Na venkově

„Nezávislý lokální žurnalismus neexistuje“

Stephan Hörhammer: „Pro dobrou lokální žurnalistiku by mělo být charakteristické psaní osvobozené od strachu z důsledků.“ Foto: © privat

Před šesti lety se Stephan Hörhammer odvážil podniknout experiment a založil online magazín „Da Hog’n“. Ten dnes patří k mediálnímu establishmentu Bavorského lesa – třebaže dělá hodně věcí jinak než místní noviny.

Pro ty z nás, kteří neumějí bavorsky: Co vlastně znamená Da Hog’n?

Da Hog’n je pravděpodobně nejstarší způsob předávání zpráv v Bavorském lese. Jeho princip vypadá takto: Do štěrbiny v lískovém prutu nebo do rukojeti vycházkové hole se dříve dával lístek se všemi důležitými lokálními zprávami: Kdo se oženil či provdal, kdo zemřel, kdo se narodil, kdy se koná další vesnické shromáždění, kdy příští výlet atd.

Da Hog’n, většinou speciálně zahnutá větev ořešníku, pak putoval od domu k domu – pěkně ode dveří ke dveřím –, až nakonec dorazil zpátky tam, kde jeho pouť začala – tedy k pověřenci, který ho měl na starosti. Da Hog’n je v podstatě analogová forma zprávy posílané přes Whatsapp. V některých vesnicích obchází da hog’n dodnes.

Tys v roce 2012 pověsil na hřebík stálé zaměstnání redaktora, abys založil online magazín. Co tě motivovalo k tomu, podstoupit tohle riziko?

Pověsit na hřebík není přesný výraz. Bylo to tak, že mi – což je v branži veskrze obvyklé – neprodloužili roční smlouvu v jednom deníku v Horním Bavorsku. Ex post jsem z toho nebyl nijak zvlášť nešťastný, protože jenom díky tomu mohlo vzniknout něco zcela nového, totiž online magazín Da Hog’n, který jsem experimentálně spustil společně s jednou bývalou spolužačkou v roce 2012.

„Ztroskotání bylo dovoleno. Což ovšem nemá znamenat, že bychom se od začátku nesnažili postavit Da Hog’n na stabilní nohy.“

Na rozdíl ode dneška jsem tehdy neměl rodinné závazky a mohl jsem se do tohoto experimentu, do vytvoření online média pro Bavorský les, pustit relativně svobodně a bez rizika. Riziko bylo tudíž relativně malé – i proto, že jsem dostal počáteční existenční příspěvek a tlak na ekonomický úspěch, pokud v té době už vůbec existoval, byl poměrně malý. Ztroskotání bylo dovoleno. Což ovšem nemá znamenat, že bychom se od začátku nesnažili postavit Da Hog’n na stabilní nohy. Dělat věci polovičatě, o to jsme nestáli.

Když vzpomínáš na vaše začátky, jaká byla největší překážka v úsilí udělat z „Da Hog’n“ úspěšné médium?

Neexistovala jedna velká překážka. Museli jsme se osvědčit na více frontách. Za prvé pro nás bylo samozřejmě důležité vytvořit pro lidi v regionu relevantní zpravodajské médium publikující výhradně online, které stojí za to číst. Obsah postavený na kvalitních rešerších, doplnění již existující nabídky a nové pohledy na aktuální i tradiční témata – to bylo to, co nás pohánělo. Naším cílem upoutat pozornost čtenářů kvalitními a hodnotnými články a zajistit si dlouhodobě jejich zájem. Všichni jsme ovládali novinářské řemeslo. Stačil tedy notebook, internetové připojení, mobil a fotoaparát, a mohli jsme hned začít.

Profesionální obsah sám o sobě ale ještě nedělá úspěšný žurnalistický produkt…

Da Hog’n měl pochopitelně představovat i projekt, do kterého se jenom neinvestuje čas a peníze, ale který po čase dokáže sám ekonomicky přežít – a v nejlepším případě nás ještě uživí. K tomu jsme potřebovali příslušnou koncepci, již jsme si sami vymysleli a vypracovali. Hlavními zdroji našich příjmů jsou dodneška krátkodobí i dlouhodobí reklamní partneři, kteří se na naší stránce hogn.de představují v podobě bannerů nebo textových inzerátů.

Jak jste tyto partnery získali?

„Prakticky každý obyvatel Bavorského lesa, který se zajímá o svět médií, dnes ví, co je to Da Hog’n, jací jsme a co symbolizujeme.“

Zprvu se rekrutovali z okruhu našich známých a přátel. Fungovalo to dobře, protože hodně z nich se náš projekt líbil a chtěli ho podpořit. Pak jsme přešli ke studené akvizici cizích zákazníků, což se pro nás novináře podobalo onomu pověstnému skoku do prázdna. Skoku, jehož podstatou bylo od samého začátku heslo „příběh nad peníze“. Když se totiž někdo na síti zcela očividně prodává, nemůže dlouho přežít. Vlastní hodnověrnost je nesmírně cenná komodita, kterou je třeba střežit.

Zkrátka a dobře, pro etablování našeho magazínu bylo zapotřebí hodně vytrvalosti, ctižádosti a cílevědomosti. Prakticky každý obyvatel Bavorského lesa, který se zajímá o svět médií, dnes ví, co je to Da Hog’n, jací jsme a co symbolizujeme.

Jaké před vámi v současnosti stojí největší výzvy?

