Pořád za nosem? Ale kdepak!

Foto: Clemens v. Vogelsang, CC BY 2.0 Foto: Falk Lademann, CC BY 2.0
Ať už hnůj nebo ... Foto: Falk Lademann, CC BY 2.0

Je jedno, jestli jde o odpadky, zvratky nebo lejno. Odporný zápach není Corinna Meier nucená snášet. Na druhou stranu ale neví, jak voní květiny, parfémy nebo třeba deštivý letní den. Corinna trpí špatně léčeným chronickým onemocněním plic a dýchacích cest. Už v dětství tak téměř plnohodnotně přišla o čich.

Když si někdo v tramvaji nebo v metru ulevil pšouknutím, nebo tam bylo nazvraceno, stěžovaly si její kamarádky na zápach. Později na školním dvoře diskutovali spolužáci o nejrůznějších parfémech. Corinna se k nim tak jako tak nemohla přidat, protože nic necítila. Od narození totiž tato dnes třicetiletá žena trpí chronickým onemocněním plic a dýchacích cest, které vede ke ztrátě čichu. V případě Corinny byl proces navíc urychlen tím, že rýmu, kterou jako miminko neustále trpěla, léčila její nic netušící matka nevhodným nosním sprejem. Corinně to bylo dlouho jedno. Smířila se prostě s tím, že existují témata, která ji moc nezajímají.

„Netušila jsem, že někdo cítí můj pot“

Ale pak přišel den, na který nemůže dodnes zapomenout a za který se pořád do jisté míry stydí. Ke svým sedmnáctým narozeninám dostala totiž od svých kamarádek deodorant a sprchový gel a poprvé ji napadlo, že možná sama někdy nepříjemně zapáchá. „Dokázala jsem si představit, že člověk smrdí, když se vyválí v bahně, nebo vypije hodně alkoholu. Ale že je nepříjemně cítit i pot, jsem se dozvěděla až skrze tenhle dárek“, vzpomíná dnes Corinna.

Od té doby se myla důkladněji než předtím – přesto se i později opakovaně dostala do situace, kdy jí jednou sestra a podruhé přítel upozornili na to, že „je trochu cítit“. Pro Corinnu to byl pokaždé šok. A v šoku byla i tehdy, když si jednou u oběda upšoukla a její sestra na to prohlásila: „Tady to ale smrdí“. Proto se na toto téma začala pomalu vyptávat blízkých přátel a dozvěděla se například, že když má člověk strach, jeho pot obzvlášť silně zapáchá. „Tak jsem se v podstatě nazpaměť naučila situace, ve kterých by mohl nastat problém, a vždy jsem se soustředila na to, abych byla na takové situace preventivně připravená“, říká Corinna.

Foto: Clemens v. Vogelsang, CC BY 2.0
... vůně květin. Corinna si tyhle vůně a pachy jen představuje. Foto: Clemens v. Vogelsang, CC BY 2.0

„Sousedy bych nemohla nikdy varovat“

Došlo ale i k jiným nepříjemným a dokonce nebezpečným situacím. Například, když jednou hlídala jednoho chlapečka, měla tolik práce, že ho zapomněla přebalit. Měl pak opruzený zadeček a Corinně ho bylo líto. „Sice jsem věděla, že kdybych to cítila, okamžitě bych ho přebalila. Stejně jsem se ale cítila provinile,“ vysvětluje Corinna. Nebo když jednou v bytě, ve kterém bydlela s ostatními, začalo hořet, bylo velkým štěstím, že na blízku byla i její spolubydlící. Corinna totiž kouř vůbec necítila. Proto dodnes spoléhá na pomoc jednotlivých členů rodiny a přátel. Když je na pochybách, tak si za ni někteří blízcí dokonce přičichnou k jejímu svetru, jiní to ale považují za odporné. Když hlídá děti, žádá někdy o pomoc ty starší z nich. Přesto se tu a tam vyskytnou situace, kdy má strach, že na sebe nepříjemně upozorní. Třeba když jde o práci.

„Bylinky od sebe nerozeznám“

Postupem času také Corinna pochopila, že kvůli svému špatnému čichu přichází o věci, které jsou pro ostatní důležité. „Například si nemohu s vůněmi spojit žádné situace nebo vzpomínky. Ale mohu si to alespoň přibližně představit, protože to znám z hudby“, říká. Kvůli špatnému čichu není Corinna ani nijak zvlášť schopná rozlišovat chutě. Ostré, sladké nebo slané ještě rozezná, ale tymián, petržel nebo bazalka jí chutnají prostě jako nějaký „list“. Česnek v podstatě nerozezná od cibule. Corinna ví, že z ní nikdy nebude top šéfkuchařka. To ale nevnímá jako problém. Existují však chvíle, kdy její neschopnost čichu má i svá pozitiva. Není pro ni problém pečovat o umírající babičku. Nevadilo by jí ani přebalovat všechny děti na světě. A spolubydlící jsou velmi vděční, že za ně v létě vynáší smradlavé odpadky.

Janna Degener
překlad: Jan Černý

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...