Rychleji, výš, dál

Cappuccino k outdoor sportu

Foto (Ausschnitt): Michael Pollak, CC BY 2.0Foto (Ausschnitt): Michael Pollak, CC BY 2.0
Foto (výřez): Michael Pollak, CC BY 2.0

Berlín je daleko od hor. Přesto čím dál víc Berlíňanů chodí lézt – do hal, které po celém Berlíně rostou jako houby po dešti. Stává se z lezení mainstreamový sport? Ano, myslí si Norbert Ebel (31) a Leo Méndez Lenk (33). A jsou s tímto vývojem spokojení: lezení podle nich prodělalo podobný vývoj jako kdysi plavání – a přizpůsobuje se potřebám městského člověka. Rozhovor s dvěma lezci, kteří brzy otevřou boulder centrum.

Městský člověk, který lezecký sport provozuje daleko od přírody – kolik toho má lezení vlastně společného s lezením v horách?

Norbert: Ta otázka je určitě oprávněná, ale my v hale trénujeme, abychom později mohli lézt po skalách. Takže je to vlastně trénink pro venkovní lezení. Ale zároveň je to aktivita sama o sobě. Člověk vyzkouší jednu halu za druhou a má radost, když objeví nově našroubované bouldery. Ale venku je to prostě vždycky nejhezčí.

Leo: A je to především tak, že u nás je komunita spojená s halami. To už je poměrně velký rozdíl oproti lidem, kteří vyrůstají u skal, neboť ti se přirozeně potkávají u skály. Vývoj posledních pěti, šesti let je takový, že je tolik hal, že v každé z nich vzniká komunita. Je tomu tak ve všech velkoměstech, které jsou daleko od skal, je to stejný princip, jako když provozujete jiné outdoorové sporty v přírodě.

Vzniká tedy nový typ lezců?

Norbert: Ano, existují dva druhy. Existují jedni, kteří halu vnímají trochu jako fitness studio, a druzí, pro které je halový sport přípravou na to, než půjdou lézt do přírody. Byli jsme teď o víkendu v České republice a tam je to něco jiného než halový sport. Není to jen o zábavě. Bolí u toho prsty, není to tak komfortní. Spí se venku – to nemusí každý, ale tak nějak to k tomu prostě patří. To je určitě pro jiné lidi, než je ten první, fitnesový typ. Typ, se kterým jsem se ještě nesetkal, je ten, který lezeckou stěnu bere jako fitness studio a o víkendu jede do hotelu, aby lezl po skalách. Outdooroví lezci bývají většinou obecně více spjatí s přírodou, nejde jim jen o to lézt po skalách, ale mají rádi i další outdoorové aktivity.

Leo: Na to taky tak trochu narážíme názvem našeho lezeckého centra – „Bouldergarten“ (Bouldrová zahrada), což i poukazuje na to, že se u nás provozuje domestikovaný outdoorový sport. U nás prostě se člověk může bezpečně a pohodlně u cappuccina věnovat svému outdoorovému sportu.

Foto (Ausschnitt): afpitch, CC BY-SA 2.0
Foto (výřez): afpitch, CC BY-SA 2.0

Je lezení trendy sport, který je v Berlíně už téměř součástí životního stylu?

Leo: Je potřeba striktně rozlišovat mezi lezením na skále a lezením na stěně. Lezení na stěně je rozhodně nový trend, který je součástí celé té individualizační mánie, něco speciálního, zkusit něco nového. Zase to opadne, protože v současné době vývoj směřuje k tomu, že z lezení se stává mainstreamový sport. Lifestyle pro mě znamená: do jak velké míry jsi ochotný nějakému koníčku věnovat čas. A v případě lezení po skále jde určitě o lifestylový sport. Člověk musí věnovat extrémně velké množství času, aby někam jel. To znamená, že se člověk svému koníčku všelijak začne přizpůsobovat – třeba tím, jaké si koupí auto nebo outdoorové vybavení. Člověk si podle toho začne zařizovat i dovolenou, víkendy, vytváří se mu tím sociální kontakty.

Vy to tak máte taky?

Norbert: Jo.

Leo: No já jsem si jednoho dne koupil mikrobus.

Když chce člověk mít úspěch, musí se vlastně tolik trénovat, jako to děláte vy?

Leo: Ne, vůbec ne. Člověk může být úspěšný hned napoprvé. To je na bouldrování právě tak super, i ve srovnání k jiným trendy sportům. Snowboardování, surfování – to je všechno hrozně komplikované a hodně vázaní na pobyt venku. Tenhle aspekt při bouldrování odpadá. Člověk je co se tělesných dispozic týká technicky extrémně variabilní. Je úplně jedno, jakou máš postavu, každá má výhody a nevýhody. A taky jde o hlavu. Je to jeden z mála sportů, ve kterém jsou muži i ženy téměř stejně hojně zastoupeni.

