Umíš dolnoněmecky?

Foto: © Janika RehakFoto: © Janika Rehak
Sarah (vlevo) a Johanna drží diplom, který potvrzuje jejich účast na soutěži ve čtení v dolnoněmčině, Foto: © Janika Rehak

Zdá se, že používání dolnoněmeckého dialektu (tzv. „Plattdeutsch“) na severu Německa je na ústupu. Různé spolky a školní pracovní skupiny chtějí tomuto trendu čelit – a vzbuzují přitom zájem o dialekt i u mladých lidí z migrantského prostředí.

Johanna se sklání nad textem a vraští čelo: „Tohle slovo jsem ještě nikdy neviděla. Jak se to asi vyslovuje?“ Její kamarádka Sarah, která se jí dívá přes rameno, má nápad: „Můžeme si to poslechnout na Youtube.“ Tyto dvě patnáctileté školačky z města Achim v Dolním Sasku nedělají právě domácí úkol z angličtiny, jak by se mohlo zdát, ale připravují se na soutěž ve čtení dolnoněmeckých textů. Zvláštní je na tom to, že Johanna má polské kořeny a rodina její kamarádky Sarah pochází z Libanonu.

Dolnoněmecký dialekt vymírá

Dolní němčina, německy „Plattdeutsch“ (krátce: „Platt“) nebo také „Niederdeutsch“, se používá především ve východním a severním Frísku, v regionu Emsland, v bývalých hanzovních městech, jako jsou Brémy, Hamburk nebo Lübeck, a v oblasti Lüneburského vřesoviště. Přísně vzato není dolní němčina samostatný jazyk, ale dialekt, který se vyvinul ze starosaštiny.

Ve školách se však očekává, že děti budou mluvit spisovnou němčinou, tedy že nebudou používat dialekt. Lidé proto mluví dialektem většinou už jen doma – pokud vůbec. Mnoho rodičů se svými dětmi už nářečím raději nemluví, aby jim při nástupu do školy nedělali v hlavě zmatek a ušetřili je namáhavého přeučování jazyka a případných potíží s učením. Následkem toho však je, že stále méně mladých lidí tento dialekt ovládá a že dolní němčina pomalu „vymírá“. Na severu Německa jsou proto stále častěji zakládány spolky, jejichž cílem je zachování dolní němčiny a péče o tento dialekt. Na školách vznikají pracovní skupiny s tímto zaměřením a motivačně se pořádají soutěže ve čtení dolnoněmeckých textů.

„Dr. Plattdeutsch“ - vítězný film Soutěže krátkých filmů roku 2013 pořádané Centrem pro dolnoněmčinu (Zentrum für Niederdeutsch).

Polsky, arabsky, dolnoněmecky

Doma se ani Johanna Brylowski ani Sarah Omar do kontaktu s dolní němčinou vůbec nedostanou. Johanna mluví se svými rodiči téměř výhradně polsky a v rodině Sarah se mluví převážně německy a také arabsky. Ve škole se obě dívky učí anglicky a Johanna kromě toho i francouzsky. „Učitelka se mě ptala, jestli bych neměla chuť zkusit tuhle soutěž,“ vypráví Johanna. Johanna se pak o soutěži zmínila kamarádce Sarah a vzbudila i její zájem.

Oproti žákům, kteří dolnoněmecky mluví doma nebo v širším příbuzenstvu, se musely Johanna a Sarah s tímto dialektem nejprve blíže seznámit. „Některá slova jsou úplně jiná než ve spisovné němčině,“ říká Johanna. Poprosila o pomoc sousedy, kteří dolní němčinu perfektně ovládají. Sarah v bližším okolí nenašla nikoho, kdo by mluvil dolnoněmecky, a proto vyhledala pomoc na internetu. „Poslouchala jsem prostě předčítání různých textů,“ říká Sarah. „Díky tomu jsem získala docela dobrý cit pro výslovnost a přízvuk.“

Při mluvení je nutné překonat zábrany

Pro soutěž ve čtení si účastníci směli sami vyhledat krátký text. Ten pak nastudovali a přednesli před odbornou porotou. Johanna a Sarah pilně nacvičovaly – ale vzhledem k velké konkurenci to krátce před zahájením málem vzdaly. „Několik jiných soutěžících bylo před námi,“ říká Johanna, „a těm to šlo vážně skvěle.“ Sarah její slova potvrzuje: „Působilo to tak, jako by celý den nedělali nic jiného, než mluvili dolnoněmecky. Nejradši bych byla utekla.“ Johanna přikyvuje: „V tom případě bych utekla s tebou.“

Nakonec to obě dívky přece jen zvládly, i když měly velkou trému. „Mám pocit, že jsem koktala a udělala tisíc chyb,“ říká Johanna a směje se.

Rodilí mluvčí mají (zatím) náskok

Ani jedna z dívek nakonec nezvítězila, první tři místa udělila porota jiným soutěžícím. Porota však ani zdaleka nebyla tak přísná jako samy školačky. Když se rozhodovalo o vítězích, přicházela Johanna v úvahu dokonce jako kandidátka na třetí místo.

Dívky z toho však smutné nejsou. „Bylo super, že jsme se téhle soutěže vůbec zúčastnily,“ tvrdí Sarah. Vyhrát ani nebylo smyslem celé věci: „Objevily jsme pro sebe úplně nový jazyk,“ prohlašuje Johanna. Když teď některá z nich zaslechne někoho mluvit dolnoněmecky, dokáže už lecčemu porozumět. „A význam slov, která neznáme, si prostě domyslíme ze souvislosti.“ Jen s mluvením to u obou ještě trochu vázne. „Rozumíme skvěle, čtení nám taky jde,“ shrnují školačky výsledek svého snažení. „Jen tak volně mluvit si zatím moc netroufáme,“ přiznává Sarah. „Ale snad se to ještě naučíme,“ doplňuje Johanna.

Janika Rehak
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
leden 2016

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Témata jádu

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...