Rychleji, výš, dál

Prolamování tabu na fotbalovém stadionu

Foto (Ausschnitt): MartinAbegglen, CC BY-SA 2.0Foto (detail): funky1opti, CC BY 2.0
„Fanouškové vnímají stadion velmi často jako svobodný prostor, který se nachází mimo společnost,“ říká politolog Florian Schubert. Foto (detail): funky1opti, CC BY 2.0

Transparenty se sexistickými slogany, opičí vřeštění, když jsou u míče hráči tmavé pleti, sprosté nadávky nebo i fyzické násilí – diskriminující chování a fotbal jdou nezřídka ruku v ruce. „Má to hodně společného s vnímáním stadionu jako prostoru, nacházejícího se mimo společnost,“ tvrdí hamburský politolog Florian Schubert.

Skupiny fotbalových hooligans a ultras na sebe opakovaně upozorňují rasistickými a homofobními urážkami nebo vyvoláváním bitek s fanoušky protivníků. Ve spolkové lize, na kterou je upřena velká pozornost veřejnosti, se fotbalové kluby snaží na případy pravicově extremistických útoků na stadionu stále častěji reagovat. Jiná je situace v masově provozovaném amatérském sportu. Kde neexistuje veřejný tlak, tam kluby pravicově extrémistické tendence svých fanoušků často ignorují.

To pozoruje také Florian Schubert. Ve své doktorské práci se tento politolog zabývá diskriminací ve fotbalu. „Když se vyskytnou případy diskriminace, pokouší se je většina klubů ignorovat nebo zastírat.“ Ke změně myšlení v klubech dochází podle něj často až tehdy, když fanouškové z vlastních řad spustí nějakou iniciativu proti pravicovému extremismu – nebo když klubu hrozí sankce ze strany fotbalového svazu.

Fotbal se stává paralelním světem

Kde se vlastně ve fotbalu bere kultura hrubosti a násilí? „Fanouškové vnímají stadion velmi často jako svobodný prostor, který se nachází mimo společnost. Fotbal se pak stává jakýmsi paralelním světem, ve kterém si lze dovolit to, co je v obecné společnosti v podstatě už nepřijatelné,“ říká Schubert. Prolamování tabu na stadionu je tím atraktivnější, čím více společnost homofobii nebo rasismus a podobné chování sankcionuje. Jak Florian Schubert uvádí ve své doktorské práci, platí to i pro antisemitismus: „Antisemitismus mohl být na fotbalu celé roky otevřeně vyjadřován, přestože ve společnosti existovalo v tomto ohledu poměrně všeobecně platné tabu.“

Diskriminační chování na fotbalovém stadionu vnímají pozorovatelé v Německu už od 80. let. Až do 90. let se vyskytovaly především rasistické výpady – na hráče tmavé pleti byly házeny slupky od banánů nebo na ně byly pokřikovány rasistické urážky. Dnes prý hraje rasismus přinejmenším ve vyšších ligách už jen druhořadou roli. Aktuálně představuje problém na stadionech především homofobie a sexismus. „Zatímco se jednotlivé fanouškovské iniciativy zasazují proti homofobii, je sexismus na stadionu stále ještě velmi přijatelný,“ říká Schubert. To podle něj souvisí také s archaickou představou mužnosti, která existuje ve velké části fanouškovské kultury.

Chlapský svět opovrhující ženami

„Tradiční mužnost si lze navíc na stadionu i nacvičit a otestovat.“ S tím souvisí pojetí světa fotbalu jako chlapského světa opovrhujícího ženami. „Zejména v mužsky dominantních skupinách ultras převládají patriarchální vzorce chování. To pak výrazně ovlivňuje také diskriminační chování – slabší výkon je okamžitě považován za zženštilý.“ V ženském fotbalu existuje ve skutečnosti výrazně méně diskriminace, ale i tam docházelo v minulosti k antisemitským výpadům.

To, že jsou verbální střety mezi fanoušky stále radikálnější, souvisí podle Schubertova názoru s vývojem na fotbalových stadionech, kde jsou domácí fanouškové kompletně prostorově oddělováni od fanoušků hostujícího týmu. „Toto striktní oddělování fanoušků podporuje rivalitu už tím, že lze urážlivě pokřikovat na protivníka bez strachu z přímé konfrontace.“

Stadion jako zesilující faktor společenského vývoje

Zdá se, že anonymita, za kterou se útočníci rádi schovávají například i na internetu, hraje roli i na stadionu. Internet, ale ani stadion však není prostor zcela odříznutý od společnosti, jak ho fanouškové rádi vnímají.

Vzhledem k celospolečenskému vývoji varuje Schubert před podceňováním toho, co se děje na stadionu: „Co se lidé ve společnosti naučí, to si pak s sebou přenášejí i do oblasti fotbalu. To se týká i diskriminujícího chování. Stadion je však nejen zrcadlem společnosti, ale může se stát dokonce i zesilujícím faktorem různých jevů. Zejména na mladé lidi, kteří často chodí na stadion, má formující vliv to, že tam lze bez jakéhokoli postihu nadávat a prolamovat tabu. Je nasnadě, že takové chování se pak přenáší i do běžného školního života.“

Isabelle Daniel
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
červenec 2016

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...