Spisovatelé na fotbalovém hřišti

NIZOZEMSKO • AUKE KOK

Moje země je jedno velké fotbalové pole

Pro nizozemské fotbalisty je trávník něco posvátného. Auke Kok píše o působivé jednoduchosti.

překlad z němčiny: Tereza Semotamová

Každý cestující, který se před přistáním na letišti Schiphol podívá z letadla, by mi tuhle informaci potvrdil: vlevo i vpravo, všude jsou vidět jen fotbalová hřiště. Je to mozaika plná pravoúhelníků a cestující si říká: ti Holanďani, to jsou ale sportovci. Při pečlivějším pozorování se pak ukáže, že na těchto pozemcích se pěstují brambory a květiny a trčí z nich kulaté hlávky květáků. Ale přesto jsou to fotbalová pole v nejširším smyslu slova, nebo fotbalová pole in spe.

Jde to říct i jinak: ten který pěstitel se dobře stará, obhospodařuje pozemek o velikosti dvaceti fotbalových hřišť. V mé placaté zemi tvořené rovnými kanály každý ví, jaké rozměry hřiště má. Odpověď jako „asi třináct hektarů“ je příliš abstraktní. Dokonce moje žena, která se na fotbal dívá jen se mnou, když mají naši zrovna prohrát, zná rozlohu fotbalového pole. My prostě věříme, že naše pole jsou ta nejlepší na světě. Zápas sice nikdy nevyhrajeme – jen roku 1988 a to byla čirá náhoda – ale zasít trávu a udržovat ji, v tom jsme nepřekonatelní. Naše semena létají do celého světa jako dříve misionáři do Afriky: vždy připravená šířit nevědoucím požehnanou činnost dobrých Holanďanů.

Pěstitelé trávy u nás mohou počítat s blahodárným veřejným mínění: pyšně čtu líčení o vyšlechtění ještě silnější trávy, což umožňuje zavést hladké travnaté plochy dokonce v odlehlých oblastech mezi skalami a pískem. Starý holandský idiom „nechat něco zarůst travou“ zcela právem vychází z premisy, že Nizozemí jednou bude jedním velkým fotbalovým hřištěm. Pokud někdo chce dělat něco jiného, než hrát fotbal, potom si musí pospíšit, jinak to zaroste trávou.

Statečně jsme si naši zemi vyvzdorovali od moře, abychom na půdě umělé a rovné jako svíčka mohli hrát fotbal. Když běžíme po poldrech, je naší jedinou překážkou vítr. Je to vidět i na naší fotbalové kultuře. Jako pravý Holanďan nesnáším ladné akce, které k ničemu nevedou. Dostávám se do téměř erotického vzrušení, když vidím rovnou přihrávku, která protivníkovu obrannou linii rozdělí na dvě části. Není nad kreativitu, zaobalenou do působivé jednoduchosti. Hne mi žlučí, když se útočník snaží přehrát obránce, když by míč prostě mohl nahrát spoluhráčovi spěchajícímu dopředu.

Efektivní používání omezeného prostoru: v tom se vyznáme. Naši trenéři-hrdinové Rinus Michels, Johan Cruyjff a Louis van Gaal by o tom mohli a mohou vyprávět. Jeden z nejhezčích von Cruyjffových citátů zní: „Hrát fotbal je jednoduché. Ovšem to nejtěžší, co existuje, je hrát fotbal jednoduše.“ Jen ten, kdo je s to vymyslet jednoduchá řešení komplexních problémů, dostane pomník. Právě proto jsme tak milovali „našeho“ Johana (1947-2016), který nenapodobitelně komplikovaně hovořil a vyznával zdánlivou jednoduchost „jednoho doteku“. Dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Hra na jeden dotek: nejkratší cesta z bodu A do bodu B. Pěstujeme květiny a obchodujeme. Fotbal je pro nás jako logistika.

Foto: © Wybe van Brakel

O autorovi

Jméno:
Auke Kok

Fotbal je pro mě ...
důkaz, že vášnivá snaha po svobodě, konflikty a kreativita se dobře doplňují.

Co mají podle mě literatura a fotbal společného:
Muset číst knihu bez fantazie je stejně nudné jako dívat se na fotbal bez fantazie.

Můj nejoblíbenější fotbalový výraz:
fotbal totál

Moje nejhezčí/nejvtipnější fotbalová vzpomínka:
rozhodující gól Marco van Bastena v zápase proti Německu v roce 1988.

Moje pozice na hřišti:
středový hráč středového pole nazývaný středový-středový

Mistrem Evropy ve fotbale roku 2016 bude:
Francie