Fotbalový stadion, kde se odehrávalo mistrovství světa, je vysoký asi jako dům se 46 patry. Z vyhlídkové terasy na střeše se nabízí skvělý výhled na celý Durban. Pozorovateli tu u nohou leží centrum zábavy Suncoast Casino & Entertainment World, stejně jako věžáky s rozbitými okny v oblasti South Beach. Tyto domy s vymlácenými okny obsadili ozbrojení kriminálníci. A obsazeny zůstanou i nadále, protože pro policii je příliš nebezpečné proti takovýmto velkým gangům cokoli podnikat.

Od fotbalového mistrovství světa v roce 2010 se Durban hodně změnil . Nejen sportoviště jsou teď luxusnější. Z rozvoje profitovalo především jedno území – Ushaka Beach, které leží na výběžku v přístavní zátoce. Před zhruba dvěma lety bylo úplně stejně nebezpečné jako South Beach. Pak ale následovaly plošné demolice zdejších domů, na jejichž místě vyrostly nové bytové komplexy. Díky recepcím a bezpečnostním službám nyní takzvané Point Waterfront patří k nejbezpečnějším částem celého Durbanu.

Nedaleké nákupní centrum s restauracemi a sousedící Ushaka Marien & Water World přitahují davy návštěvníků. Vodní park totiž láká obrovskými skluzavkami, delfináriem a lachtanní show. Na South Beach bylo oteřeno několik veřejných bazénů pro chudší obyvatelstvo. Avšak na promenádě podél pláže v sousedním Addington Beach stále stojí polorozbořené domy. Stavebních projektů je mnoho a potřebují svůj čas, což v Jižní Africe platí dvojnásob.

Procházka po Addington Beach je přes den úplně v pohodě. Promenáda kolem pláže je považována za bezpečnou, ulici za ní by se měl člověk ale raději vyhnout. Je známá násilnými přepadeními. Tři kilometry dál na jih už hlídá bezpečností služba z „Pointu“.

Je velikonoční neděle. A Indové zároveň slaví Ratha Yarhna Festival of Chariots . Je to svátek na oslavu nejoblíbenějšího indického boha Krishny. Účastníci průvodu jdou za zpěvu písní s velkými barevnými vozy podél plážové promenády v Addingtonu a South Beach. Indové tvoří relativně velkou a velmi vzdělanou část obyvatelstva Durbanu. Průvod doprovází policie. Příležitost vytáhnout foťák. To je dost jedinečný okamžik, protože se nestává často, aby zde člověk mohl fotit, aniž by riskoval.

O kousek dál se podél silnice tísní jeden stánek vedle druhého. Prodávají v nich Zuluové, původní obyvatelstvo provinice KwaZulu-Natal . Ke koupi tu je všechno možné od ručníků přes plážovou obuv až po dřevěné figurky. Dřevěný slon tu stojí v přepočtu dvě eura, plážové boty pět euro, ručník s rozchechtaným kocourem Garfieldem šest euro. Jen prodavači příliš šťastně zrovna nevypadají.

„Proč jedete tak pozdě?” Ptá se poněkud kulatější muž tmavé pleti na recepci v půjčovně aut v Durbanu. V Jižní Africe dost neobvyklá otázka. Tady hodiny tikají podstatně pomaleji než v Německu. Na kávu s sebou si občas počkáte i půl hodiny. Je to jako by Jihoafričané nashromáždili všechen čas, kterého se nám už delší čas nedostává.

Zřídkakdy tu potkáte někoho, kdo by nervózně sledoval hodinky, jako to zrovna dělá tento muž v modrém overalu. Občas mu cukají víčka nebo koutky úst. „Už je třičtvrtě na šest, brzy bude tma,“ říká s pohledem, z něhož lze číst výčitky i starost najednou.

„Minulý týden nám unesli dva vozy přímo před našimi dveřmi,“ vysvětluje majitel půjčovny. Člověk si hned představí vyděšené turisty, kteří se zbraní u hlavy musejí jet o pár ulic dál. S trochou štěstí přežijí. Nás ale nikdo nepřepadl. Auto máme zařízené během deseti minut.

Chceme už jen na chvíli pryč. Ven z města. Do nitra země, kde se potuluje méně kriminálních živlů. Kde nestojí na každé křižovatce zohyzděný žebrák. Na oplátku zažijeme smrtící styl jízdy, vyšplháme na několik třítisícovek a budeme nocovat obklopeni divokou zvěří.