To je výběr komentářů, těch zdaleka ne nejhorších, které Američanka Sara Petty dostala pod svoje fotky, které zveřejnila na twitteru v šortkách, legínách, krátkých topech a bikinách. Tato dvacetiletá studentka si touto akcí vysloužila pozornost na sociálních médiích: postovala fotky své osoby v oblečení, které podle některých uživatelů twitteru je „nepřiměřené pro ženy s váhou více než 100 kilo“. Její názor na to zní: „ Girls: Wear whatever the hell you want.” (Holky, zatraceně, můžete nosit, co se vám zlíbí! “)

Girls: Wear whatever the hell you want. pic.twitter.com/AjeudTM9rH

— Sara Petty (@_spetty) 9. März 2016

Kromě mnoha nenávistných poznámek se Saře dostalo i spousta slov podpory. Tuto akci lze tedy vnímat za jasný symbol proti „fat-shamingu“. Hodně komentářů zní jako dobře míněné rady, zatímco jiné jsou úplně přes čáru. Všechny mají jedno společné: tlustí lidé jsou oškliví, hloupí, nenažraní a líní. Nesmí svoje tělo prezentovat na veřejnosti a když, tak jen když přijmou jakoukoli jedovatou poznámku. Můžou si za to přece sami, jak vypadají. A běda, jakmile se neustále nesnaží shodit nebo se dokonce v takovém těle cítí dobře.

Fakta versus předsudky

Proti těmto stereotypům bojuje hnutí Fat Acceptance, které po svých počátcích v USA sílí i v Německu. Jeho stoupenci se zasazují za větší přijetí tlustých lidí ve společnosti a bojují proti rozšířeným předsudkům, že pouze hubené tělo může být zdravé, krásné a fit.

V roce 2005 v Německu byla založena Společnost proti diskriminaci kvůli váze (Gesellschaft gegen Gewichtsdiskriminierung), která se inspirovala americkou National Association to Advance Fat Acceptance (NAAFA). Ta má být „seskupením lidí všech možných velikostí a obvodů pasu, kteří z různých důvodů nesouhlasí s tím, jak naše společnost s tlustými lidmi zachází“. Jedna lipská studie dokazuje, že znevýhodňování lidí přibývá s váhou. 40 procent dotázaných s těžkou obezitou potvrdilo, že se s diskriminací setkali.

U obézních účastníků bije do očí, že znevýhodněné bývají především ženy, s problémy se setkalo 21 procent zato u mužů to bylo jenom 8 procent To vysvětluje i to, proč se za lepší přijetí tlustých lidí na internetu a v rámci různých iniciativ zasazují především ženy.

Ať už urážliví kolegové v práci nebo neurvalé pohledy lidí v restauraci, nevhodné komentáře prodavaček v obchodě nebo předpojatí lékaři – bývají to problémy v běžných situacích, shazování nebo ohavné chování na veřejnosti může vést k celému kolotoči nepříjemných situací.

Tělu neškodí tuk, ale lidi

V boji proti takto negativním postojům bývá „osvěta a informace“ tím nejdůležitějším, říká Natalie Rosenke, od roku 2013 Natalie Rosenke. „Dochází pak k diskriminaci kvůli váze, jsou její živnou půdou.“ Největším problémem je podle ní totiž „samozřejmost, s níž je tato diskriminace akceptována a dochází k ní. To má vést k tomu, že se člověk rozhodne zhubnout, přičemž hubené tělo znamená zdravé tělo. S diskriminací kvůli váze se proto často setkáváme pod rouškou starostlivosti konotované zdravím, vzhledem ke způsobenému stresu se ale jedná o zřetelné o ohrožení našeho zdraví.“ Nové studie ukazují, že tento permanentní psychosociální stres vede nejen k depresím a úzkostem, ale právě zvýšená hladinu kortizolu v krvi sama o sobě navíc způsobuje nadváhu.

Ten stimuluje chuť, brzdí mechanismy způsobující pocit sytosti a blokuje odbourávání tuku. Je možné, že následná onemocnění jako cukrovka a onemocnění látkové výměny mohou mít přímou příčinu v negativním postoji vůči tlustým. I přes množství lékařských poznatků hodně tlustých lidí má tu zkušenost, že je ani lékař nebere vážně. Předpojaté diagnózy, nevhodné lékařské metody a zášť personálu vůči tlustým vedou znovu a znovu k tomu, že například špatné fungování štítné žlázy nebo otěhotnění nejsou rozpoznány a pacient má jít domů s tím, aby shodil pár kilo, protože „pak se to spraví samo od sebe“.

