kostele nebo jiné angažované činnosti.“ Též nadšení pro papeže nedovede tato 23letá žena pochopit: „V mých očích mají skutečný a opravdový zájem o papeže jen starší lidé.“ Naléhavou potřebu reformy vidí Anja v ustanoveních, které se týkají celibátu. „Řádovým lidem a kněžím bych povolila založit manželství a rodinu. To by snad také zabránilo četnému zneužívání dětí.“

Katharina: 27letá Katharina je toho názoru, že právě víra může poskytovat mnohým lidem sílu a oporu: „Právě v těžkých situacích je víra pro mnohé lidi oporou. Katolická církev se však musí přizpůsobit změnám ve společnosti a odpoutat se od tradičních forem, které již nejsou pro současnou dobu aktuální.“ Na některá témata, jako je homosexualita a eutanazie, má sice jiný názor než papež, avšak jako osobnost jí Benedikt XVI. připadá zajímavý: „Je působivé, kolika jazyky hovoří a jak je ještě dokáže praktikovat ve svých 85 letech. Je pozoruhodné, že se aktivně zasazuje za víru a hledá dialog s ostatními lidmi.“

Bratr Johannes Bosco: Bratr Johannes, který bydlí v klášteře řádu premonstrátů ve Speinshartu a v Řezně studuje teologii, chce svou víru žít hodnověrně a nechce nic předstírat, jen aby druhým lidem zprostředkoval své náboženské přesvědčení. Důležité pro tohoto 27letého Bratra není konfrontovat mladistvé s dogmaty, nýbrž s nimi hovořit o víře zcela otevřeně: „My, řádoví lidé si užíváme, když můžeme s mladými lidmi slavit, pít pivo nebo zajít do kina.“ Nechce mladistvé vábit do kostela zvláštními nabídkami: „Naopak, daleko víc chceme přesvědčovat svou upřímností, že církev není stará a zaprášená. Myslím si, že když půjde příkladem právě mladá generace bohoslužebních, může církev i přes mnohé konzervativní postoje v mládež doufat a spoléhat na ni“.