Nesmysl je cool manévr

Foto: Killy Ridols, CC BY-SA 2.0Foto: Killy Ridols, CC BY-SA 2.0
Házení žabek: Světový rekord je 51 (!) skoků. Foto: Killy Ridols, CC BY-SA 2.0

Jak nízko u země dokážeš tancovat bez podpory rukou, jak daleko doplivneš, na jak dlouho zadržíš dech? Co činí život skutečně napínavým, jsou nesmyslné prkotiny, které umíme, či známe. Denně se rozpalujeme jako znalci toho či onoho, pyšníme se, jaký máme odhad, a přesto používáme odměrku. Tolik humbuku – kvůli čemu vlastně?

Je to klasická rodinná oslava: Mezi muži se rozhoří boj v cvrnkání a chytání co největšího množství pivních tácků. Tuto dovednost považuju pro budoucnost za minimálně stejně tak důležitou jako sbírání známek, totiž vůbec ne. I přesto bych to ráda uměla tak dobře, jako závodící příbuzní.

Anebo házení žabek: U Labe postává malý kluk a plný očekávání hledí na dědečka. „Takhle na to musíš!“ oznámí děda a odhodí těsně nad vodu kámen, který nad hladinou čtyřikrát opíše oblouk, načež zmizí ve vodě. Házení žabek se předává z generace na generaci – počínaje důležitými vlastnostmi kamene a konče technikou hodu.

„Je to k ničemu!“ říká na to kolegyně. Ale nejsem přece jediná, která má z těchto věcí potěšení. Proč se podobné nesmysly těší takové oblibě? Tomu jsem chtěla přijít na kloub – tedy alespoň v kruhu svých přátel a známých.

And the winner is…

Plivání do dálky! V mém nereprezentativním výběru nesmyslných dovedností – k nimž například počítám taky jazykolamy a rádoby odborné debaty amatérů o víně – považuje většina mých přátel za největší nesmysl plivání do dálky. Dvě třetiny z mých celkem 21 respondentů si kromě toho myslí, že sami plivat daleko neumějí, a téměř nikdo z nich ani nemá snahu tento nedostatek odstranit. Takže je pro nás automaticky nesmyslem to, co sami neovládáme? Ne – protože většina nesmyslů je rozhodně chtěná.

Na podlézání tyče, tady tanec, při němž se tanečník snaží podlézt tyč bez dotýkání se rukou země tyč, a na gymnastický provaz hledí většina také spíše jako na nesmysl, přesto by v tom ráda byla dobrá. Proč? „Vypadá to super!“ a „Je to prostě cool pohyb.“ A navíc lidem dělá sportovní činnost v jakékoli podobě tak jako tak dobře. A můžeb to být tím, že větší obratnost, ovládání těla a kondice přispívají k lepšímu obrazu o sobě samém, anebo proto, že fyzické vyčerpání zkrátka jen na nějakou chvíli uleví duši… Při mnohých nesmyslných aktivitách se člověk cítí „svobodný a v dobrém rozmaru“ a jako „někdo, kdo umí“! A ještě jedna opakovaně jmenovaná motivace: Člověk prostě nechce selhat.

Motto tedy zní: Zlepšovat se! A cvičení dělá mistra. „Je to zábava, je to závislost, člověk chce zvládnout stále víc.“ Všechny „nesmysly“, ať už s charakterem soutěže či bez něj, mají hlavní důvod v zábavě. Jde o „zabíjení času, když je nuda“ a o „rozptýlení ve skupině“. Jistě že máme každý své základní kvality – jeden jako lékař, druhý jako mechanik. Když na sebe narazíme, potřebujeme společného jmenovatele. Nesmysly jsou tím nejmenším společným jmenovatelem.

Foto (výřez): neilberrett, CC BY 2.0
Cool manévr?, Foto (výřez): neilberrett, CC BY 2.0

Co bylo dřív – nesmysl, či smysl?

Je to nesmysl, anebo to má přece smysl? Také redakce se zapojila do diskuze: Známky jsou přece součástí kultury a ručně vyrobené šperky lze prodat na trhu uměleckých řemesel. Tak si lze to nesmyslné na nesmyslu racionálně odmyslet. Je ale nesmysl nesmyslem jen potud, pokud někdo nepřijde s protiargumentem? Anebo obráceně: Vzniká smysl, až pokud plyne z nějakého konsenzu? Nebo stačí již to, když já sama něčemu smysl připisuji?

Diskutovat o nesmyslu a smyslu je tak trochu jako se slepicí a vejcem. Lze říct jen jedno: Nesmysl vytrvale slouží lidskému soužití. A v jeho rámci nepodléhá to, co činí věci smysluplné, žádným hranicím.

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...