Nevypočitatelné cestování

Foto: © privatFoto: © privat
„Vždycky, když se necítím dobře, můžu vyrazit dál.“ Foto: © privat

Dominic je stopař z povolání. Přinejmenším se tak tento Novozélanďan někdy sám označuje, když zrovna neví, jak má popsat, co vlastně dělá. Již řadu let cestuje kolem světa, ale jen autostopem. Právě se takto dostal až do Afriky. Svoje cesty nepravidelně dokumentuje na svém blogu.

Často není Dominic na jednom místě k zastižení déle než pár dní, téměř nepřetržitě je v pohybu. Pro krátký rozhovor, v němž hovoří o svojí motivaci, byl k dosažení jen po e-mailu.

Dominicu, kdy a proč jsi začal cestovat stopem?

Vyrazil jsem hned po škole. Neuspokojovaly mě možnosti, které se mi nabízely na Novém Zélandu. Neuměl jsem si představit, že tam budu žít dál. V jedné továrně jsem pracoval tak dlouho, dokud jsem nenashromáždil dostatek peněz, abych si mohl zaplatit let do Francie do Paříže. Mým cílem bylo naučit se francouzsky, najít si ve Francii práci a žít tam rok nebo dva. Takový byl plán. Jenže pak jsem skončil v překrásném „meziprostoru“. A tak jsem se rozhodl, že to zkusím s autostopem.

Co bylo cílem tvojí první cesty?

Poprvé jsem stopoval do Toulouse. Bylo to 500 kilometrů a bylo to tak snadné, že jsem si řekl, že to budu dělat častěji a po delší dobu. Mou nejdelší a nejnáročnější cestou byl výlet, který bohužel nebyl úspěšný. Chtěl jsem spolu s jedním kamarádem za Atlantik. Museli jsme měsíc kempovat na pláži zimního a deštivého Gibraltaru, než jsme našli plachetnici, která nás vzala na Kanárské ostrovy. Tam jsme zase byli nuceni se utábořit, než jsme mohli pokračovat do Karibiku. Loď se ale bohužel musela vrátit, a tak jsme nemohli v cestě pokračovat.

Foto: © privat
„Často hraju na ulici na kytaru. Pak mám dost peněz na to, abych se mohl zahrnout pivem a čokoládou.“ Foto: © privat

Kam jinam tě ještě zavedly tvoje cesty?

Byl jsem už téměř všude v Evropě, v Gruzii, Íránu, Maroku a tak dál. V Turecku jsem si jednou udělal delší zastávku a nějaký čas jsem tak žil a pracoval.

Co tě na autostopu fascinuje?

Samozřejmě skutečnost, že je to zadarmo. A taky mám rád pocit, že jsem se vrátil do éry nepředvídatelného cestování. Člověk ztrácí vládu nad věcmi a musí se konfrontovat se sebou samým a s vlastními nároky na komfort, víru a štěstí. Vždycky, když se necítím dobře anebo se nacházím ve špatné situaci, můžu vyrazit dál. Autostop taky hodně pomáhá přijímat místy neuvěřitelnou přátelskost a pohostinnost cizích lidí.

Jak svoje cesty financuješ? Máš bokem nějaký džob?

Na cesty nepotřebuju moc peněz, někdy dokonce vůbec žádné. Často hraju na ulici na kytaru. A během chvilky mám dost peněz na to, abych se mohl zahrnout pivem a čokoládou (smích).

Máš nějaké rady pro nezkušené cestovatele?

Nováčci by si měli na různých webech sehnat informace. Nejlepší stránka je hitchwiki.org. Jako začátečník tam člověk najde spoustu rad od zkušených kolegů. Zkraje je dobré dát se dohromady s jinými lidmi a aspoň zpočátku cestovat společně. Krátký výlet se zkušenými stopaři hrozně člověkovi pomůže, aby se naučil různé triky a tím získal sebedůvěru. Hlavně holky by neměly cestovat samy, dokud nenasbírají dostatek zkušeností.

Jak dlouho ještě budeš cestovat?

Tak dlouho, dokud nenajdu něco jiného, co mi přinese víc štěstí anebo větší výzvy. Možná to bude mít něco společného s hudbou.

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
srpen 2013

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...