Norbert: A sport, ve kterém ženy, které často problémy řeší techničtěji, mužům můžou ukázat, jak vlastně na to.

Leo: Při každém problému – každé trase se totiž říká „problém“ – lze najít různé způsoby řešení. Neexistuje nikdy jedno správné řešení. Myslím, že to je něco, co je pro naši generaci poměrně lákavé. Člověk může realizovat jen vlastní řešení, které jen on sám vymyslel. To je něčím hrozně hezké.

Říkals, že nadšení pro sport zase opadne, když se stane mainstreamem...

Leo: Měl jsem na mysli konkrétně ten trend v lezení. Jednoho dne se prostě objeví nějaký ten trendsetter a řekne: „Ále lezení, to už je mainstream, na to už nemám náladu. Najdu si něco novýho.“ Ale hodně lidí se tomu bude věnovat dál, protože sportování je dnes velmi různorodé. Člověk na tom může oslovit i cestování nebo objevování...

Norbert: ...nebo taky sociální aspekt. Při bouldrování člověk přijde do kontaktu s jinými šíleně rychle. Jde to dělat i o samotě, ale kdo chce, ten se při něm velmi rychle může seznamovat. Je to velmi komunikativní sport.

Leo: Velmi. Pokud bouldrujete, nemusíte na žádné párty.

Foto (Ausschnitt): Michael Pollak, CC BY 2.0
Foto (výřez): Michael Pollak, CC BY 2.0

Co se týká těch sociálních kontaktů: není právě lezení sport, který je sociální je v omezené míře, a sice jen pro ty, kteří si vstup do lezeckých hal můžou dovolit?

Leo: Je to rozhodně drahý sport. Ale: kolik člověk zaplatí v kině, na koupališti? Jde obecně o to, kolik peněz je člověk ochoten utratit za volný čas. Člověk si může koupit slevněnou vstupenku na deset vstupů, dávají se různé slevy. V naší lezecké hale chceme spolupracovat i s komunálním vedením městské části a nabízet sociální slevy. Kromě toho je velmi důležité halu otevřít i pro školy. Věřím, že lezení má obrovský potenciál, protože člověk může okamžitě začít a protože je tak rozmanité.

Norbert: Jsou i lezci, kteří chodí lézt na bouldry do parků, protože si prostě lezecké haly nemůžou dovolit. Možností je spousta.

Leo: Myslím, že lezení prožívá podobný vývoj jako plavání. Plavání bylo totiž taky outdoorovým sportem. Když se člověk dnes podívá, jak to s plaváním je dnes, tak trochu vidí, jak to s lezením bude za 30 nebo 40 let. Je to prostě něco normálního.

Říkáte sami: lezecké haly rostou jako houby po dešti, zároveň trend možná ustupuje. Když si tím ale někdo najednou chce vydělávat tak jako vy – jak zajistíte, aby to pro vás bylo i výdělečné?

Leo: V Berlíně jsou jen dvě haly, kde se dá lézt i venku. Naším cílem bylo otevřít boulder zahradu – právě jako zahradu. Takže teď budeme mít halu, kde bude taky venkovní prostor. Vevnitř chceme do lezení integrovat mimo jiné terapeutické aspekty. K tomu je potřeba mít v hale speciálně vyhrazený prostor, tedy terapeutické stěny. Taky je třeba najmout specializovaný personál. Věda se teprve začíná zabývat tím, jaký účinek lezení má. Univerzita v Erlangenu například nedávno zveřejnila studii, v níž se tvrdí, že lezení pomáhá při depresích. Takže lezení činí člověka šťastným. To jsme samozřejmě věděli už předtím.

Bouldrování je lezecký sport bez lana, při kterém se leze po skále nebo po lezecké stěně. Bouldry jsou plastikové úchyty na stěnách v lezeckých halách.
Rozhovor vedla Isabelle Daniel.
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
červen 2016

    Bouldergarten (Boulder zahrada)

    Leo Méndez Lenk (33) a Norbert Ebel (31) se věnují lezení už více než deset let – a seznámili se v prvním berlínském prostoru pro lezení s lanem. V tomto místě Leo a Norbert, kteří vystudovali biologie, respektive geologii, na podzim 2016 otevřou svoji vlastní boulder halu. V Boulder zahradě má ožít městská lezecká kultura a má být místem aktivního odpočinku pro všechny outdoorové sportovce, kteří vyhledávají přírodu, ale i městského člověka, který raději leze po umělé stěně než po skále.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...