„Kdo si myslí, že je to pohoda a chytání bronzu, je na omylu“

Pane Pfaffe, na úvod dovolte klasickou otázku pro lidi, kteří jsou, tak jako Vy, stále na cestách: Kde jsem Vás zastihl právě teď?

V tuto chvíli jsem doma v Kielu, ale už zase pomalu balím kufry. Dalším cílem je Island.

Když se řekne cestovatelský cíl, tak si obvykle představíme nějaké místo, destinaci. Co je ale Vaší motivací a co je smyslem Vašeho cestování.

Cestování bylo odjakživa moje velká vášeň, stejně jako pro mnoho jiných lidí. Když jsem ale byl zaměstnaný jako redaktor v rádiu, tak mi počet dnů dovolené na cestování bohužel nestačil. Proto jsem se nakonec rozhodl změnit svůj koníček v povolání. Mojí motivací je – a přiznávám, že je to dost velikášské – vidět do doby, než mi vypadne i poslední šedivý vlas, každý kousek naší Země. A na to by mi 30 dní dovolené za rok opravdu nestačilo.

Mění se u Vás s tím, jak pracovně poznáváte stále nová místa, i Vaše vnímání zemí a lidí?

Ano, zcela určitě. Souvisí to i s tím, že teď přicházím s místními mnohem víc do kontaktu. Když jedete na dovolenou, tak se to samozřejmě stává také, ale když člověk hledá příběhy, musí s lidmi mluvit. Je fascinující, na kolik opravdových osobností na cestách narazíte. Jsou to všemožné typy lidí od svérázných kreativců až po lidi, kteří se angažují jako dobrovolníci.

V antice existovali lidé, jako třeba Homér nebo Vergilius, kteří subjektivně a s fantazií referovali o svých cestách a probíhajících válkách. Vy o svých cestách taky píšete velmi individuálním způsobem, někdy používáte dokonce inscenované scény. Dá se říct, že se tedy kruh uzavírá, a Vy jste svým způsobem nástupce Homéra a Vergilia?

(smích) O tom jsem tedy nikdy nepřemýšlel. Ale teď, když o tom mluvíte, tak mi přijde, že by na tom něco pravdy být mohlo. Homér jako předchůdce dnešních cestovatelských blogerů... Je doména Homers-Reiseblog.de (Homérův cestovatelský blog) ještě volná? To si ji budu muset hned rezervovat.

Vaše aktuální doména funguje také víc než dobře. Umisťujete na ni videa z cest. Je Váš záměr prostřednictvím videí návštěvníky stránky v první řadě pobavit, nebo mají videa celkově zlepšit uživatelskou hodnotu blogu ve smyslu moderního průvodce?

Prioritou mé práce s videem je diváky v první řadě dobře bavit. Zároveň jim ale chci ukázat, jak krásná, různorodá, napínavá a často i bláznivá místa jsou na naší planetě. Doufám, že mé filmy mohou být pro někoho inspirací, třeba při plánování další dovolené. Ale jako pomocník pro konkrétní plánování cest se moc nehodí. Když má ale někdo po zhlédnutí videa nějaké otázky, které se týkají praktických tipů a podobně, tak mi může kdykoli napsat. Rád pomůžu!

Ve videu ze Seychel vtipně říkáte, že „nemůžeme teď nikoho balamutit tím, že budeme tvrdit, že to, co tady děláme, má něco společného s prací“. Nyní tady máte vážně míněnou příležitost vysvětlit, proč to ve skutečnosti je ale přesně tak: tvrdá práce.

Putování po Seychelech je pro toto téma ideální příklad. Protože ten, kdo by si myslel, že ty čtyři pět scén na pláži jsme natočili během tří minut a zbytek dne jsme relaxovali a chytali bronz, by byl dost na omylu. Ve skutečnosti během těch necelých čtyř dnů nebylo ani minuty, kdy bych neležel na pláži nebo u bazénu, aniž bych měl v ruce kameru nebo poznámkový blok. Nechci ale popírat, že i tak to zní jako docela luxusní problémy. Když ale pracuje hlava, nemůže si tělo jen tak relaxovat. A je jedno, v jakém ráji se zrovna nachází.

Jsou tedy ještě vůbec cesty, kdy by si Vaše hlava i tělo dovolenou mohly dopřát? Bez kamery, poznámkového bloku a bez rešerší?

V posledních letech bylo pro mě těžké si dovolenou opravdu užít jen jako dovolenou, protože cestování je jinak podstatou mé práce. Musel jsem se znovu učit, že je úplně v pohodě, když nechám kameru doma, a pojedu někam jen tak pobýt. Jestli se mi to opravdu podařilo, to Vám řeknu, až budu zpátky z Islandu, protože to mát být právě ona opravdová dovolená.

Co pro Vás do této doby bylo absolutním vrcholem - nějaká cesta nebo zážitek?

Těžko říct. Nechtěl bych se vzdát žádné ze svých dosavadních cest. Někdy to jsou totiž jen naprosto maličké okamžiky, které Vám nějaký zážitek vryjí do paměti už napořád. Může to být písnička z rádia, která se najednou rozezní nočním autobusem při východu slunce nad australskou pustinou. Nebo nečekaná bouřka v černočerné jihoafrické buši, kdy člověku kolem hlavy lítají rozžhavené uhlíky z ohniště, a spartánsky jednoduché stany v kempu zaplaví přívaly vody. Jsou to právě tyto neplánované okamžiky. A takových je spousta, dokud je člověk nezačne očekávat.

V tuto chvíli máte za sebou návštěvu 30 zemí a pěti kontinentů. Máte přesto ještě nějaký kousek Země, na který byste někdy vstoupil obzvlášť rád?

Se zimou se opravdu nijak zvlášť nekamarádím, ale přesto bych rád někdy zamířil do obou polárních oblastí naší Země. A jako protiklad pak jižní Pacifik kolem ostrovů Fiji, Tonga atd., protože tam jsem taky ještě nikdy nebyl.

Jižní Pacifik je momentálně vzdálený asi tak, jako jindy bývá Váš domov. Jak se mění při tom všem cestování Vaše vnímání a pohled na Šlesvicko-Holštýnsko?

Odtud ze severu mě jen tak někdo nedostane. Kiel je můj přístav, do kterého se chci vždycky znovu vracet. I když to někdy může trvat trochu delší dobu.

Vám se tedy líbí procházet se při 9 stupních Celsia a mrholení po Kielu?

Ne, to se mi nelíbí nikdy. A nikde.