Zvuk

Vítejte v hipsterské církvi

Foto: © privatFoto: © privat
Marco Geraci na benefičním koncertu pro církev Hillsong

Faráři jsou potetovaní, kázání se přenášejí prostřednictvím speciální aplikace přímo na smartphone a věřící jsou především followeři. Církev označovaná jako Hillsong Church se prostřednictvím své hudby stala globálním, ale také kontroverzním fenoménem. V Palermu jsme se setkali s bývalým punkrockerem Markem Geracim, který dnes zpívá o Ježíšovi.

„Je to jako jít na koncert, jen je to ještě hlubší prožitek,“ potvrzuje 23-letý věřící Aldo. Církev Hillsong (anglicky Hillsong Church) byla založena v roce 1983 s prostým cílem propojit hudbu a náboženství. Tato církev je od začátku firmou vydávající hudební nahrávky. Její zakladatelé Brian a Bobbie Houstonovi se označují za „senior pastory“. Dnes je Hillsong jednou z nejznámějších letničních církví v Evropě a pokouší se čelit úbytku věřících v našem tisíciletí rockovou hudbou. Podle statistiky totiž od roku 2011 neroste žádné náboženství tak silně jako sekularismus. Církvi Hillsong se podařilo tento trend zvrátit. Za jejími velkými akcemi, na kterých se scházejí tisíce lidí, stojí překvapivě právě mladá generace.

Nový náboženský proud se uchytil také v Itálii a zdá se, že Marco Geraci pochopil, jaký má tato církev potenciál. Marco je hudebník, který se narodil na Sicílii a v současnosti žije v Londýně. Církev Hillsong mu změnila život. Jeho cesta k úspěchu je spíše neobvyklá – ve 25 letech přesídlil z hardcore punkové undergroundové scény do evangelické náboženské obce: „Hrál jsem v Palermu na bicí, ale to mi nestačilo. Letniční církev je moderní a přitahuje mladé lidi, protože je dynamická a kolektivní. Akcí v Evropě se pokaždé zúčastní kolem 40.000 lidí.“

Od hardcore punku k církevní hudbě

„Underground je ve své podstatě hlas, který nachází jasná slova, staví se proti nespravedlivostem všedního života, šeptá do ucha těm, kteří už nemůžou dál, a povzbuzuje je k tomu, aby žili ještě aspoň jeden den. Je to hlas, který reprezentuje mnoho lidí,“ odříkává Marco Geraci, když vzpomíná na své hudební kořeny doma v Itálii. Byl bubeník a shouter v jedné kapele, kterou založil společně se svým bratrem Giuseppem a dalšími mladíky, aby mohli v horkých nocích jihoitalského města hudebně experimentovat.

Kapela se jmenovala No Way Out. Východisko z nudného provinčního života však ve skutečnosti Marco našel v náboženství. Šlo spíše o hudební než spirituální proměnu. „Je úplně jedno, jaký máš hudební background, protože vždycky zůstaneš muzikantem. Prostřednictvím kapely Hillsong United a církve Hillsong jsem našel Ježíše. A když jsem to, co vyjadřovala hudba, použil i na svůj život, tak se opravdu všechno změnilo. Znám spoustu mladých lidí v Evropě, kteří jsou na tom podobně, kteří udělali totéž co já a teď jsou součástí téhle velké rodiny.“

„Hudba otevírá dialog“

Dnes je Marcovi 34 let a je jednou z osob odpovědných za londýnské sídlo církve Hillsong. Organizuje motivační workshopy a připravuje jiné mladé lidi v Evropě na to, aby „šířili slovo“. Především však organizuje koncerty, na kterých se zpívá pouze o Ježíšovi.

