Cestovat zakázáno

Foto (Ausschnitt): Montecruz Foto, CC BY-SA 2.0

„Nevím, co mám celý den dělat“

Foto (výřez): Montecruz Foto, CC BY-SA 2.0
„Žádný člověk není illegalní“: Demonstrace proti rezidenční povinnosti v Berlíně 2013. Foto (výřez): Montecruz CC BY-SA 2.0

18letý Azibo [Jméno bylo redakčně změněno.] před čtyřmi lety uprchl ze západní Afriky a od té doby žije v Berlíně. Jako žadatel o azyl podléhá takzvané rezidenční povinnosti, takže nesmí opustit město.

Bylo mi patnáct let, když jsem přišel o celou rodinu. Můj otec zemřel už dva roky před tím, protože nesouhlasil s politikou v naší zemi. Jednoho dne do našeho domu vtrhli neznámí lidé a všechno zničili. Zůstal jsem úplně sám. Po třech dnech pro mě přišel jeden voják, který mě vzal k sobě domů. Po nějaké době přišel pak jeden jeho známý obchodník, a když mu ten voják pověděl o mém problému, tedy že nemám žádnou rodinu a vlastně vůbec nikoho, navrhl, že by mě mohl odvézt do Evropy, a všechno pro to připravil.

Bez vzdělání, bez práce

Dva týdny potom jsem s ním odletěl do Berlína. Na letišti mi řekl, ať na něj počkám. Ale zmizel a už se nevrátil. Oslovil jsem francouzsky jednu černošku, která mě odvedla do domova pro nezletilé uprchlíky. Odtud jsem pak šel do jiného domova a mohl jsem chodit do školy, takže jsem dokončil základní školu. Rád bych ve škole pokračoval, chtěl bych se učit na zdravotníka, ale cizinecký úřad tvrdí, že to není povoleno. Nesmím jít ani na žádnou stáž a nesmím ani pracovat, protože nemám pracovní povolení. Nevím, co mám dělat. Jsem celý den doma.

Foto: Piratenpartei Mittelfranken, CC BY-SA 3.0
Ne zrovna pohodlné: Ubytovna pro žadatele o azyl v Zirndorfu u Norimberku. Foto: Pirátská strana, střední Franky, CC BY-SA 3.0

Problém zvaný rezidenční povinnost

V Braniborsku existuje statek, kam člověk může chodit, aby mluvil s Němci, a zlepšoval si tak jazykové znalosti. Chodil bych tam rád, ale nemůžu, protože musím zůstat v Berlíně. Nesmím nikam cestovat, ani po Německu, ani po Evropě. Tak jsem i o prázdninách pořád doma. To je pro mě hrozně těžké. Jeden právník poslal mou žádost o azyl na cizinecký úřad, ale zatím jsem nedostal žádnou odpověď. Do školy chodím pravidelně a nikdy jsem neměl žádný problém s policií. Přál bych si, abych dostal pas a mohl si dodělat školu. Chtěl bych pracovat, abych nemusel dostávat peníze od sociálky.

Tento příběh zaznamenala Janna Degener

překlad: Martina Stejskalová

Copyright: Goethe-Institut Praha
červenec 2013
odkazy k tématu

Rezidenční povinnost

Rezidenční povinnost je sporná právní úprava, která omezuje volný pohyb uprchlíků. Žadatelé o azyl a osoby s povolením pobytu mají zakázáno opustit místo působení věcně příslušného cizineckého úřadu. Jinak jim hrozí finanční sankce i sankce odnětí svobody. V řadě spolkových zemí bylo v uplynulých letech toto nařízení liberalizováno, takže se uprchlíci mohou volně pohybovat alespoň na území dané spolkové země. Volný pohyb může být ale opět omezen například, pokud lidé v případě cestování vykazují nedostatečnou součinnost. I nadále totiž platí, že pro cesty do jiné spolkové země si musejí zažádat o povolení, které je v některých spolkových zemích zpoplatněno. Kromě toho jsou uprchlíci v Německu vystaveni i dalším restrikcím. Bývají ubytováváni ve stísněných hromadných ubytovacích zařízeních, které často leží mimo běžné rezidenční části měst, zpravidla taky nesmějí pracovat, ani chodit do školy a dostávají měsíční příspěvek, který odpovídá pouhým 50 procentům výše sociálních dávek a bývá vyplácen materiálně.

Další články k tématu

Divadlo proti divadlu Merkelové
Tygři, co místo krmiva žerou uprchlíky. Exhumace zemřelých uprchlíků. Svými kontroverzními akcemi Centrum pro politickou krásu (ZPS) podněcuje debatu o německé uprchlické politice.

Objetí na ostrově Lesbos
Od počátku roku na Lesbos dorazily statisíce lidí na útěku. Řecký ostrov hlásí výjimečný stav. Přispěvovatelka jádu Nancy Waldmann pomáhala na místě.

Lidi jako ty a já
Fotograf David Konečný a redaktorka jádu Tereza Semotamová se spontánně rozhodli jet do Maďarska s dodávkou plnou věcí pro uprchlíky. Přinášíme dojmy z jejich cesty – slovem i obrazem.

Ubytuj uprchlíka u sebe doma
Iniciativa "Uprchlíci vítáni" v Rakousku a Německu zprostředkovává bydlení u lidí v jejich bytech. Ve Vídni se na organizaci této dobročinné akce podílí mimo jiné český student politologie Michal Sikyta.

Do Evropy z donucení
„Water is killing,“ říká Nasir tiše. Voda dokáže zabíjet. Dvavadvacetiletý Nasir utekl do Evropy přes Středozemní moře a dnes bojuje s evropským právem.

Cestovat zakázáno
18letý Azibo před čtyřmi lety uprchl ze západní Afriky a od té doby žije v Berlíně. Jako žadatel o azyl podléhá takzvané rezidenční povinnosti, takže nesmí opustit město.

Rakousko s ostrým!
Městský magazín biber je mladý počin Rakušanů s migračním pozadím, určený všem, kteří se chtějí seznámit s pestrou a multikulturní Vídní.  

Ze života imigrantů
Režisérka Sabine Herpich několik měsíců doprovázela rumunskou rodinu a pozorovala jejich snahy usadit se v Berlíně.  

Náš útěk
Byli čtyři ze 400.000. Když opustili komunistické Československo, byly Martinovi tři roky, když padla železná opona, sedm. Multimediální příběh z doby, kdy cesta za svobodou byla trestná.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...