V očích pozorovatele

Brutálně krásné

Foto: © PHOTO MOTIF | Anja SchwenkeFoto: © PHOTO MOTIF | Anja Schwenke
Maria alias Balea: „Co většího asi tak můžete dělat s tělem, kromě toho, že si amputujete prst?“

Krev, kov a jehly: „body modifikation“ není nic pro slabé nervy a pohybuje se na hranici mezi tabu a fascinací.

Kdo si nechá propíchnout uši nebo něco vytetovat, sotva myslí na to, že právě provozuje „body modifikation“. Většina lidí si pod tímto výrazem představuje spíše pozůstatky po popáleninách (branding), umělá škrábnutí (cutting), implantáty nebo amputace – tedy extrémnější a částečně zdravotně riskantní změny vlastního těla. Tento západní způsob modifikování těla se vyvíjel paralelně s estetikou punkerů a gothiců, tyto praktiky jsou ovšem mnohem starší. Pocházejí většinou z mimoevropských kultur a společností, v nichž kupříkladu ozdobné jizvy, piercingy nebo labrety a rituální tetování bývají považovaná za krásné nebo jako symbol sounáležitosti. Modifikace často značí nějaký přechod – z dítěte v dospělého, sňatek, narození nebo smrt, v západních společnostech pak spíše osobní milníky jako rozchod nebo překonání sama sebe. V obou případech tyto procedury mají nejen estetický efekt, společnost uznáním odměňuje i výdrž či přístup k bolestem.

Pod kůží

Kolik tělesně modifikovaných jedinců v Německu žije, lze obtížně vyčíslit, protože tento pojem není jednoznačný. Co se tetování a piercingů týká, má podle zjištění YouGov a IfD Allensbach kolem 15 % všech lidí žijících v Německu tetování, téměř 7 % pak má piercing mimo ošní lalůček. Více než každý desátý pak má více než čtyři tetování, zjistila Univerzita v Bochumi v roce 2014. Jednou z nich je i pětadvacetiletá Balea – její kůže je posetá spoustou obrázků, uši plné různých kroužků, dredy a rozštěpený jazyk. Umělecky ztvárněný motiv ze stříbrných piercingů se nachází nad ústy a spodní čelistí, pohledem se člověk zastaví i u její potetované pravé poloviny tváře a černého oka. Vzhledem ke svým viditelným tělesným modifikacím Balea nápadně působí dokonce i v Berlíně, přestože to není její cíl: „Může to být tím, že v obličeji má člověk prostě mnohem víc možností. Co většího asi tak můžete dělat s tělem, kromě toho, že si amputujete prst?“

I přes svůj extravagantní zevnějšek zatím nikdy neměla problém s hledáním práce; s rozzářenýma očima vypráví o své současné práci jakožto vedoucí týmu v callcentru. Tam jsou odvaha a konsekventnost vůči jejímu tělu interpretovány jako silné stránky: „Jsem v kontaktu s klienty. Nejdříve se na mě divně dívají, potom jsou ale prostě jen nadšení.“ Kromě toho Balea pracuje jako modelka a hraje v hudebních klipech, k „bodymodification komunitě“ ale necítí žádnou zvláštní sounáležitost.

Andree Venhaus naproti tomu nejde o to, aby působila nápadně. Už v 80. letech ale experimentovala jako punkerka s bodymodification a dnes je majitelkou studia Deep Metal v Dortmundu. Specialitou jejího studia jsou piercingy a další zvláštní intimní šperky: zákazníci mužského pohlaví si u ní prý nechávají kvůli sexuální stimulaci do penisu vsadit kuličky (genital beadings). Na svém vlastním těle jí jde hlavně o rozšíření tělesných funkcí a smyslů: „Já sama mám spíše funkčně zaměřené bodymods. Nevypadají možná nijak zvlášť dramaticky, ale zato víc co s nimi.“ Má tím na mysli mimo jiné magnety v konečcích prstů nebo ‚near field communication chips' (NFC) pod kůží. S čipy tohoto druhu, na kterých jsou uložena individualizovaná data nebo aplikace, Andrea například může svoji vizitku bezkontaktně nahrát na nějaký smartphone nebo zakódovat svůj mobil.

„Dělat jizvy je pro mě práce i poslání“

Obě s tělesnými modifikacemi přišly do styku už jako malé – matka Balee nechala operativně přišít uši, Andrea sobě a spolužákům propichovala uši a dělala inkoustové tetování. Dělat jizvy je pro Andreu dnes práce i poslání zároveň a obě odmítají, že šlo o nějaké „extrémní“ praktiky. Kontaktní čočky, umělé jehly nebo bělení zubů podle nich jsou stejně extrémní. To, že má člověk hodně tetování nebo piercingů, ještě neznamená, že je „modifikovaný“, tvrdí Balea.

