Nejvěrnější pes Japonska

Foto (Ausschnitt): istolethetv, CC BY 2.0 Foto (výřez): istolethetv, CC BY 2.0
Socha Hachiko je oblíbeným místem setkání v tokijské čtvrti Šibuja. Foto (výřez): istolethetv, CC BY 2.0

Není mnoho psů, jimž by byl zbudován pomník. Hachiko patří k této malé hrstce: socha japonského psa akity je nejoblíbenějším místem srazů v tokijské pulsující čtvrti Shibuya. Ve dvacátých letech patřil Hachiko univerzitnímu profesorovi Hidesaburu Uenovi. Každý den po práci prý Hachiko čekal na svého páníčka na nádraží v Shibuyi – tam, kde dnes stojí jeho pomník. Když Ueno v roce 1925 zemřel během přednášky na následky krvácení do mozku, odstěhovala se vdova po profesorovi z Tokia – psa ovšem předala příbuzným z japonské metropole. Hachiko zůstal svému pánovi věrný až za hranice smrti. Až do svého vlastního skonu 8. března 1935 se každý den vracel na stejné místo na nádraží v Shibuyi. První roky ho tu považovali spíše za narušitele klidu, postupem času se však začali nádražní zaměstnanci se psem přátelit. V roce 1928 pes dokonce získal vlastní kout k odpočinku. Ještě za svého života se stal Hachiko legendou: o jeho smrti informovala japonská média po celé zemi.

Příběh o věrném psu Hachikovi je natolik pravdivý, že i desetiletí po jeho smrti se ještě stále diskutuje o okolnostech jeho skonu. Aby se zabránilo teoriím o spiknutí, které by mohly vést ke skutečným městským pověstem, byl v roce 2011 vědecký tým Tokijské univerzity pověřen tím, aby prozkoumal Hachikovu mrtvolu, přechovávanou v japonském Národním muzeu, a podal zprávu o psově zdravotním stavu. Výsledek: Hachiko trpěl kromě těžké infekce také rakovinou plic a srdce. Každá z těchto nemocí mohla mít na svědomí jeho smrt.

Isabelle Daniel
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2012

    Urban legends

    I v našem zdánlivě racionálním a přetechnizovaném světě mají báje a pověsti své místo. Většina lidí sice už nevěří na zlé čaroděje a víly, ale zato na jedovatého pavouka v palmě juka, nebo paralelní civilizace v kanalizaci. Naše moderní pohádky se nazývají urban legends (městské pověsti) a známý známého... je skutečně zažil.

    Pověst o Slendermanovi
    Potkat ho můžete prakticky všude, na ulici, při procházce, dokonce i před vlastními dveřmi: Slendermana. Jeho upřednostňovaným terénem jsou husté, temné lesy, prý se ale ukázal osamělému chodci i v nočních ulicích uprostřed města. 

    Slenderman – Still Flut
    Komiks o Slendermanovi od Dominiqua Zanase a Meryem Erkus.

    Povyk kolem Hanse
    Do léta roku 2012 byl Hans Sarpei fotbalistou. Náhle, ne úplně přes noc se stal Hans Sarpei legendou: nejprve facebookovou hvězdou, pak poradcem pro sociální média – a mezitím ho znají všichni mladí němečtí uživatelé internetu.

    Žiletky na tobogánu
    Na severu Itálie koluje zvláštní příběh o šílenci, který na veřejných koupalištích umisťuje žiletky do tobogánů.

    Marihuanou naplněná mimina
    Jedno z bronzových miminů, které šplhají po pražské televizní věži a pocházejí z dílny českého umělce Davida Černého, je údajně plné konopí.

    Temná stránka moderního mýtu
    S folkloristou Rolfem Wilhelmem Brednichem o pavoucích, jukách a maskované xenofobii v moderních pověstech. 

    Vstup zadarmo zaplacený prstem
    V souvislosti s akcemi, které se konají v dortmunském Westfalenparku, se občas vypráví, že si jednou kdosi řekl, že ušetří za vstup, rozhodl se přelézt přes plot a přitom tam zůstal viset a utrhl si prst.  

    Dalšií městské pověsti z celého světa...
    jadumagazin.eu/urbanlegends

    Další články k tématu

    Memento mori pražským sebevrahům
    Během 40 let existence Nuselského mostu na něj vstoupilo více než 300 lidí, kteří ho však potom už neopustili po svých. Jejich skok mezi domy z čtyřicetimetrové výšky končil jistou smrtí. Výtvarník Krištof Kintera jim postavil památník.

    Když máš vůli zemřít
    Ve většině západních kultur je spáchání sebevraždy považováno za něco negativního, za vyvrcholení nějakého psychologického problému. Naproti tomu Japonsko je zemí, v níž je sebevražda všeobecně akceptovaným jevem.

    Útulnost čajových domů
    Čajové domy jsou budovy, které by člověk očekával hlavně v Japonsku. Lenka Křemenová vypráví, proč její ateliér A1architects staví čajové domky také v Česku.

    Osamělé tóny toužící po pokračování
    Shakuhachisté se nebrání zpestřit avantgardní hudbu, nejrůznější performance či koncert orchestru. Japonský hudební nástroj vydává dokonce i ultrazvuk! Jaké to je, oddat se shakuhachi, vypráví jeden z předních českých hráčů na shakuhachi Marek Matvija.

    Nejvěrnější pes Japonska
    Není mnoho psů, jimž by byl zbudován pomník. Hachiko patří k této malé hrstce: socha japonského psa akity je nejoblíbenějším místem srazů v tokijské pulsující čtvrti Shibuya.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...