V očích pozorovatele

Štafeta naháčů

Foto: © Daily Portrait | portraitdaily.comFoto: © Daily Portrait | portraitdaily.com
Claudia (fotografoval Stor): „Nemám problém s tím, že kdokoli uvidí mé tělo.“

Berlíňané, co se neznají, se fotografují – nazí. Projekt „Daily Portrait“ českého fotografa Martina Gabriela Pavla ukazuje lidi takové, "jací jsou“.

Jednoho květnového odpoledne u dveří berlínského bytu tanečnice a performerky Claudie (50) někdo zazvonil. Claudia znervóznila. Za dveřmi stál Stor, kterého v živote předtím neviděla. Měl ji vyfotit nahou. A to v rámci čtvrté série projektu Daily Portrait českého fotografa Martina Gabriela Pavla, kdy si Berlíňané jako štafetu předávali fotoaparát, kterým se nechali nazí vyfotit od cizího člověka ve svém bytě. Následující den zase vyfotografovali akt jiného cizího Berlíňana pro změnu v jejich příbytku.

Claudia se svým fotografem nedodrželi pravidlo uvedené v manuálu pro účastníky, aby se dvojice před focením sešla na veřejném místě. Nebyl čas. U Claudie šlo opravdu jen o krátký moment znervóznění, projekt ji nadchnul od začátku, kdy se o něm dozvěděla od kamarádky. „Jen jsme se na sebe podívali a všechno bylo v pořádku,” popisuje moment, kdy nervozita zase opadla. Právě mít otevřené oči pro neznámého člověka bylo pro Claudii jedním z důležitých motivů projektu: „Kdo stojí na druhé straně dveří? Odpovídá mým standardům krásy? Inteligence?“

Zúčastnění se shodují, že jednou z devíz projektu jsou estetické fotografie „opravdových“ lidí, kteří nutně nezapadají do prototypu, který známe z časopisů. Podle Martina je ta všudypřítomná stejnost nuda.


Focení jako socializace

Martin osobně fotil v prvních dvou sériích Daily Portraitu podobizny polonahých nebo ve spodním prádle oblečených Pražanů. Nejdřív před bílou zdí a poté polaroidem na veřejných místech Prahy. Setkání fotografa a úplně cizího člověka jakožto modela vnímá jako zásadní princip a moment tohoto fotoprojektu. Obzvláště dnes, v době sociálních sítí přehlcených autoportréty a turistickými fotkami pořízenými selfie tyčí. „Lidi se vyfotí a dají to na síť, myslí si, že se tím socializují, protože jsou vidět. Ale to je hrozně ploché, protože tím, jak to dělají všichni, tak to přestane mít ten účinek. Tím, že se nechali vyfotit někým jiným, tak si s ním povídali a to pochopení, které hledali od těch sítí, našli od toho člověka," vysvětluje Martin.

Martin fotografie den po dni, jak postupně přibývaly, publikoval na internetu. Claudie před lety opustila dobře placené místo v korporátu pro mnohem nejistější dráhu umělkyně, ten krok pro ni znamenal svobodu. „Všichni říkali: nemůžeš pověsit svoji nahou fotku na internet. Kdokoli to může použít a zneužít. Nechápala jsem, co je na tom tak hrozného. Možná to někdo stáhne a použije pro svoji potěchu, nevím. Proč tohle (tělo) musím vlastnit? Nemám problém s tím, že kdokoli uvidí mé tělo,” říká.

Reakce okolí

To další účastník projektu 35letý Christian tak bezstarostný ohledně reakcí nebyl. Z focení poslali Christian a jeho fotografka Martinovi dvě fotografie, jednu, kde před sebou drží foťák a druhou zcela odhalenou. Martin si vybral tu druhou. Christian se ve svém volném čase věnuje focení a na Flickru vystavuje mimo jiné své akty či lépe řečeno autoportréty, projekt Daily Portrait má ale větší dosah. A tak se obával reakcí, ne rodiny nebo přátel, ale kolegů z práce – prý by to mohlo vést k trapné situaci. Fotka se k nim zatím nedostala: „Možná někdy v budoucnu. Ale změnit to nemůžu.” Na otázku, jestli by to změnil, kdyby mohl, vystřelí Christian rozhodné „ne”. „Cítím se ve své kůži dobře a nestydím se za sebe,” říká s tím, že život je krátký a každý by měl jednou udělat něco bláznivého a vykročit ze své komfortní zóny.

