Také internet produkuje CO2

V roce 2011 zveřejnilo hnutí Greenpeace zprávu s názvem „How Dirty is Your Data?“, což znamená „Jak špinavá jsou vaše data?“. Zanechává naše užívání internetu skutečně tak hlubokou ekologickou stopu? Na čem závisí digitální bilance CO2? O tom mluví Anja Krieger s vědci, kteří se zabývají digitální bilancí CO2.

Alexander Wissner-Gross, fyzik z Massachusettského technologického institutu, řekl naší autorce: „Když shrnu všechna pro i proti, není určitě snadné vypočítat stopu CO2, jak se nám snaží namluvit video od Greenpeace. Jasné je ale to, že globální datový oblak spotřebovává stále více energie. Ukládat pořád větší množství dat a odevšad mít k nim přístup je současný trend v oblasti informačních technologií. Cloud Computing a Cloud Hosting, jak se to v odborném žargonu nazývá, nám umožňuje kdekoliv na svých chytrých mobilních telefonech sledovat videa přes internet.“

„Jak zelený je váš internet? Každá vteřina online videa, na které se díváte, vypustí do atmosféry 0,2 gramu kysličníku uhličitého. To se nezdá být příliš mnoho. Jen uživatelé serveru YouTube však kliknou denně na dvě miliardy videí. Když se na každé video dívají jen deset sekund, činí to dohromady čtyři tisíce tun CO2.“

Video „How Green is Your Internet“ kolovalo několik posledních měsíců po síti. Animace vyrobená pro australské vysílání stanice ABC „HungryBeast“ působí dost děsivě. Avšak: jak vlastně vzniká bilance CO2 jako ta v té digitální videovteřině? Alexander Wissner-Gross, fyzik z MIT: „Je velmi složité vypočítat všeobecně platné číslo, které zahrnuje všechny ty terminály, způsoby výroby energie a místa na Zemi. Co se však udělat dá, je změřit individuální stopu, kterou zanechávají webové stránky. Číslo, které by lidé rádi uslyšeli, neexistuje. To závisí vždy na daném případu.“

Stopa CO2 se tedy mění podle toho, zda je video spouštěno na počítači nebo jen na chytrém telefonu, přes kabel, či mobilním připojení, v jaké zemi, přes které servery a jakým způsobem vyrobenou energií – uhelnou, jadernou anebo solární.

Různé studie se snažily odhadnout, jaký přínos má digitální svět na globální produkci CO2. Podle druhu metody se výsledky liší o více procent.

„Na Zemi se nachází 44 milionů počítačových serverů. Tyto celosvětově vyprodukují téměř dvě procenta emisí kysličníku uhličitého – asi tolik jako letecký průmysl anebo středně velké město. Serverové farmy spotřebují víc než 130 miliard kilowatthodin za rok. Na jejich chlazení je třeba přitom téměř tolik, jako na jejich provoz.“

Matematik a fyzik Kerry Hinton vysvětluje, kdy je spotřeba CO2 obzvláště patrná. „Čím víc se k uživateli blížíte, tím vyšší jsou hodnoty. U serverů a velkých routerů, kteří můj dům spojují se servery, je spotřeba elektrického proudu na jednoho uživatele relativně nízká, protože tato zařízení jsou rozdělena mezi mnoho uživatelů. Naproti tomu doma jsem já tím jediným, kdo své zařízení používá. Těchto pět wattů v mém DSL modemu to je jeden z těch dominantních zdrojů bilance CO2, když si stahuji video.“

Domácí modem jako zabiják klimatu? „Zvláště energeticky intenzivně je síť využívána, když vysílají do oblaku mobilní přístroje,“ říká Kerry Hinton. „Cloud Computing je dnes velmi populární – paradigma, při kterém inteligence už není v koncovém přístroji, ale v takzvaném oblaku (cloud). Můžete společně pracovat na dokumentu, psát článek - a všichni to mohou vidět současně skrze své mobilní přístroje, kde je to neu aktualizováno. Avšak mobilní využití cloud computingu není zas tak skvělý nápad. Spotřeba energie je obrovská. Musíme naše očekávání u této metody snížit anebo vše chápat jinak – například se zaměřit na používání notebooků, které nejsou tak hloupé, jako chytré telefony. Ta příjemná myšlenka, že služby aplikací datového oblaku jsou všude dosažitelné, nemůže být dlouhodobá.“