#Klartexte

„Diskuze je týmový sport, a každé utkání má jen jeden tým“

Ilustrace: © Martina Hamouzová

Jiří Burýšek se svým spolužákem Emilem Svobodou měli pocit, že české prostředí, a především to mediální, potřebuje, aby mu někdo nastavil zrcadlo, co se nečestné argumentace týká. Založili tedy web bezfaulu.net. Jde jim o morálku, o logiku, nebo o pravdu?

Co tě vedlo k založení platformy „Bezfaulu.net“?

Celé to vzniklo tak, že jsme se o argumentačních faulech hodně bavili s kamarádem Emilem Svobodou. Měli jsme pocit, že český veřejný prostor, především ten mediální, postrádá péči o argumentační fauly. Poté jsme dospěli k tomu, že něco takového bychom zvládli a pustili jsme se do práce.

Já jsem se pak do této problematiky ponořil, asi na 300 hodin, kdy jsem od rána do večera vymýšlel, jak vytvořit web. To bylo intenzivní, ale šílené. Když se od rána do večera zabýváte logickými premisami, tak už vám z toho jde hlava kolem. Celá platforma je kompletně nezisková a ani jsme se nesnažili někde shánět peníze. Děláme ji celkem v pěti lidech v našem volném čase.

Ten systém hodnocení je poměrně rafinovaný. Jak jste k němu došli?

Typologie argumentačních faulů je všeobecně známá. Druhů faulů je obecně víc, než používáme my. Některé jiné projekty to více rozvádějí, ale v zásadě jde o tyto fauly: důraz na rozum, důraz na emoce, manipulativní obsah, chybná příčina, chybné vyvození a útok. Vycházeli jsme ze srovnání asi šesti různých podobných, již existujících zahraničních webů, z nichž bych zmínil především informationisbeautiful.net.

Na svém webu píšete: „Protože je diskuze, jakkoli se to zdá na první pohled být bizarní tvrzením, tedy především týmovým sportem, a každé utkání má jen jeden tým, což jsou všichni účastníci. Kdokoliv, kdo v diskuzi podvádí, se dopouští tedy přečinu nejen vůči samotnému sportu, ale fauluje vlastní tým.“ Jde tedy o to vyhrát?

Nám šlo o to říct, že v diskusi nemusí vždy jít o to, že jsou dvě strany, které jdou proti sobě a jedna musí nutně porazit tu druhou. Vyhrát by totiž znamenalo mít pravdu a ten druhý by ji neměl. Často se ale v diskusích stává, možná ne v těch politických ovšem, že se dva lidé snaží dojít k nějakému platnému závěru a jsou součástí jednoho týmu. Mají společný cíl. Pokud jeden z diskutujících má jiný cíl než dojít k platnému závěru, pak je otázkou, jestli je to vůbec diskuse. Cílem diskuse má být pravdivě argumentovat a přesvědčit druhého o svém tvrzení.

Analogii se sportem v hodnocení jsme využili proto, že je to pro čtenáře již známý a snadno pochopitelný koncept. A ten jsme vymýšleli tak, aby byl hlavně zajímavý. Aby nešlo jen o to, jakého faulu se řečník dopustil, ale aby se dozvěděl i něco navíc. Používáme žlutou a červenou kartu jako ve fotbale, ale zavedli jsme i černou, aby se míra trestů více rozrůznila. A pak máme ještě zelenou kartu, aby to celé nebylo jen negativní.

Pozoruješ na sobě od té doby, co se tématem intenzivněji zabýváš, že fauluješ?

No jasně, to se stává všem. Myslím, že nikdo z nás se nemůže zcela vyvarovat chybným argumentacím. Ale určitě si to díky projektu víc uvědomuji. I v diskusích se objevuje, že naši čtenáři to na sobě vědomě pozorují. To je takový vedlejší účinek naší platformy, který se mi líbí.

Jak se vlastně člověk může naučit lépe argumentovat?

Právě skrze čtení analýz argumentačních faulů. Proto je u každého faulu vždy podrobně rozepsáno, z jakého důvodu je faulem. Nejde jen o bodování a vytasení karty, potažmo žebříček faulujících. Součástí je i polemika, protože ne vždy se stává, že lze faul přesně zařadit. Takže každé hodnocení je dvoufázové, má svého analytika a obhájce. Poté s námi diskutují také sledující na sociálních sítích. Právě hodnocením argumentů se člověk učí nejvíc, rozhodně víc než pouhým čtením. Proto každému doporučuji si to zkusit.


Přemýšlíte nad tím, jak vyrovnat to, koho analyzujete?

Já bych byl velmi rád, kdybychom měli hodnocení politiků vyrovnané, tedy abychom dávali stejný prostor vládním i opozičním stranám. Ale bohužel už v médiích mají vládní strany více prostoru a hlavně obecně vzato někteří politici opravdu faulují méně než jiní. I kdybychom se snažili fauly u druhé strany proaktivně hledat, tak je stejně v hojné míře nenacházíme. Chápu, že žebříček může na první pohled vypadat velmi zaujatě, ale opravdu se snažíme o nezaujatost.

Jak jste se snažili odlišit od podobně laděných webů, například „manipulátoři.cz“?

Náš web je primárně o rétorice. Když hodnotíme nějakou argumentaci, tak nás v podstatě nezajímá, zda daný člověk argumentuje pravdivé nebo nepravdivé stanovisko, ale jakým způsobem to dělá. I pravdivé stanovisko totiž lze špatně argumentovat, například: Země je kulatá a každý, kdo tvrdí, že ne, tak je idiot. Naším cílem je čestná diskuse. To je zásadní rozdíl od webů, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Těm jde o pravdivostní hodnotou výroku.

Takže vám nejde o pravdu, ale morálku. Věříte v morálku?

Částečně ano. Je to rozhodně o hledání hranic morálky, ale také o logických premisách faulů. Například faul typu útok lze obhájit nejen morálkou, tedy tím, že je nečestný a v diskusi nemá co dělat, ale i logickou premisou.

Jak to máš ty s morálkou? Musels ji v sobě nějak hledat?

Řekl bych, že se to vyvíjí. Každopádně projekt bezfaulu.net mi hodně pomohl ji nějak ukotvit.

Když člověk poslouchá vyjádření politiků, tak to nejsou zrovna chodící vzory morálky.

Tam se často stává, že jde morálka stranou, aby daný politik dosáhl svého cíle. My si ostatně nemalujeme, že tímto projektem změníme svět, ale věříme tomu, že nastavit zrcadlo může skýtat uvědomění si u našich čtenářů, že takhle to není správně. Neočekáváme, že se chytí za nos přímo politici.

Ty sám jsi studoval novinařinu?

Ne, vystudoval jsem anglistiku v Brně a teď jsem na stáži v Seznam Zprávy. Novinařinou jsem se zabýval, ale nestudoval jsem ji. Vlastně jsem hodně četl média, až vše organicky dospělo k tomuto projektu. Neberu to jako práci, ale spíš jako dobrovolnickou iniciativu.

Jaká média čteš?

Mám předplacené New York Times, z českých webů čtu Seznam Zprávy, Hospodářské noviny, bleskové zpravodajství ale už často získávám ze sociálních sítí. A ve volném čase čtu Respekt.

Rozhovor vedla Tereza Semotamová. | jádu

Dieser Text ist lizenziert unter Creative Commons Namensnennung – Nicht-kommerziell – Keine Bearbeitungen 4.0 International (CC BY-NC-ND 4.0).
leden 2019

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...