Dnes, kdy už „Generace JP II.“ (dnešní dvacátníci a třicátníci pojmenovaní podle papeže Jana Pavla II. - pozn. redakce) dávno dospěla, kdy se polští „mohéroví“ starci marně snaží ubránit to mizející „opravdové polské“ a kdy se katolická církev po řadě morálních skandálů staví do pozice oběti, se rozhodla gdaňská diecéze, že je na čase nahradit slova činem. A právě proto připravili studenti zdejšího kněžského semináře plán propagační akce - tentokrát v poněkud „gangsterské“ póze.

Je jich celkem pět. Jeden z nich demonstrativně nadzvedl svou sutanu. Jeho noha oblečená v bílé fotbalové ponožce je opřena o oficiální fotbalový míč Mistrovství Evropy v kopané 2012, které bude zanedlouho zahájeno v Polsku a na Ukrajině. To celé není míněno jako vtip, ale jako autentické náborové poselství Gdaňského semináře, které by mělo vejít ve známost nejen jako plakát v kostelech a školách, ale i na internetu – například na webové stránce dané diecéze.

Na internetových fórech se hodně mluví o tom, že je to „začátek konce této instituce“. Objevuje se i vztek a tvrdá kritika: „The team of God (Boží tým) je stejně zkorumpovaný, jako ti, kteří v zákulisí tahají za fotbalové nitky!“ V diskusi nechybí ale ani chvála: „Nápad jde ruku v ruce s moderním duchem. Dobře formulovaný slogan a motiv akce mají sílu přitáhnout mladé. Mně se to líbí!“ Bližší analýza internetových reakcí ovšem ukazuje, že většina komentářů obsahuje slova jako „stud“ nebo „provokace“... Neboť jak se dá odůvodnit reklama na práci, kterou by měli vykonávat vlastně jen lidé, kteří to považují za vyšší poslání?

Co nám tedy o katolické církvi v Polsku tato reklama sděluje? Co jeden označí jako korporátní identitu, považuje jiný za kreativitu. Avšak zdá se, že představitelé katolické církve nejsou mnohostrannými reakcemi znepokojeni. „Jestli má být Mistrovství Evropy v kopané 2012 užitečné pro celou zemi, proč ne také pro církev?“

Je však opravdu nutné, aby stereotypní pobožnost Poláků pronikla až na fotbalové stadiony? Komu je určena tato podivná kampaň? Hrstce zbloudilých mladých pastýřů, kteří by se později mohli stát kněžími? Tato hypotéza má prý věcně dokazatelný důvod – alespoň pokud věříte polským sociologům a autorům knihy Social Diagnosis 2011, která pojednává o podmínkách a kvalitě života v Polsku. Podle zde publikovaných čísel výrazně klesá počet Poláků, kteří se pravidelně zúčastňují náboženských aktivit. V roce 2011 to bylo už jen 42,7 procent, tedy o osm procent méně než v roce 2001. I když tento sestupný trend pokračuje pomaleji než ve Španělsku či Irsku, je evidentní, že kdysi jasně náboženské Polsko je na cestě k sekularizaci. Tomu asi sotva zabrání kopačky a manžety.