Andrea a její práce v jejím studiu „Deep Metal“ v Dortmund

Tělesné modifikace tak v západních kulturách nacházejí paradoxní odezvu a zapadají do paradigmatu krásy založené na výkonu. Pro perfektní tělo, více stimulace, spirituality nebo seberealizaci člověk musí přece jen trochu trpět. Mezi tělesné modifikace ale mimoto patří i změny, které jsou poměrně kontroverzní. Od běžných kosmetických procedur se liší zodpovědným a vědomým postojem vůči částečně extrémním, zošklivujícím nebo velmi bolestivým změnám. Andrea tak zpozorovala, že v jejím studiu ženy i muži různého věku, původu nebo přání mívají svéráznou vizi krásy, která nekopíruje prostě jen zaběhlé alternativní beauty trends.

Reakce mohou být ovšem i radikální. Balea například popisuje, že na veřejnosti si ji lidé často fotí nebo jí nadávají, čím dál více i plivají, strkají do ní nebo ji ohrožují. Andrea tuto proměnu zvědavosti v zaujetí odstupu zažila jako punkerka v 80. letech. Ve srovnání k tehdejší situací jí ale nevraživost a nespoutanost vůči modifikovaným v současné době připadá mnohem intenzivnější, digitální média podle ní situaci ztěžují tím, že určité fotografie se mažou a tím je znemožněna jejich cirkulace.

Foto (detail): Cory Doctorow, CC BY-SA 2.0
Eulerova identita. Ozdobná jizva (cutting) v podobě matematického vzorečku. Foto (detail): Cory Doctorow, CC BY-SA 2.0

Can’t touch this

Tělesně modifikovaným je tímto způsobem nepřímo vyčítáno, že svým zevnějškem přece jen chtějí provokovat, že jim jde prostě jen o to upoutat co největší pozornost, protože je to nakopává. Ale není tomu tak. Spíše napadení ukazují, kde se dnes nacházejí hranice společenské tolerance – a sice tam, kam paradigma krásy zaměřené na výkon už nesahá. Neboť ten, kdo chce sám pro sebe nebo nějakou malou skupinu dobře vypadat a cítit se hezký, tím znejišťuje ty, kteří se jinak řídí spíše mainstreamem. Kdo přitom opustí jen málo flexibilní kategorie fitnessu a sex appealu, musí se obhajovat nebo je dokonce agresivně ohrožován – ať už jde o tělesné modifikované, plus size modelku nebo body builderku.

I přes negativní reakce ale Balea svůj postoj nechce měnit: „Nemyslím si, že by lidi, které vůbec neznám, měli mít vliv na to, jak žiju.“ Andrea si myslí, že se jedná spíše o specificky berlínský problém – podle ní tam na sebe prostě hlasitě narážejí různé světy. V Dortmundu, kde žije jeden z jejích stálých zákazníků a dle Guinessovy knihy rekordů muž s nejvíce piercingy na světě Rolf Buchholz, bychom prý negativní poznámky hledali těžko: „Běžný obyvatel Porúří si prostě řekne: ‚No dokud se to tomu člověku líbí a mně to nijak nevadí? Může si dělat, co chce.‘“

Sylvia Lundschien
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
listopad 2016
odkazy k tématu

Další články k tématu

Proti perfekcionistickému teroru
Správné proporce a hezká tvář Dela Keense nudí. Jeho modelingová agentura Misfit Models sídlící v Berlíně hledá ty, co vypadají nezvykle. Proč jsou tito outsideři dnes více žádaní než dříve?  

Krásně ošklivý
Jsem taková ošklivá tlama, říká o sobě Björn. To sedí, říká spousta lidí v jeho okolí. Björn je však se svou „ošklivou“ vizáží smířený. A dopracoval se navíc k velice uvážlivému postoji ke kráse.

Brutálně krásné
Krev, kov a jehly: „body modifikation“ není nic pro slabé nervy a pohybuje se na hranici mezi tabu a fascinací.

Dějiny kultury ve 100 vteřinách
Online seriál 100 Years of Beauty neukazuje jen mezinárodní beauty trendy posledního století, ale zároveň je malým úvodem do dějin kultury.

Vousy jsou passé, ať žijí vousy!
Někdo tvrdí, že vousy jsou už out, zatímco jiní teprve nyní zaznamenali, že velkoměsta jsou náhle plná hipsterů s plnovousem. Ale kdo vlastně určuje, co je trendy?

Vrásky na odiv
V reklamách kosmetických a oděvních značek čím dál častěji vystupují na ženy přes šedesátku. Překračují se tak tabu ohledně nepřirozeně krásných bárbín nebo je to spíš cynický marketingový krok?

Potetované babičky a dědečci
Až nám bude sedmdesát, všichni budeme mít potetované ochablé maso, je si Daniel Gabčo (32) jistý. Momentálně profituje se svým studiem TataTattoo v Olomouci z neutuchajícího zájem o zdobení těl.

„Někdy bych ráda potkala sama sebe”
Festival Wave-Gotik v Lipsku je jedním z největších setkání takzvané černé scény v Evropě. Nicole alias Niha, cellistka skupiny Other Day, tam nemohla chybět.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...