Foto: © Daily Portrait | portraitdaily.com
Christian (fotografovala Melanie): „Hey guys, tady, jsem, tohle jsem já. Berte mě takového, jaký jsem!“

Claudia se nikdy necítila být součástí mainstreamové definice krásy. Při svých 180 centimetrech byla ve třídě vždy nejvyšší. „Byla jsem moc vysoká, moc svalnatá,” říká. Navíc celý život střídala různé diety. „Když jsem sledovala Martinův projekt, doufala jsem, že se lidé ukáží, tak jak jsou – bez instalace krásy, přílišného make-upu a pózování. Líbily se mi (i tlačítkem) fotky lidí, kteří nezapadají do konceptu krásy…, těch, kteří mají třeba víc těla, víc tuku kolem žeber.” Sama před focením přemýšlela, jak se připravit. „Starost, co na sebe, odpadla,” směje se. Nakonec se nechala vyfotit bez make-upu nebo načesaných vlasů.

Ukaž obývák!

Daily Portrait ale neukazuje jen různost těl: Christiana na projektu bavilo také sledovat různá místa v Berlíně, a to, jak různě Berlíňané bydlí. „Je úžasné, jak pokoje můžou vypadat tak rozmanitě. Tohle bylo pro lidi možná také intimní, ukázat svůj obývák. Ne jen to být nazí. Jde tedy o dvojnásobné svléknutí.”.

„Hey guys, tady, jsem, tohle jsem já. Berte mě takového, jaký jsem,” tak do slov shrnuje svou fotografii a účast v projektu Christian, který říká, že se jako teenager potýkal s nedostatkem sebedůvěry. To se prý zlepšilo přistěhováním do Berlína, kde jsou lidé podle něj přijímáni takoví, jací jsou. Koneckonců, i právě proto byla německá metropole pro Martinův projekt ideální: „Nejdřív jsem je fotil já, ale to nějak nefungovalo, pak jsem ten foťák ztratil a napadlo mě, že ho nepotřebuju k tomu, abych fotil lidi. Napadlo mě, že líp vyjádří atmosféru Berlína, když se lidi vyfotí mezi sebou. Berlín není tak třídní, lidi jsou tam v pohodě a ten portrét zachytí i ty vztahový věci mezi nimi," popisuje předpočátek berlínské série její tvůrce.

Fotografa už v průběhu projektu lidé kontaktovali s tím, jestli by projekt mohli uskutečnit ve svých městech. Berlínský díl Daily Portraitu čeká vyvrcholení v podobě výstavy a knižní publikace. Poté se Martin Gabriel Pavel, který má pro vlastní tvorbu další nové plány, chystá dát své požehnání těm, kteří by jej chtěli provozovat dál. Takže štafeta naháčů zdaleka nekončí.

Foto: © Daily Portrait | portraitdaily.com
Iniciátor projektu Martin Gabriel Pavel (fotografoval David): „Nejdřív jsem je fotil já, ale to nějak nefungovalo.“

Daniela Ešnerová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
únor 2017
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Další články k tématu

Vesnice, která mizí před očima
Doktor filosofie Ondrej Čechvala vyfotografoval vesnici, v níž jako dítě trávil prázdniny. Prozkoumal také to, jestli se změnil tamní život nebo jen jeho perspektiva.

Objevuj a interpretuj
Malte z Berlína pracuje po celém světě. Se svou kamerou je na cestách hlavně v Asii. Rozhovor o Maltesově lásce k cestování a jakou roli přitom hraje fotografie.

Rozostřená minulost
Fotograf Lukáš Houdek se věnuje problematice vyhnání sudetských Němců. O výstavě „Na Johanna musíš zapomenout“ v klášteře Speinshart v Horním Falcku.

Z obyčejných věcí neobyčejné
„Baví mě měnit realitu,“ říká Martin Faltejsek, 19letý fotograf, samouk, který se zabývá především autoportréty a konceptuální portrétní fotografií.

Nejsem výjimečná
S čtyřiadvacetiletou studentkou umění a fotografkou Hankou Svobodovou o jejím přístupu k vlastní tvorbě a k sobě samé.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...