„Prostřednictvím kapely Hillsong United jsem se přiblížil k této církvi,“ vysvětluje hudebník. „Písně měly zvláštní poselství. Nebyly to klasické texty o bohu, ale dialogy mezi osobami s pozitivní spirituální energií, kterou lze vyjádřit hudbou. To bylo to, co mě přesvědčilo.“ Jedná se o moderní křesťanskou hudbu, která prostřednictvím rocku, hip hopu a gospelu hovoří o víře a šíří se v Severní Americe a v evropských hlavních městech. Církev Hillsong byla založena v Austrálii. „Hodně se experimentuje,“ vypráví Marco, „ale nejvyšším cílem je šířit víru. S kytarou a mikrofonem je prostě každé poselství zábavnější. Po koncertě jdete domů s novou myšlenkou. Některé tituly nejslavnějších písní církve Hillsong vysvětlují náš styl: Am I to believe, Church on Fire, Father of Creation, Hope of the World. Jsou to radostné výkřiky, prosby, naděje a někdy i veselé anekdoty o víře. Je to nový druh modlení, který drží krok se společností roku 2017.“

Marketingoví géniové

Kdo teď myslí na nudné náboženské písně, ten se mýlí. Tihle mladí lidé nemají nic moc společného s kadidlem. Církev Hillsong se snaží být moderní a její stoupenci čekají v dlouhých frontách před divadly, stadiony a sportovními halami. Prostory pro své akce dostává tato letniční církev k dispozici často přímo od měst. Plakáty mají dobrý design a ke každému koncertu probíhá virální reklamní kampaň na sociálních sítích.

Atmosféra na koncertu připomíná atmosféru jakékoli hipsterské akce – světelné instalace, scéna s divadelními efekty a projekcemi, s využitím hesel nebo hashtagů vztahujících se k danému momentu. Většinu účastníků tvoří mladí lidé do 30 let. A ti se na takových akcích skvěle baví. „Přicházíme na koncert kvůli energii. Pak zůstáváme na kázání, které následuje po koncertu. Církev Hillsong nám pomohla znovu najít cestu k víře. Předtím jsme se od víry hodně vzdálili, protože nás už nenaplňovala. Ale takhle nás to doopravdy baví!“ vyprávějí Joe a Laura, dva stoupenci církve Hillsong v Londýně.

„Bůh s vámi, s vámi všemi,“ jásá stále dokola hvězda koncertu. Často na těchto akcích hostují slavné osobnosti – například Justin Bieber, který vystoupil na jednom koncertě církve Hillsong v Austrálii. Také přední představitel církve Hillsong v New Yorku, Carl Lentz, přiznává, že úspěch zcela závisí na tom, jak moc jste „cool“, jak rychle chápete trendy a jak do toho všeho zasadíte náboženství.“ Jako lídr má on sám 150 000 followerů na Twitteru a 482 000 na Instagramu. Církev Hillsong přitahuje lidi z nejrůznějších sociálních vrstev, od manažerů až po mladé profesionály na volné noze, a vytváří společenství se silným pocitem sounáležitosti. Ne náhodou zaujalo toto téma před pár lety společnost Warner Bros. do té míry, že o tomto fenoménu natočila dokumentární film HillsongMovie.

Čísla mluví sama za sebe: 100.000 účastníků každý týden, 10 milionů příznivců na Facebooku, 16 milionů prodaných alb a písně přeložené do 60 jazyků. I když Hillsong s vlastní firmou vydávající hudební nahrávky prodává alba po celé planetě, zůstala neziskovou organizací. Na většině akcí se nemusí platit vstupné, na konci ale můžete věnovat dobrovolný finanční dar.

Konzervativní poselství za hipsterskou maskou

Image církve, která je „cool“ a u které se všechno točí kolem hudby, umožnila církvi Hillsong stát se mezinárodním náboženským podnikem a přilákat maximální možný počet lidí. Za maskou rockové hudby lze však nalézt postoje, které jsou na pováženou. Církev Hillsong se staví otevřeně proti homosexualitě a potratům. Poslední vůdčí představitel této letniční komunity, který se veřejně přiznal ke své homosexuální orientaci, byl vyloučen. Jak se vyjádřil Carl Lentz, „homosexuální osoba nemůže vést ani sama sebe“.

Ani na rovnoprávnost pohlaví tato „moderní“ církev nevěří. Brazilská modelka Esther Houston, která je manželkou jednoho z nejvlivnějších pastorů církve Hillsong, Joela Houstona, prohlásila veřejně: „Nejsem feministka. Nemyslím si, že muži a ženy mohou být stejné úrovni.“ V agendě této hipsterské církve nepatří rovnoprávnost zrovna k největším prioritám.

