Ježíš v tělocvičně, papež v nedbalkách
Umění reflektující víru
V současné době se zdá, že se ve své umělecké tvorbě vírou zabývá jen velmi málo autorů. Ve skutečnosti jich je poměrně dost. Obvykle se však nevyjadřují přímočaře. Někteří umělci samozřejmě nadále ztvárňují příběhy světců a události z Bible zažitým způsobem a i dnes se staví nové kostely. Někteří autoři však přistupují k víře z nových úhlů.
Po staletích vážnosti si řada z nich vybrala možnost provokovat. Někdy jde pouze o prvoplánovou snahu šokovat využitím křesťanských symbolů, jindy chtějí autoři poukázat na něco, co si podle nich zaslouží naši pozornost.
Ježíš atletem
To bylo také cílem uměleckých skupin Kamera Skura a Kunst Fu v případě jejich společného díla Superstart, které vystavily v česko-slovenském pavilonu na benátském bienále v roce 2003. Jednalo se o Ježíše v pozici, v jaké ho známe z Ukřižování, tedy s roztaženýma rukama... Kristus však byl místo na kříži s útrpným výrazem vzepřený v gymnastických kruzích. Autoři chtěli poukázat na to, že naše společnost uctívá sportovní a jiné hvězdy, jako by se tak snažila nahradit víru v Boha, kterou odsunula do pozadí.
Jiní autoři nás chtějí spíš pobavit: slavné dílo Devátá hodina Maurizia Cattelana z Itálie vzbudilo ohromný rozruch realistickým vyobrazením papeže Jana Pavla II. zasaženého meteoritem. Papež je vůbec oblíbeným terčem umělecké provokace. Dalším příkladem může být plastika Slečna Kitty od Paola Schmidlina z Itálie, která zpodobňuje prozměnu Benedikta XVI. s mašlí ve vlasech a oblečeného v negližé.
Pouhá provokace?
Zmínění autoři se zmocňují nejtypičtějších křesťanských symbolů a hrají si s kýčem. Někteří se však snaží svou tvorbou nejen šokovat, ale také obohatit o vážnější rovinu. To nás může překvapit u některých známých „potížistů“. O Romanu Týcovi se v nedávné době mluvilo zejména v souvislosti s výměnou panáčků na semaforech v Praze, která nakonec vedla až k jeho měsíčnímu pobytu ve vězení. Když dosáhl v roce 2008 Kristových let, tedy třiatřiceti, nechal si do ruky zatlouct hřebík a krev, která mu po jeho vytažení vytryskla, otiskl na papír. Vzniklé skvrny vyfotografoval a velkoformátové fotografie pak vyvěsil o Velikonocích místo reklam ve skleněných vitrínách pražských zastávek. Možná si někteří kolemjdoucí jen díky dílu Křížová cesta uvědomili, že Velikonoce slavíme kvůli Zmrtvýchvstání Ježíše a zajíček se k nim připletl až později.
Jeden z nejslavnějších umělců současnosti, Damien Hirst, je známý zejména nakládáním žraloků a krav do obřích akvárií s formaldehydem. Podobný, ale mnohem komornější princip nabízí jeho dílo The Importance of Elsewhere – The Kingdom of Heaven. Jedná se o monumentální malbu, které připomínají chrámové okenní vitráže. Místo barevných sklíček zde však najdeme skutečná motýlí křídla - motýl totiž v křesťanské symbolice znamená naději na věčný život.
Nový pohled, nový jazyk
Může se zdát, že se současné umění skutečně už vírou nezabývá tolik jako během uplynulých století, ale nabízí nám pohled na ni ve více souvislostech a z mnoha úhlů. Tím, že dnes víra není ničím samozřejmým, lidé nad ní více uvažují a zpochybňují ji. Přesto v ní stále nalézají naději a odpověď na své otázky. Sochám papežů v nedbalkách se v médiích věnuje mnoho prostoru, ale když někdo věnuje více času hledání, najde díla mnohem zajímavější. Může začít například návštěvou pražského kostela Nejsvětějšího Salvátora, který ve svých barokních prostorách pravidelně instaluje díla předních českých umělců. Mluví sice novým jazykem, ale stejně silným jako barokní oltáře.
Copyright: Goethe-Institut Praha
červen 2012
