Jak víra ve spiknutí slouží k orientaci

Ten, kdo se zabývá spikleneckými teoriemi, může začít u Adama a Evy. A to vůbec není míněno jako fráze. Jeden z nejstarších podobných příběhů o iluminátech, kteří údajně kontrolují světové dění, se týká prvního biblického páru. Teorie o možném spiknutí existují už celá tisíciletí. Odjakživa se najdou lidé, kteří něčemu takovému skálopevně věří. Proč vlastně?

Sebastian Bartoschek považuje víru ve spiknutí za každodenní jev „stabilně zakotvený uprostřed společnosti“. Tento psycholog prozkoumal ve své diplomové práci dvě dílčí oblasti spikleneckých teorií: popularitu různých teorií a otázku, do jaké míry s nimi lidé souhlasí. Z osmnácti set dotázaných největší počet považuje za nejvýznamnější „fámu“ o Bermudském trojúhelníku, mořské oblasti v Atlantském oceánu, v níž se za nevyjasněných okolností často a náhodně ztrácejí lodě a letadla. Pokud jde o uvěřitelnost, dosáhla největšího počtu souhlasných odpovědí „Irácká ropná teorie“, podle níž USA v roce 2003 vpochodovaly do Iráku kvůli ropným nalezištím.

Najít struktury tam, kde žádné nejsou

Ačkoli byla právě tato teorie německými médii zmiňována velmi často, hodnotí Bartoschek německou žurnalistickou práci v souvislosti se spikleneckými teoriemi kladně: „V Německu média s těmito teoriemi zacházejí velice kriticky. Jinak než v anglosaské oblasti. Tam často pracují novináři raději s otazníky, než aby něco vysvětlovali jako úplnou hloupost.“ Když tedy rádio, tisk a televize v Německu mají jen malý podíl na úspěšném šíření spikleneckých teorií, jak si lze potom vysvětlit jejich častý výskyt?

Bartoschek podává následující vysvětlení: „Víra ve spiknutí je zvláštní forma nalézání struktur tam, kde žádné nejsou.“ A dodává, že „si člověk potřebuje fakta zařadit a vysvětlit, aby mohl události chápat a zpracovávat." Tedy podobně, jako si zařazuje lidi do šuplíků kvůli své vlastní bezpečnosti a orientaci. Tyto iracionální druhy přesvědčení vedou například k tomu, že se věří, že za úmrtím Lady Diany stojí vrah, že na Zemi přistáli mimozemšťani či že Elvis v roce 1977 nezemřel, ale prostě jen zmizel do ústraní. Spiklenecké teorie zjednodušují fakta, proměňují komplexní souvislosti v přehledné interpretační modely.

Také proto se spiklenecké teorie často zesměšňují. Bartoschek se domnívá, že neprávem. Podle jeho názoru je však samo o sobě dobré se jimi zabývat: „Lidé tak začnou přemýšlet a klást si otázky.“ U mnoha lidí vedl zájem o tyto teorie k rozšíření vlastních obzorů. „Jen v několika případech dochází opět k jeho zúžení.“ Takové osoby se nadobro upnou k výkladu teorie a vytěsní jakékoli racionální protiargumenty.

Odraz společnosti

Úmrtí prominentních osobností je podle Bartoschkova pozorování nadčasovým fenoménem ve spojitosti s spikleneckými teorií. Aktuálním příkladem je Whitney Houston, okolo jejíž smrti vzniklo mnoho domněnek. Například že nezemřela bez cizího zavinění, ale že byla zavražděna. Ani soudní lékařská zpráva, podle níž se zpěvačka utopila ve vaně, nedokáže vražedné teze zastavit. A to z prostého důvodu: „Mnoho lidí si nedokáže představit tak triviální závěr vyšetřování,“ říká badatel Bartoschko. Ačkoli se dobře vědělo o závislosti Whitney Houston na alkoholu a drogách, novináři seriózních médií (jako je například CNN) se před kamerou zabývali spikleneckými otázkami: „Kdo ji nechal uklouznout, kdo do ní strčil, nebo dokonce kdo ji zatlačil pod vodu?“

Pro Bartoschka jsou spiklenecké teorie zrcadlem společnosti. Tímto způsobem od počátku finanční krize vzniklo velké množství událostí, jež měly mít původ ve spiknutí v hospodářském sektoru. Urychlení jejich šíření se odehrává přes internet, jelikož tam lehce narazíte na lidi, kteří uvažují podobným způsobem. Psychologové takový jev nazývají „sebeizolace při virtuálním nalezení skupiny“.

Pomocí své studie Bartoschek také zjistil, které osoby jsou ke spikleneckým teoriím obzvláště „náchylné“. Jde spíše o mladší lidi s extremistickými názory, slabou úrovní vzdělání, jakož i sklonem k víře, a to nezávisle na příslušnost k církvi. Navíc se ukázalo, že muži sice znají více takovýchto teorií, ovšem ženy jim snadněji uvěří. A jak je to se samotným badatelem? Jeho nejoblíbenější teorie zní: Robert F. Kennedy nebyl v roce 1968 zavražděn jedním, nýbrž více atentátníky. Tomu věří také Bartoschek.