Když peníze putují
Thani (34) má radost, že za svoji práci odnedávna dostává minimální mzdu 8,50 euro za hodinu. Neboť to pro ni znamená, že může více peněz poslat své rodině do Thajska. Přeje si, aby pro svého zaměstnavatele mohla pracovat více hodin a aby byla zdravá.
Když Thani vypráví o nejdůležitějších lidech svého života, jde tak nějak taky o téma peníze: když jí bylo něco přes dvacet, nechala svého syna u rodičů v rodné severothajské vesnici a odešla za prací do Bangkoku. Tam se seznámila s Němcem, který v Thajsku trávil dovolenou, za kterého se – doufajíc v lepší život – vdala a šla s ním žít do Kolína nad Rýnem. Její příbuzní z Thajska ji od té doby denodenně prosí o finanční podporu. Pro jejího německého manžela často bývá obtížné porozumět tomu, proč Thani chce většinu své tvrdě vydělané výplaty poslat své rodině do Thajska.
Čistit, masírovat, obsluhovat stroje
Mladá Thajka Thani už na svém manželovi není závislá: získala neomezené povolení k pobytu a vydělává vlastní peníze. Po svém příjezdu do Německa navštívila integrační kurs a už mluví velmi dobře německy. Teď neustále hledá práci: nějakou dobu pracovala jako kuchyňský výpomoc, pak zase pomáhala v masážním studiu své čínské kamarádce.
Díky agentuře zprostředkovávající práci má Thani čas od času možnost pracovat v továrně u pásu. Tam také někdy absolvuje školení, například na téma bezpečnost práce. „To je skvělé, můžu se toho spoustu naučit,“ říká. Tu firmu má vůbec velmi ráda: práce ji baví a díky zavedení minimální mzdy její plat stoupl z 5,50 euro na 8,50 euro za hodinu.
Kdyby ta práce ale nebyla jen nárazová! Thani denodenně volá do agentury a ptá se, jestli pro ni mají práci. Většinou jí řeknou, že ne, někdy jí ale sdělí, ať okamžitě přijde pracovat. Pokaždé když Thani může jít pracovat, má obrovskou radost. Ale čas od času by ocenila, kdyby mohla trochu plánovat a třeba si domluvit setkání u kávy s kamarádkami, s nimiž se seznámila díky integračnímu kurzu.
Bolesti zad a stesk po domově
Thani pociťuje i fyzické následky této často namáhavé práce: „Bolí mě záda, taky ruce. Musím dělat přednášky a někdy říct ne,“ vypráví. Došla dokonce k názoru, že svoji práci nemůže odvádět dost dobře, protože ji příliš bolí kosti. Proto už dokonce přemýšlela o tom, že tyto nárazové práce pověsí na hřebík – přestože se tam pokaždé tolik těší!
To potom bývá velmi smutná – i když myslí na svoji rodinu v Thajsku, kterou by ráda vídala častěji. Její syn se před několika lety oženil, jejímu vnukovi už jsou dva roky a její snacha už je podruhé ženatá. Ale jak našetřit na letenku? I přes starosti Thani ví, že život jde dál. Tak si drží palce, hledá lehčí a jistější práce, zatne zuby. Aby byla samostatná a mohla domů do Thajska poslat alespoň trochu peněz.
překlad: Tereza Semotamová