Situace, v nichž lidé bývají diskriminováni na základě své váhy, jsou stejně různorodé jako spektrum pomoci nabízené Společností proti diskriminaci kvůli váze. Nabízejí Doporučení pro kliniky, lékaře a lékařský personál a Pokyny pro tisk ohledně zpravodajství týkajícího se nadváhy a obezity, ale také rozsáhlý informační servis ohledně výsledků výzkumu, dění v zahraničí, medializace a tak dále. Rosenke vysvětluje: „Aby se změnil pohled společnosti na tlusté lidi, snažíme se být aktivní v médiích a zasazujeme se za to, aby se diskriminace kvůli váze stala součástí politického diskurzu.“

O tloušťce v politice

A jaké jsou úspěchy na této půdě? Na spolkovém stranickém dni politické strany SPD bylo diskriminování kvůli váze zmíněno jako stranickopolitické téma. Cílem je mimo jiné zrušit limity BMI, žádá-li někdo o „přijetí úřadem“. Plnoštíhlí žadatelé bývají často diskriminováni, protože jejich BMI-hodnoty údajně vypovídají o jejich náchylnosti k nemocem nebo tělesné výkonnosti.

I Gisela Enders tvrdí, že politici mají povinnost zaujmout jasné stanovisko proti diskriminaci tlustých lidí. Je autorkou rádce Ve své kůži a předsedkyně berlínského spolku Tlustí (Dicke e.V.). „Nutně potřebujeme přijetí tělesných proporcí do seznamu atributů, které jsou obsaženy v antidiskriminačním zákoně.“ Poté by se proti diskriminaci kvůli váze mohlo konečně i zasáhnout i právně. Svojí činností se rovněž zasazuje za přijetí tlustých lidí, především aby mohli akceptovat sami sebe, ať už jejich tělo vypadá jakkoli. „Pořádáme kurzy, ve kterých učíme, jak se cítit dobře ve svém těle. Zdůrazňujeme u toho, že diety z 95 % vedou k přírůstku váhy – z hlediska dlouhodobého. Tlusté lidi pak podporujeme v tom, aby se nenechali negativně ovlivnit médii nebo různými firmami zabývajícími se dietami.“

Výměna zkušeností ohledně velikosti oblečení

Kromě informací a poradenství nabízejí spolky, organizace, webová fóra, blogy a další iniciativy samozřejmě také možnost se spojit s ostatními, vyměňovat si zkušenosti a navzájem se podpořit. Kde se dá koupit elegantní móda v nadměrných velikostech? Kteří lékaři jsou nepředpojatí v komunikaci s pacienti s nadváhou? Jaké knihy a filmy na toto téma existují? Jak se člověk může angažovat? Co konkrétně lze podnikat proti nerovnému zacházení s lidmi s nadváhou?

Čím dál více lidí této pomoci využívá a zasazuje se v boji proti těm, kteří tvrdí, že tlustí můžou jen jedno: zhubnout. Úspěchy těchto iniciativ jsou těžko měřitelné, ale některé změny jsou již evidentní. Natalie Rosenke ze Společnosti proti diskriminaci kvůli váze jmenuje například důsledky v oblasti soudních pravomocí, „kde se naše argumenty objevují v různých rozsudcích a následně došlo ke zvážení důkazů ve prospěch žadatelů s nadváhou“. Kromě toho získává také pozitivní zpětnou vazbu, mimo jiné prostřednictvím sociálních médií.

Podpory od Fat Acceptance se nedostává pouze tlustým, ale také „zasaženým“. Protože postižený může být vlastně každý, kdo má tělo: „Ne s každým, kdo má podle lékařské definice 'normální váhu', tak společnost také zachází. Hodnota BMI lidi nikterak nerozděluje do skupin. Lidé, které společnost vnímá jako hubené, se mohou cítit pod tlakem, že musejí zůstat hubení,“ vysvětluje Natalie Rosenke. „Za naši kritiku všudypřítomného hodnocení lidského zevnějšku dostáváme pozitivní ohlasy od lidí různé váhy.“