Není vůbec jednoduché dostat tak malou zemi jako je Česko do německého televizního zpravodajství, nebo na stránku německého celostátního deníku... Ledaže jde o pivo. Nebo o českého prezidenta. „Václav Klaus chce rozbít Evropskou unii“ – něco takového vytiskne a ohromí i deník Die Welt. A první veřejnoprávní německá televize ARD oznamuje, že „Praha bojuje genovým kódem proti psím výkalům“, když komentuje technologický boj jednoho pražského starosty proti psím nadělením. Ovšem v prosinci 2011 serveru Spiegel online stálo za to uvést následující informaci: „Tisíce Čechů oznámily, že jsou stoupenci řádu Jedi“.

Co se stalo? Na jaře roku 2011 prováděl Český statistický úřad sčítání lidu. Překvapení se dostavilo v prosinci při zveřejnění výsledků: v kolonce „náboženská víra“ zakroužkovalo 15.070 Čechů jediismus jako životní nebo náboženský směr, který spočívá ve filozofii rytířů Jedi. Rytíři Jedi? Science fiction, Hvězdné války, režisér George Lucas, dýchavičný Darth Vader, Luke Skywalker a řež s laserovými meči. Hollywoodská legenda započatá koncem sedmdesátých let. Jiný překvapivý výsledek sčítání lidu: jen 13.150 obyvatel se přihlásilo k romské národnosti. Odhady přitom vycházejí z toho, že v zemi žije až 300.000 Romů.

Odkud tedy pramení překvapivé přihlášení se k neobvyklému vyznání na straně jedné a nechuť přiznat etnický původ na straně druhé? Nelibost je jasná: přiznat se k tomu, že jsem Rom, je v Česku zábavné jen tehdy, když jste zpěvákem popové skupiny Gipsy.cz a na pěvecké soutěži Eurovision Song Contest skáčete po pódiu v jednodílných plavkách. A co přiznání k jediismu, směsici křesťanství, buddhismu a taoismu? „Jsem nástrojem míru; tam kde je nenávist, já přinesu lásku“ tak zní část vyznání víry rytířů Jedi. Věří v „Sílu“, energetické pole, které utváří a obklopuje vše živé a proniká do něho. Viděno statisticky jsou Češi ateističtí jako žádný jiný národ v Evropě. Našli snad v jediismu konečně to své náboženství?

Ne, to nelze srovnávat. Náboženství rostla a tradovala se po staletích, zní v internetových diskuzích. Ale co může být na pouhém filmu božského, nadlidského, nadpřirozeného? Ne, nějaká filmová premiéra nemůže být počátkem nového náboženství.

Ale pozor: co když tvůrce filmu, režisér George Lucas, byl jen bezmocným nástrojem moci? Takové moci, která zachytí rádoby věřící tam, kde zrovna stojí. Nebo sedí. V kině například. Moc, která se na nás obrací z promítacího plátna, je přece lepší než moc, která nás nutí v neděli ráno do temných, vlhkých a studených kostelů. Docela si lze představit, že nemalá část lidí v ateistickém Česku takto smýšlí. Snadno by se dala spojit zábava a náboženství.

Když se novina o zhruba 15.000 českých Jedi prohnala koncem minulého roku médii, poprosila mě jedna německá rozhlasová stanice o příspěvek. Při hledání partnera pro rozhovor jsem napsal tvůrcům dvou českých webových stránek o jediismu. „Sám Vám toho mnoho o přiznání se k této víře nemůžu říct. Já osobně považuji naši facebookovou výzvu před sčítáním lidu spíše za zábavnou akci,“ zaznělo od prvního z nich. Ten druhý, zjevně opravdový Jedi, můj dotaz laskavě napsal „do fóra“. Jak to tak ale vypadá, na Ježíška je „Síla“ stále ještě krátká. Neboť o vánočních svátcích – jak říká Jedi – nedává mému dotazu na webu „moc velkou šanci“. A měl pravdu. Když jde o Vánoce, tak končí legrace i pro Jedi.