Altheo, s paměťovým tréninkem jsi začala v 5. třídě. Jak ses k němu vlastně dostala?

Althea: Na gymnáziu Torgelow k tomu existuje projekt. Na začátku jsem si myslela, že cvičení paměti pomáhá jen k lepšímu zvládání školy. Pak jsem ale zjistila, že se za tím skrývá mnohem víc. Po devíti měsících jsem se už mohla zúčastnit severoněmeckého mistrovství. Ve své věkové skupině jsem obsadila druhé místo. První získala moje starší sestra.

A jak jste se dostal k paměťovému sportu vy, pane Bütowe?

Bütow: V roce 1999 jsem jednou v sobotu večer náhodou sledoval pořad Guinnes-Show, který vysílala televize ARD. V tomto pořadu vždycky dva účastníci soupeřili v nějaké unikátní disciplíně a vítězův výkon byl zapsán jako nový světový rekord. V každém dílu pořadu se konala také paměťová soutěž a ten večer, kdy jsem pořad sledoval, si dva soutěžící museli zapamatovat pořadí náhodně zapínaných a vypínaných žárovek. Vítěz si zapamatoval až do 84. žárovky všechno správně! To mě tak nadchlo, že jsem si koupil odpovídající knížky a začal jsem trénovat. Když jsem se později zúčastnil německého mistrovství v paměťovém sportu, získal jsem hned napoprvé 7. místo. Od té doby jsem začal trénovat opravdu důkladně.

Jak se člověk v paměťovém sportu rozvíjí?

Althea: Na začátku člověk prostě dělá každé cvičení tak, aby viděl, jak by na tom byl bez tréninku. Například zkouší, kolik číslic si dokáže zapamatovat za pět minut. Pak začne se základními technikami. Existují určité techniky k memorování. Můžeme si například představit, že každé dvoumístné číslo zastupuje nějaký obraz. Toto číslo si pak propojíme s krátkými příběhy. Později si vymyslíme trasy s určitými předměty. Tyto trasy si pak v hlavě projdeme a každý předmět se spáruje s jedním číslem. Nebo existuje takzvaný „mastersystem“. To se předem naučíte nazpaměť čísla od nuly do 99, přičemž každé číslo zastupuje nějaké písmeno. Nula je D a jedna je T. Číslo 01 pak tedy zastupují písmena DT. To si zapamatuju jako slovo „detektiv“.

Jak vypadá váš společný trénink?

Althea: Naše projektová skupina trénuje dvakrát týdně. Pokaždé si projdeme dvě disciplíny. Na severoněmeckém šampionátu je disciplín celkem sedm. Co si musíme zapamatovat v disciplíně s názvem Jména a obličeje, je jasné. Někdy to ale bývá komplikovanější, protože u afrického obličeje mohou být uvedena asijská jména. V disciplínách jako Slova, Čísla nebo Binární čísla si musíme zapamatovat číslice nebo slovní řady a písemně je reprodukovat. Můj rekord u Čísel je teď 115 čísel, která si dokážu zapamatovat za pět minut. V disciplíně Text musíme reprodukovat věcný text a dávat přitom pozor i na nahodile zvolené rozdělení řádků a interpunkci. A pak jsou tu ještě Data. To je disciplína, která mi nejvíc pomáhá ve škole. Letopočty mezi rokem 1000 a 2099 jsou spojovány s nahodile zvolenými událostmi, které si člověk musí zapamatovat. To všechno je ale vymyšlené, jinak by měl výhodu ten, komu jde dobře dějepis. A pak ještě existuje disciplína Karty. V té má člověk pět minut na to, aby si zapamatoval karetní hru. Na začátku jen počítá, kolik karet si dokáže zapamatovat. Později už jde o čas. Dneska už si dokážu zapamatovat všech 52 karet za 4 minuty a 27 sekund. Světový rekord je 20,44 sekundy. Tak rychle bych ale karty nedokázala ani vyložit na stůl.

K čemu žáci potřebují na procvičování paměti trenéra?

Bütow: Žáci by si samozřejmě taky mohli vzít knížku a procvičovat paměť podle ní, ale to by v tomhle mladém věku moc dlouho nefungovalo. Snažím se trénink strukturovat a žáky motivovat. A jsem také ten, kdo jim předkládá určitou vizi. Na začátku školního roku jsem jim předvedl, že si za minutu a kousek dokážu zapamatovat celou sadu karet. Podařilo se mi to dokonce rychleji, než jsem předpokládal, a to žáky samozřejmě inspiruje a pak říkají: To chci taky umět.

Altheo, ty ses loni zúčastnila světového šampionátu v Číně, je to tak?

