„Kulturní rozmanitost je výhoda“

Foto: © Dennis BrosdaFoto: © 1. FFC Frankfurt
Célia Šašić: „Fotbal je a vždycky bude součástí mého života. Fotbal miluji.“ Foto: © 1. FFC Frankfurt

Célia Šašić byla do roku 2015 útočnicí německé ženské fotbalové reprezentace. Byla vyhlášena nejen nejlepší fotbalistkou Německa, ale také nejlepší fotbalistkou Evropy roku 2015 a už předtím získala několik ocenění za své vynikající sportovní výkony. Její odchod z profesionálního fotbalu všechny velice překvapil. Od roku 2010 se Célia Šašić angažuje jako vyslankyně Německého fotbalového svazu (DFB) pro integraci.

Často se mluví o typicky německém, typicky italském nebo typicky britském fotbalu. Míněn je většinou fotbal mužský. Existuje takové rozlišování i v ženském fotbalu? A jaké by pak byly kvality německého ženského fotbalu?

Toto rozlišování je stejné v mužském i ženském fotbalu. Ve většině zemí nebo fotbalových svazů existuje určitá fotbalová filozofie resp. představa o fotbalu, která je zpravidla specifická pro danou zemi případně kulturu a nelze ji spojovat s pohlavím. Německé ženy hrají typicky německy a Italky zase italsky – to je stejné jako u mužských týmů.

Vy jste svými osobními sportovními výkony dosáhla už několika velkých úspěchů. Už dvakrát jste byla vyhlášena německou fotbalistkou roku a v roce 2015 dokonce nejlepší fotbalistkou Evropy. Váš odchod z aktivního fotbalu je pro nás dost překvapivý. Jste přece jako fotbalistka v nejlepším věku. Co vás v pouhých 27 letech přimělo k ukončení fotbalové kariéry?

Na to se mě lidé často ptají a moje odpověď je stále stejná. Po deseti letech velmi úspěšné kariéry jsem se prostě v životě chtěla věnovat i jiným věcem. S narozením mého prvního dítěte se teď těším na novou výzvu, která na mě čeká. Přesto přese všechno to byla neuvěřitelná doba, na kterou nikdy nezapomenu a která ze mě udělala to, čím jsem.

„Fotbal už ne: Célia Šašić ukončila svou kariéru,“ napsal server SpiegelOnline 16.07.2015. Je to opravdu tak? S manželem fotbalistou a tchánem, který je také fotbalista a fotbalový trenér, asi nelze fotbalu jen tak uniknout. Jakou roli bude hrát fotbal ve vašem budoucím životě?

Fotbal je a vždycky bude součástí mého života. Fotbal miluji. A to, že se mu sama už nevěnuji jako profesionální hráčka, neznamená, že pro mě fotbal už nehraje žádnou roli. Potěšilo by mě, kdybych i v budoucnosti mohla být v oblasti fotbalu nadále aktivní v nějaké jiné roli.

Německá bundesliga je velice multikulturní. V mužských týmech hrají hráči z celého světa. V ženských týmech je to dnes už v podstatě stejné. Vidíte v tom spíš výhody, nebo naopak nevýhody? Nestírá se tím to, co je podstatou národních kvalit fotbalových týmů?

V zásadě to vždycky považuji za výhodu, když se vzájemně setkávají lidé z různých kultur, protože každý jednotlivec z toho může mít jenom prospěch a mohou vzniknout věci, které by jinak nebyly možné. Tato rozmanitost se mi velice líbí a vždycky mě obrovsky bavilo hrát se zahraničními hráčkami. A to, že člověk trochu rozšíří svůj obzor, ještě neznamená, že přestává být věrný sám sobě nebo že zanedbává nějaké kvality.

Znáte kromě slavného brankáře české fotbalové reprezentace a gólmana anglického Arsenalu Petra Čecha ještě další české fotbalisty a fotbalistky? Jaké máte zkušenosti s českým fotbalem?

Ano, znám samozřejmě i další české fotbalisty. Spontánně mě napadají ještě jména Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Jan Koller, Milan Baroš a Poborský. To všechno jsou hráči, kteří byli mezinárodně velice úspěšní. Bohužel však neznám žádnou českou fotbalistku a ještě nikdy jsem nehrála proti českému národnímu týmu.

Rozhovor vedla Teresa Weiser.

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
květen 2016

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Témata jádu

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...