Freiheit for Future

Rváč novým národním hrdinou?

Foto: © Falcon a.s.Aus dem Film Nationalstraße (Národní třída), Foto: © Falcon a.s.
Jakou roli Vandam (Hynek Čermák) tehdy v listopadu 1989 skutečně sehrál na Národní třídě?

Do českých kin jde film „Národní třída“. Scénář vznikl jako adaptace stejnojmenné novely Jaroslava Rudiše (2013). Je jeho hlavní postava Vandam novým národním hrdinou, novým Švejkem?

Není sporu o tom, že z českých autorů má právě Jaroslav Rudiš největší věhlas v Německu. Jeho příběhy se hemží německými postavami i reáliemi, mnohdy se tam také odehrávají. Režisérem a spoluautorem scénáře se stal Štěpán Altrichter, známý díky svému debutu Schmitke. Předchozí tvorba obou z nich se vyznačuje inklinací k česko-německým tématům. Právě tato okolnost nejspíš vedla k jejich spolupráci, byť je Národní třída o něčem úplně jiném.

Hlavním hrdinou Národní třídy je Vandam (Hynek Čermák). Říká se mu tak, protože dělá kliky, rád se pere a sleduje akční filmy s tímto hercem [Jean-Claude Van Damme] na starých VHS kazetách. Jedná se o zástupce nižší sociální vrstvy, který žije v pražském Jižním městě, tedy té odloučenější části Prahy známé jako neudržované, depresivně vyhlížející sídliště. Vandam na základě fyzické síly a chlapáckých rad, které mu v dětství kladl na srdce otec, funguje jako jakýsi mstitel bezpráví. Bezprávím však není myšlen zákon. Vandam má svoji verzi chápání světa plnou hodnot, které za žádných okolností nehodlá zradit.

Jak v knize, tak i filmové adaptaci jde o romantizovaného drsňáka. Ačkoli je ve své podstatě zkrachovalou existencí, kterou opustila rodina, má hluboko do kapsy, pije a nezapře drogovou minulost, některé jeho zásady vzbuzují sympatie. Například to, že skutečně nesnáší násilí na ženách. Přestože nemá zrovna galantní vystupování, chová k nim úctu, občas dokonce ukáže určitou plachost. Na druhou stranu se často chová rasisticky, nezapře sympatie s nacistickými symboly a názory typu „mně nevaděj bezdomáči“ vyvrací svým chování, jež vypovídá o opaku.


Věčné téma: kniha versus film

Převádět literaturu, která navíc dosáhla čtenářského úspěchu, do audiovizuálního média bývá pokaždé ošemetné. Sám Rudiš tvrdí, že psát začal na popud brněnských divadelníků, kteří z relativně krátké novely skládající se v podstatě z monologu Vandama plánovali vytvořit komorní divadelní představení. To se skutečně v divadle Feste dodnes uvádí. Rudišův text teče jako rozvodněný potok: Vandam chrlí svá moudra, má svůj slovník, používá refrény, které u čtenářů zlidověly.

Autoři scénáře Rudiš a Altrichter našli dvě řešení, jak Vandamovy promluvy převést na plátno. Vandam je buď vypráví staticky stylem mluvící hlavy do kamery, nebo Psychovi, pohublému narkomanovi, který hrdinovi nahrazuje syna. Jedná se o protichůdné postavy fyzicky i duševně. Právě tento vztah je velmi originální a komický. Jeho zařazení je odklon od předlohy, ale rozhodně zdařilý a funkční. Kdyby se mu autoři věnovali ještě více, vůbec by to nebylo na škodu.

Větší pole působnosti dostala i barmanka Lucka, z jejíchž problémů a vztahu s Vandamem se nenápadně vybuduje hlavní konflikt příběhu. Tyto a další postavy mají za úkol v audiovizuálním médiu posílit vnější akci, kterou kniha nedisponuje. Zfilmování literární předlohy si to žádá, bohužel se tím částečně vytrácí jedinečná Rudišova poetika. Například Vandam čas od času zmlátí někoho, kdo se mu nelíbí. V těchto vtipně udělaných scénách už ovšem chybí Vandamova filozofie s „poučením o životě,“ tedy rozbití nosu, které pro oběť znamená významný milník. Vandamovo vkládání hlubšího smyslu do činů, u kterých by jej nikdo jiný nehledal, je zásadním motivem předlohy. A její čtenář potvrdí, že se většina z nich vytratila, nebo jsou jen naznačeny, ale většina diváků je nerozklíčuje.

Spíš Chuck Norris než Švejk

Národní třída. Události Sametové revoluce se dotkly i Vandama. Dokonce mu přiřkly kultovní status. Až poněkud cimrmanovský. V případě Vandama se jedná možná spíš o kult bližší Chucku Norrisovi. Právě v historce o tom, jak to tehdy na Národní s hrdinou bylo, se skrývá jeden z klíčů k příběhu. Jeho tragikomičnost, drsnost, tajemství i ztráta iluzí. Několik málo narážek vyznívá do prázdna, ve filmu se toho o revoluci příliš nedozvíme. Z její reflexe tak zůstává vlastně jen atraktivní název a dobré načasování k třicetiletému výročí událostí listopadu 1989.

Pomineme-li rovinu hlubšího významu a zaměříme se na Vandamovy činy na Národní třídě v rovině vyprávění, tvůrci zbytečně velice brzo vyzradí pointu a zpětně ji vcelku mdle reflektují, namísto toho aby došlo k silnější gradaci. Příležitost k výraznější reflexi doby by mohli poskytnout Vandamovi přátelé, hospodští štamgasté, kteří docela nápadně připomínají styl Big Lebowského bratří Coenů. Vandam jako Dude Lebowski, průšvihu přihlížející a nakonec na něj doplativší Psycho coby tichý Donny, nebo Mrazák, drsný hubatý muž à la Walter.

Vandam v nás

Vandam by mohl být jakýmsi agresívním Švejkem 21. století. Je velice zajímavé si představovat, jak se Vandam čas od času zjeví a hodnotí společnost. Zcela se totiž vymyká zažitým literárním a filmovým typům, které se s českou kulturou nejčastěji spojují. Nepoužívá příliš ironii a chybí mu pud sebezáchovy. Je to drsný a nesmlouvavý, umíněný člověk. Jsme-li národ Švejků, určitě jsme i národ Vandamů. Teoreticky by mohl svým konáním trochu umírnit český komplex neschopnosti jednat na přímo.

Vandam ale ukazuje další nepříjemnou stránku naší národní povahy, a to fakt, že nadává na poměry a politiky, které do značné míry utvořila jeho sociální vrstva. Akorát v tomto ohledu film zůstává pouze na povrchu, je to prostě „jen“ takový chytrý a kultivovaný film s dobrými nápady. Literární hloubku Vandamovy duše a jeho života mi však zprostředkovat nedokázal.

Michael Sodomka | jádu

Tento text spadá pod licenci Creative Commons 4.0 International Uveďte původ – Neužívejte dílo komerčně – Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC-ND 4.0).
listopad 2019

    Další články k tématu

    Lovkyně
    Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...