Christiane, zdáš se být dost kritickým pozorovatelem náboženství. Jak přesně vypadal tvůj vývoj?

Jsem pokřtěný a stále jsem ještě členem evangelické církve, ačkoli se má představa o světě rozvinula výš, než kam sahá pouhá doktrína a církevní učení. Původní křesťanská idea mě stále ještě inspiruje, přestože se podle mého názoru církev jako instituce této myšlence vzdálila. Náboženství pro mě znamená pátrání po smyslu a já nedělám skutečný rozdíl mezi spiritualitou a náboženstvím. Chtěl bych se ale povznést nad pouhé přežvykování církevních dogmat a nalézt vlastní odpovědi. Moji rodiče mě vychovali velmi otevřeně. Především můj otec mi věnoval mnoho času, často jsme společně filosofovali. Ve třinácti nebo čtrnácti jsem začal číst Kanta a pátral jsem v knihách svých rodičů po „okultních“ či „duchovních“ tématech.

Výsledkem je „panenteistický původní křesťan s hermetickou filozofií“. Co si pod tím máme přesně představit?

Když tohle říkám, lidé nejprve koulejí očima - s nevyslovenou nadějí, že to buď blíže rozvedu, nebo budu držet hubu. (směje se) Pojďme to tedy rozuzlit: panenteismus je boží definice. Podle ní Bůh není mužem s huňatými fousy, nýbrž všeobsahující vědomí všeho bytí. Všechno, co existuje, je zjednodušeně řečeno součást Boha. Ovšem Bůh je přitom víc než jen suma všeho materiálního. U původního křesťanství se to již stává složitějším: Církev škrtla mnoho původních aspektů, například ženský božský princip nebo reinkarnaci. Toto zrekonstruovat není snadné. Ale křesťanství církve už dlouho není křesťanstvím Ježíše. A hermetika je naukou a filosofií, která sloužila jako základ svobodným zednářům a rosekruciánům stále ještě slouží.

Svobodní zednáři jsou obestřeni řadou tajemství a u mnohých vyvolávají nejistý pocit. Stručně řečeno: většina lidí o nich ví jen velmi málo. Čím se vyznačuje jejich pohled na svět a myšlení?

Dnešní reformované svobodné zednářství má s původní naukou již jen málo společného. Jediné, co nadále přetrvává, je mystická symbolika. Víra ve „vyšší moc“ je předpokladem pro vstup. Jinak však náboženství a politika nejsou hlavním tématem na shromážděních. Motivy se zaměřují spíše na jednotlivé ctnosti a také na to dát životu smysl tím, že se usiluje o dosažení něčeho vyššího pro sebe samotného i ostatní. Striktně vzato znamená svobodné zednářství pro každého řádového člena něco jiného.

Svobodné zednářství je pro mnohé nečleny spojeno s tajnými rituály a poznávacími znameními. Co je pravdy na tomto klišé?

Rituály ještě stále existují, ale jejich význam více či méně vymizel. Existují také určitá znamení uvnitř rituálů, ale žádné tajné podání ruky nebo něco takového. Jediná šance, jak se mohou svobodní zednáři na ulici poznat, je ta, že oba náležejí ke stejné lóži a proto se osobně znají. Tajemné to tedy vůbec není.

Mnoho zednářských řádů je stále ještě čistě mužskou doménou, nebo ne?

To je pravda, ale jen částečně. Mezitím už vznikly také smíšené a čistě ženské řády. Přesto je dominantní postavení mužů jednou z věcí, která mi na svobodných zednářích nejvíc vadí: To totiž odporuje nejen mé osobní představě o světě, ale dle mého názoru to také - pokud jde o idealismus a toleranci – odporuje i základní myšlence svobodného zednářství.

Navíc jsi ještě rosekrucián. Proč jsi se připojil také k nim?

Za prvé proto, že se mnohé krylo s tím, co jsem nalezl při svém vlastním pátrání po odpovědích, a zadruhé kvůli tomu, že svobodní zednáři jsou často orientovaní velmi světsky. Naproti tomu rosekruciánství pro mě symbolizuje hledání a zároveň mi poskytuje odpovědi. Člověku to dovoluje prozkoumávat věci a představy, kterými se v přibývajícím duševně zuboženém světě už mnoho lidí nezabývá.