Šestý smysl

Foto: © Alina Shupikova

O lidech, kteří dokáží léčit, aniž by byli lékaři

Foto: © Alina Shupikova
Foto: © Alina Shupikova

„Vím, proč jste přišla. Týká se to manžela vaší dcery. Nemáte ho sice moc ráda, ale je nemocný.” Touto větou , připomínající klišé z filmu o vědmách, začalo setkání s Olgou, jasnovidkou, kterou nám doporučili známí. Olga žije a pracuje v Moskvě, slíbila však, že pomoci dokáže i člověku až do Prahy. Říká se o ní, že má šestý smysl.

Promluvit si s ní se vypravila tchýně Larisa. „Vešla jsem do obyčejného moskevského bytu s kobercem na stěně, malou čivavou a synem, který právě dorazil ze školy, a vlastně jsem byla zklamaná,” líčí Larisa svůj první dojem. Známí, kteří Olgu doporučovali, ji totiž popisovali jako jednu z nejlepších jasnovidek, kterou znají. Vidí věci, které nemůže vědět, jako kdyby je měla přímo před sebou, dokáže poradit s podnikáním a určit nemoc, na kterou jsou doktoři krátcí. „Čekala jsem od toho podvědomě něco víc, něco tajemného. A tohle byl zcela běžný byt a Olga byla sympatická postarší blondýna s milým úsměvem. Působila na mě jako jedna z mých kamarádek či hodná paní učitelka.”

Nemoc z negativní energie

K práci nepoužívá Olga žádné pomůcky ani kyvadla, klienty přijímá ve své pracovně, která se neliší od útulného kabinetu psychologa. Tady ale srovnání končí. Bez zbytečného otálení řekla Olga důvod, proč za ní Larisa dorazila, věděla i jméno nemocného a jakou má k Larise vazbu. Mimo jiné dokázala popsat i další vazby v rodině a samozřejmě v první řadě samotnou zvláštní nemoc. To, co ho postihlo, popsala Olga jako negativní energii, pocházející od některého z konkurentů v podnikání, něco jako uřknutí.

I když se nemocný nacházel v Praze, rozhodla se ho léčit na dálku. Prvotní obeznámení proběhlo velmi nečekanou a netajemnou formou - Olga si se svým pacientem zavolala přes skype, promluvila si s ním a přes tisíce kilometrů mu řekla, že mu bude posílat energii. Tato energie, z níž získává informace a jejíž pomocí léčí, vychází z ní samé a ve chvíli, kdy s ní svého pacienta léčí, o ni sama přichází. „Vzdálenost pro mě nehraje žádnou roli, ta pro energii neexistuje,” vysvětluje, jak dokáže pomáhat dva tisíce kilometrů vzdálenému člověku. Své síly musí pravidelně dobíjet, několikrát ročně proto jezdí na dlouhou dovolenou. Nejlepší jsou místa se silnou budhistickou tradicí, která jsou pro ni energeticky silná, jako je například Srí Lanka.

Několik dní po prvním rozhovoru se začal muž cítit lépe a Olga mu poté vysvětlila, že s ním začala pracovat. „Když se dívám na člověka, nevidím žádné konkrétní obrazy ani nedostávám žádné konkrétní informace. Je to spíše něco jako světlo, když najdu konkrétní odpověď. S člověkem je lepší si promluvit, abych se s ním pak jednodušeji mohla spojit a posílat mu energii,” vysvětluje Olga podstatu svého vidění.

Nemagická křišťálová koule

Podrobně princip všech těchto energetických toků jednoho rána vysvětluje i Ludmila, která pracuje v Praze. Říká se o ní, že má kouzelné ruce a funguje lépe, než kartářka. Na Vinohradech má malé studio, kde masíruje, pomáhá s rehabilitací, a jak to sama popisuje, radí lidem v životních situacích. Nevěští sice budoucnost, dokáže však u svých pacientů vycítit nemoci či životní situaci, ve které se nacházejí.

Ráda se barevně obléká, její kabinet zdobí různé etnické předměty a často zapaluje svíčky, dělá to však spíše pro příjemnou atmosféru. „Ano, vždycky jsem chtěla mít křišťálovou kouli,” říká. „Je to konec konců opravdu hezký objekt. Nemá ale v sobě žádnou magii, používá se ke koncentraci.” Aby mohl člověk pracovat s energetickými sférami, musí se dostat do stavu podobnému meditativnímu klidu a právě tomu můžu dívání se na křišťálovou kouli pomoci.

Já to tak cítím

„Myslím, že ten muž není pro tebe správný. A také cítím, že by tvoje nohy chtěly tančit. Nedokážu ti říct proč, ani že to je určitě pravda, ale já to tak cítím,” odpovídá Ludmila na dotaz na aktuálně zlomené srdce a čím by se dalo rozveselit. Pokud se jí však zeptáte na velmi konkrétní věc, vyvolá v ní určitý pocit a přibližnou odpověď jednoduše cítí. „Jsou to všechno informace, které tady zkrátka jsou. Jen je většina lidí nedokáže vnímat.” Léčitelé a jasnovidci jsou tedy podle tohoto vysvětlení pouze určitými médii, dokáží informaci vnímat a interpretovat. „Vezměte si internet, to je také informační síť. Ale když nemáte počítač s připojením na internet, nic z těch informací se nedozvíte. Neznamená to však, že internet neexistuje, jen že vy se k němu nedokážete připojit.”

Informace, které mohou lidé jako Olga či Ludmila ze své sítě získat, nejsou konkrétní fakta jako na Wikipedii, připomínají spíše Nostradamova proroctví. „To, co dokáži lidem říct, je spíše taková celková, obecná informace a vy si ji můžete interpretovat. Často se stává, že smysl toho sdělení pochopíte až za dlouhou dobu, když se v životě dostanete do určitého místa, kdy už je pro vás srozumitelné,” vysvětluje Ludmila. Svůj dar využívá hlavně k léčení, problémy však lidem sdělí, pokud se na ně zeptají. Může se stát, že jede tramvají, podívá se na člověka a zkrátka ví, co má za problém. „Nepůjdu však za ním a nebudu mu to říkat, často o tu informaci ani nestojí. Řeknu mu to jen, když se zeptá,” vysvětluje Ludmila.

Všelék neexistuje

I pokud se však přijdete léčit, není energie kouzelných všelékem na všechny potíže. „Jsou lidé, kterým nedokážu pomoci, protože jsou zkrátka uzavření,” říká Ludmila. Vzpomíná si například na období, kdy pomáhala rehabilitovat drogově závislého mladého muže. „Pracovala jsem s ním každý den, všechna moje energie však přišla vniveč. Odstranění drogové závislosti je nesmírně nepříjemný proces a on ho nechtěl podstoupit – chtěl buď být veselý na drogách, nebo naopak mávnutím kouzelného proutku zcela zdravý. A taková kouzla neexistují,” vysvětluje Ludmila, nakolik záleží působení tajemných energetických sil na nás samotných.

Alina Shupikova

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...