Kromě toho byla proti této církvi vznesena velmi závažná obvinění. Na začátku nového tisíciletí byl například otec zakladatele Briana Houstona, pastor Frank Houston, obviněn z toho, že v 60. letech znásilňoval nezletilé. Soudní proces byl však zastaven z důvodu promlčení a Houston nakonec vyvázl bez škraloupu. Brian Houston ospravedlňoval činy svého otce tvrzením, že otec byl „ve skrytu gay“, který „velmi trpěl“. V době konání procesu vykonával Frank Houston nadále svou činnost pastora – díky zásadě mlčenlivosti, která platí v určitých tradičně katolických kruzích. Hradbou mlčenlivosti se obrnila církev Hillsong také vůči týmu reportérů listu Boston Globe, kteří se podíleli na vzniku filmu Spotlight, odhalujícího četné případy sexuálního zneužívání v katolické církvi. Církev Hillsong ráda prezentuje sama sebe jako moderní a alternativní – avšak někteří pozorovatelé tvrdí, že tato církev je bigotní a brutální, jako ostatně byla vždycky.

Foto: © privat
Marco Gerarci: „Prostřednictvím kapely Hillsong United a církve Hillsong jsem našel Ježíše.“

Pouť do Londýna

Každý rok se tisíce věřících sjíždějí na hlavní konferenci. Na oficiální stránce církve lze číst: „Mluvíme o Církvi Ježíše Krista. Od počátků před 30 lety šlo u tohoto setkání vždy o církev, která roste co do velikosti, inovace a především božího vlivu!“ Letos se evropská konference konala od 2. do 4. srpna v Londýně. Věřící mají možnost setkat se a mluvit s vedoucími představiteli církve Hillsong z celého světa. Mohou také jako dobrovolníci pomáhat s logistikou akce. Každý večer se samozřejmě konají koncerty.

Boží vliv má však svou cenu: 145 liber za účast na konferenci. Je nutné se předem online zaregistrovat a zaplatit. „Ale stojí to za to,“ komentuje Marco Geraci, „je to velký svátek, při kterém se osobně setkáváme a máme možnost si uvědomit, jak velká tato komunita je. Pro každého se tu něco najde. Dokonce je naplánováno setkání určené speciálně pro děti, jmenuje se to ‚Kidsong‘. Začínáme v 9 hodin ráno dvěma bohoslužbami, společně obědváme a večer je pak při ,night meetingu´ na programu hlavně hudba.“

Konference ukazuje, že pro církev Hillsong neexistují žádné rituály nebo zvláštní symboly, místa setkání se stále mění. Hromadné akce se střídají s intimními momenty, které se soustřeďují na dialog a které se občas konají třeba i v obýváku. Jsou to lidé, kteří se setkávají na výročních konferencích a zůstávají v kontaktu, znovu se setkávají v menších skupinách nebo si občas večer společně někam vyjdou.

Církev jako odrazový můstek v kariéře

„Zdá se mi, jako by uplynula celá staletí od doby, co jsem patřil k undergroundové scéně. Teď jsem úplně ponořený do církve Hillsong. Už bych se nikdy nevrátil zpátky, hlavně proto, že jsem tu našel tolik lidskosti.“ Určitě existuje mezi věřícími této hipsterské církve hodně solidarity – účast a dialog jsou fundamentální, jak zdůrazňují „pastoři“ při každém setkání. Hillsong je však také způsob, jak si udělat jméno, jak nechat cédéčko přeložit do většiny důležitých jazyků, jak uspořádat turné po evropských scénách a najít vždycky nadšené publikum. „Publikum tvořené věřícími tě nikdy nezklame,“ říká Marco, „takové publikum je ochotné naslouchat božímu poselství, nejen poselství hudebníkovu.“ Oblíbená letniční církev může být tedy i odrazovým můstkem v kariéře nebo – jak říká Marco: „V Palermu jsem byl nikdo, teď jsem našel nejen svou víru, ale také svou identitu.“ Pro Marca to možná platí, ale už méně to asi platí pro všechny ty, kteří hledají toleranci a rovnoprávnost a kteří chtějí být respektováni i se svou menšinovou sexuální orientací.

Veronica Di Benedetto Montaccini
překlad z němčiny: Yvona Vašíčková

Copyright: cafebabel.de
srpen 2017

    In Partnerschaft mit cafebabel, dem mehrsprachigen Online Europamagazin.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...