Althea: Ano. Letěla jsem do Číny jako vicemistryně Německa, doprovázel mě tam táta. Nejdřív jsem si myslela, že to bude nepříjemné sedět s 276 ostatními účastníky v jedné místnosti. Ale sál, ve kterém se šampionát konal, byl obrovský. Opravdoví profíci seděli úplně vpředu v takzvané „hot zóně“. Já jsem seděla trochu dál v prostřední části, což mi vyhovovalo. Nepříjemné bylo jen to, že hned vedle mě byly dveře, takže jsem se při reprodukování zapamatovaných údajů nemohla moc soustředit. Celkem jsem ale nasbírala víc bodů než celý francouzský národní tým a spolu s druhým německým účastníkem jsme měli víc bodů než Uzbekistán. My Němci jsme v hodnocení týmů získali dokonce první místo. Dva dny před světovým šampionátem jsme se šli ve městě Čcheng-tu najíst do restaurace. Když se lidi, kteří nás obsluhovali, dozvěděli, že jsme mistři Německa, byli z toho celí pryč a všichni se s námi chtěli vyfotit. Vedoucí restaurace je odháněla, aby tam nedělali rozruch, ale nakonec sama taky chtěla fotky.

Bütow: Účast na mistrovství světa byla pro Altheu jakousi odměnou za její několikaletou tréninkovou práci. Konkurence dětí z Číny a Mongolska byla velmi silná, takže u Althey šlo v první řadě o sbírání zkušeností.

Jaký vztah má vlastně internátní gymnázium na zámku Torgelow k takzvanému paměťovému sportu?

Bütow: Ten má u nás už dlouhou tradici. Začalo to s Christiane Stenger, která se od roku 2000 stala čtyřikrát mistryní světa v paměťovém sportu v kategorii mládeže. Krátce po její maturitě jsem na internátní gymnázium nastoupil jako vedoucí finančního úseku a začal jsem také pracovat s žáky a žákyněmi jako trenér. Vzhledem k tomu, že jsem paměťový sport mnoho let sám aktivně provozoval a mimo jiné jsem byl i trojnásobným vicemistrem Německa, byl to a je to pro mě velice příjemný úkol. Těší mě, že mohu zájemcům z řad žáků gymnázia zprostředkovávat učební techniky. Cílem je samozřejmě v první řadě to, aby uměli používat tyto techniky v běžném školním životě. Někteří žáci u toho pak vydrží delší dobu a účastní se s velkým úspěchem různých šampionátů – tak jako například Althea. Tisk teď píše, že jsme baštou paměťového sportu v Německu, a to mě samozřejmě velice těší!

Znamená to, že se paměťovému sportu může věnovat každý člověk bez ohledu na své IQ? Torgelowští maturanti ale dosahují průměrné známky 1,9 a škola má jako stěžejní cíl podporu velmi nadaných žáků. Jak to jde dohromady?

Bütow: Paměťovému sportu se v zásadě může věnovat opravdu každý člověk, nezávisle na svém nadání. A pomocí různých technik může dosáhnout i výrazného zlepšení. Je to ale samozřejmě tak, že někdo s velkým nadáním začne s tímto sportem na vyšší úrovni. Když děláme test takzvaně „nasucho“, tedy bez předchozího tréninku, dokážou si někteří lidé zapamatovat za pět minut sedm čísel, ale jiní jich zvládnou například už dvacet. Po osvojení paměťových technik se ti první dostanou dejme tomu na dvanáct, třináct čísel, zatímco ti druzí už na třicet. Když to chce někdo provozovat jako vrcholový sport, pak je velké nadání nebo dobré školní výsledky, jaké mají například žáci našeho gymnázia, samozřejmě dobrým předpokladem.

Není to celé vlastně jenom strohé učení nazpaměť?

Bütow: Často je to samozřejmě nezáživné. Dokázat si zapamatovat tisíc binárních čísel, z toho člověk nic nemá, to je pravda. Ale tento sport pomáhá například při učení cizojazyčných slovíček nebo historických dat. Díky disciplíně Jména a obličeje lze později získat výhodu v práci, protože pro mnoho ostatních lidí bude zapamatování jmen a obličejů obtížné. Kromě toho se tím velmi výrazně zlepšuje vlastní schopnost soustředění. To jsem vypozoroval sám na sobě. Zpočátku jsem dokázal velmi soustředěně pracovat dvacet minut, na světovém šampionátu jsem to později vydržel i požadované tři hodiny.

Altheo, jaké jsou tvoje tipy pro naše čtenáře, kteří by teď možná sami chtěli začít s paměťovým tréninkem?

Althea: Bylo by fajn najít si ve svém okolí nějakého trenéra. Lze se ale taky bezplatně zaregistrovat na webové stránce Memocamp a tam si procvičovat jednotlivé disciplíny. Tipy a cvičení se dají najít i v knihách samotných sportovců. Pan Bütow taky jednu takovou napsal, ale já jsem ji nečetla. Kromě toho bych doporučovala, aby se zájemce o paměťový sport určitě zajel podívat na nějaký šampionát. Mně teprve šampionát ukázal, o co vlastně v paměťovém sportu jde. A taky jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo za hezkého počasí sedí někde vevnitř a trénuje paměť.

Když se ohlédneš do minulosti, jak změnil paměťový sport tvůj každodenní život?

Althea: Vlastně ho nijak moc nezměnil. Dokážu si teď například líp zapamatovat data, ale na druhou stranu pořád zapomínám nějaké věci ve školní skříňce.