Na venkově

Vesnický dům na kolečkách

Foto: © privatFoto: © privat
Janne svůj mobilní dům stavěl tři roky.

Když člověk jako Janne bydlí v mobilním domě, tak stěhování není žádný problém. Janne ho postavil pro sebe a svoji čtyřčlennou rodinu. Nyní toto mobilní obydlí stojí na čerstvém vzduchu – nejen z prostorových důvodů.

Voní to tu senem a mlékem. Kozy mečí, ovce bečí a malá kůzlata a jehňata se zvědavě tísní u dřevěného oplocení malého výběhu. Janne, štíhlý muž s dredy, opatrně bere jedno kůzle a nechává ho cumlat svůj prst. Na Käsehofu neboli Sýrovém statku v Landolfshausenu u Göttingenu žije už čtyři roky.

Je tu sýrová manufaktura, stáj a louka. Na té stojí Janneho maringotka. „Pracoval jsem na ní asi tři roky. Během toho jsem absolvoval doktorát a narodily se nám dvě děti. Proto to trvalo trochu déle.“ Pyšně nám ukazuje fotoalba se snímky zachycujícími stavbu jeho mobilního domu. Roku 2014 byla stavba dokončena a od té doby vůz stojí v Landolfshausenu. Místa pro rodinu je tu dostatek: v zadní části vozu jsou ve dvou vlastnoručně vyrobených patrových postelích čtyři místa na spaní. Jeden pokoj má rodina k dispozici také v budově na dvoře. Proto má Janne dost místa na malou dílničku v kuchyni vozu, v níž kutí.

Zatímco Janne stojí u kamen na dřevo a vaří, jeho šestiletý syn mi předvádí nejnovější projekt svého tatínka – literární automat. Vhazuje do dřevěné krabice padesáticentovou minci a čeká. Stroj rachotí a dítě nedočkavě poskakuje. Po několika vteřinách pyšně prezentuje lístek, na kterém je vytištěná krátká, humoristická báseň. „Nápad s literárním automatem mě napadl jednou v noci u flašky červenýho,“ vysvětluje Janne. „Kamarád, který tady na dvoře taky pracuje, je básník. Tak jsme přemýšleli, jak k lidem v souladu s dobou, v níž žijeme, dostat básně. A napadlo nás tohle.“

K obědu je zeleninová polévka s nudlemi a čerstvý kozí sýr. Jí se na malých sedácích na zemi. Velkými okny, která Janne našel na skládce v Berlíně, sem dopadá spousta světla, místnost je velká asi jako středně velký lodní kontejner.

Z městského dítěte venkovan

V roce 2008 Janne dostal místo v továrně na lékařské přístroje a pomůcky v Duderstadtu a odstěhoval se do asi 30 kilometrů vzdáleného Göttingenu, kde 20 % obyvatel tvoří studenti. Město ho tehdy ještě lákalo, vypráví Janne. Po roce a půl se vrátil do rodného Berlína a v roce 2014 dokončil doktorát. Ve stejném roce mu kamarádi, majitelé statku, nabídli místo na vůz a ubytování pro jeho rodinu. Od té doby Janne žije na statku. „O víkendech rád pomáhám, třeba hledat kozy, co se někam zatoulají.“ To se stává celkem často, směje se Janne.


36letý Janne svým dětem chce vštípit udržitelný způsob života. „Jíme například jen velmi málo masa – já jím jen maso ze zvířat ze statku, ale moje žena je přísná vegetariánka. Snažíme se tím dětem ukázat, co považujeme za správné. Ale nechci k tomu děti nutit,“ vysvětluje Janne. Jeho šestiletý syn už dokáže pojmenovat ptáky, stromy a stopy zvířat, a to německy i česky, je to opravdové dítě přírody. I Janne tráví hodně času venku. Každý den jede do práce na kole vesnicemi kolem Göttingenu. Na kole má spoustu času užívat čistý vzduch na venkově. Už to prostě není žádný městský člověk, zdůrazňuje Janne, který je původem z Berlína. V oblasti kolem Landolfshausenu je toho hodně co objevovat: skály, na kterých se dá lézt, jezera, v nichž se dá koupat. Když Janne vstane, od přírody jej dělí jen pár kroků.

Příliš alternativní pro vesničany?

„S předsudky vůči mému životnímu stylu se nesetkávám často,“ říká Janne. V Göttingenu žije hodně studentů. Hodně z nich to zavane na venkov. A tak alternativní životní styl ani tam není nic výjimečného. „Jen jednou mě v Harzu zastavila policie. Ptali se mě, jestli beru drogy, chodím na demošky a patřím k nějaké konkrétní politické skupině. Od té doby přemýšlím o tom, že si doktorský titul nechám uvést na řidičském průkazu,“ směje se Janne, který se všude představuje jen křestním jménem.

Janne působil na univerzitě v Göttingenu jako vědecký pracovník. Specializuje se na protézy ruky. Teď to ho a jeho rodinu zaválo do rodné země jeho ženy. Janne dostal stipendium a na ČVUT Brno nadále bádat ve svém oboru – protéz ruky, v budoucnu totiž mají uživatelé být schopni skrze protézu i cítit.

Pronajal si se svojí rodinou pozemek na kraji Brna. Malá zahrádka je ale na vůz příliš malá. Janne vůz postavil vlastně proto, že být vědcem znamená často se stěhovat. Nyní tedy mobilní obydlí v Landolfshausenu musí počkat, než se rodina za půl roku zase vrátí. Kam ji to zanese poté, se neví. Díky mobilnímu obydlí ovšem zůstávají flexibilní. Jedno je ale jasné: Janne chce zase bydlet na venkově: „Stačí mi, když je město v blízkosti.“ Tak jako v Landolfshausenu. Počátkem května se tam konalo každoroční vyhánění koz a ovcí na pastvinu. Pokaždé sem přijíždí slavit stovky návštěvníků. Ani Janne neodolal příležitosti vyjet zase na venkov a navštívit kamarády.

Nicole Hockmann
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
červen 2018

    Landolfshausen

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...