K největším dnešním výzvám patří i nadále dostát vlastním žurnalistickým nárokům a – poté, co se změnila rodinná situace mého kolegy i moje vlastní (svatba, děti, nemovitost) – rozvíjet Da Hog’n i ekonomicky tak, aby nás nakonec všechny uživil. Konkurence přibylo, času naopak ubylo. Dobrý management je dnes důležitější než kdy jindy. Podle toho se musíme zařídit, na tom musíme už šestý rok naší existence pracovat.

Když se řekne lokální žurnalistika, napadne mnoho lidí spolek zahrádkářů a hasičské bály. Čím se podle tebe vyznačuje dobrá lokální žurnalistika?

George Orwell prý kdysi řekl: „Žurnalistika znamená otištění toho, co si někdo jiný nepřeje vidět otištěné. Všechno ostatní je public relations.“ Je to nesmírně idealistický pohled na věc, který je podle mě dodnes žádoucí, ovšem v žurnalistické mediální krajině v podstatě neexistuje nebo už neexistuje, pokud tedy vůbec kdy existoval.

A to platí i pro„Da Hog’n“?

My z Da Hog’n můžeme zcela jistě psát o určitých tématech nezávisleji než velké novinářské a nakladatelské domy, také jsme méně zatíženi PR. Ale zcela nezávislí na PR – ať dobrovolně, nebo dobrovolně – zaručeně nejsme ani my. Každý novinář totiž nevyhnutelně a většinou bezděčně vnáší do své práce i vlastní pohled na svět. Každé slovo, které napíše, reprezentuje jeho osobnost, jeho hodnoty, jeho názory a postoje. Proto podle mého přesvědčení ani nemůže existovat „neutrální žurnalistika“ v čisté podobě. Pro dobrou lokální žurnalistiku by mělo být charakteristické psaní osvobozené od strachu z důsledků. Mělo by být osvobozené od ekonomického i finančního tlaku, od osobních animozit a světonázorů. Něco takového se samozřejmě především v lokálních podmínkách nikdy nemůže podařit na 100 procent.

V lokální žurnalistice jsou si reportér a to, o čem píše, zpravidla ještě bližší než v té nadregionální. Ne nadarmo se říká, že na venkově zná každý každého. Co to znamená pro nezávislost lokální žurnalistiky?

„Nemusíme nikoho uspokojovat a nikomu nic nedlužíme.“

Žádná nezávislá lokální žurnalistika neexistuje. Lokální žurnalisté podléhají určité a někdy zcela nevědomé „závislosti“ – už ve chvíli, kdy vezmou do ruky sluchátko a baví se o určitém tématu s někým, koho si předtím vědomě zvolili jako partnera, nebo když se s papírem a tužkou v ruce účastní nějaké akce a setkávají se tam s lidmi. Ze zcela lidských důvodů se u nich vyvíjejí sympatie a antipatie, navazují spojení a vztahy, někomu se naopak vyhýbají, hodnotí, posuzují, zařazují si lidi a věci v souladu se svým vlastním pohledem na svět.

Jenže tohle všechno odpovídá lidské přirozenosti, není to nikterak zavrženíhodné. Nabubřelá zkazka o nezávislé lokální žurnalistice ovšem – přinejmenším u nás - neexistuje. Jistě, když jde o kontroverzní téma, pochopitelně vyzpovídáme všechny zúčastněné strany, každý přijde ke slovu. Avšak závěrečná podoba textu, uspořádání výpovědí, volba slov v titulku i v samotném článku, jeho stavba – to všechno nakonec při bližším pohledu přece jen odráží světonázor autora. Autora, který zkrátka a dobře není nezávislý.

Co se ti na tvé práci líbí nejvíc?

Psaní. Přímá práce s textem. Je to jako brousit drahokam, dokud se neobjeví to nejdůležitější.

V čem je „Da Hog’n“ jiný – nebo lepší – než ostatní lokální média ve vašem regionu?

V našem regionu funguje pouze jedno lokální médium, a sice deník. Co děláme jinak? Můžeme si sami vybírat témata a nemusíme pokrývat všechno to, co vyžadují a potřebují čtenáři deníku. Nemusíme nikoho uspokojovat a nikomu nic nedlužíme. Nejsme tady od toho, abychom zdokumentovali výroční shromáždění spolku dobrovolných hasičů nebo psali o aktuálním králi střelců z vesnice XY. To je úkolem deníku, a kolegové o tom musí psát vybroušeným způsobem. Je to dobrovolná sisyfovská práce, jež podle mého názoru brání dobré a kvalitní žurnalistice v denících.

Rozhovor vedla Isabelle Daniel pro jádu.
Překlad: Michaela Škultéty

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ – Neužívejte dílo komerčně – Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-ND 4.0).
červen 2018
odkazy k tématu

Da Hog’n

Stephan Hörhammer (37) řídí společně se svým kolegou Helmutem Weigerstorferem magazín Da Hog’n, který coby „Onlinemagazin ausm Woid“ (spisovnou němčinou: Onlinemagazin aus dem Wald neboli Online magazín z lesa) zveřejňuje zprávy a příběhy z Bavorského lesa – i odjinud. Pravidelně se přitom dívají i přes hranice do Česka: ze sídla redakce v bavorském Freyungu je to do pohraniční obce Strážný pouhých 22 kilometrů. Od chvíle, kdy se magazín v roce 2012 objevil online, podle svých zakladatelů neustále rostl: dnešní počty návštěvníků se pohybují mezi mezi 1.000 a 1.500 denně.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...