Pověst o Slendermanovi

Foto: Laura Randie, CC BY-SA 2.0

Vystupuje z lesů a jde si pro tebe!

Foto (výřez): Laura Randie, CC BY-SA 2.0
Foto (výřez): Laura Randie, CC BY-SA 2.0

Potkat ho můžete prakticky všude, na ulici, při procházce, dokonce i před vlastními dveřmi: Slendermana. Jeho upřednostňovaným terénem jsou husté, temné lesy, prý se ale ukázal osamělému chodci i v nočních ulicích uprostřed města.

Zprávy o jeho zjevu se různí. Společné je jim ale to, že se jedná o vysokou, vyzáblou (z angl. „slender“ = vytáhlý, hubený) postavu připomínající člověka. Zároveň jsou ale její proporce natolik pokřivené, že je každému hned jasné, že spíš půjde o nějakou „věc“ než o osobu. Nápadné jsou hlavně jeho předlouhé paže, které spíš vypadají jako chapadlové výrůstky než skutečné končetiny. Obličej je bílošedou beztvarou hmotou, která se vzpírá jakémukoli přesnějšímu prozkoumání. Slenderman se objevuje v tmavém obleku, který ale jen do jisté míry maskuje jeho hrozivý zjev.

Slenderman se často zdržuje v blízkosti hrajících si dětí, které krátce nato beze stopy mizí. Také leckterý dospělý nebyl po nečekaném setkání již více spatřen. Osud zmizelých je nejistý. V jednom bodu si jsou ale všichni, kdo přečkali setkání se Slendermanem bez úhony, zajedno: Typickým průvodním projevem obdobného setkání jsou silné pocity strachu a paniky. Proto se lze domýšlet, že kreatura se svými oběťmi nezamýšlí (pouze) příjemně popít čaj a kultivovaně pohovořit o smyslu života.

Městská pověst, nebo internetový fenomén?

Tento příběh vyprávěl 23letý student informatiky z Hamburku. Údajně má tato ještě relativně mladá pověst svůj počátek v internetové fotosoutěži. Slenderman možná vznikl takhle: Soutěžní úkol spočíval v proměně normální fotky pomocí digitální manipulace v paranormální, děsivý snímek. Jeden z účastníků tedy nafotil dětské hřiště, trochu si pohrál s rozmazanou postavou v pozadí, místo paží ji vybavil chapadly, vymyslel si odpovídající hrůzostrašnou historku – a Slenderman byl na světě.

V červnu 2012 byla na základě této postavy vydána hra – survival horor „Slender – The Eight Pages“. Příběh se – vhodně – odehrává v temném lese a protivník Slenderman šíří strach a děs. Hra, velice oblíbená u mládeže i mladých dospělých, vyvolala opravdový Slenderman boom. Začaly kolovat zprávy o údajném zpozorování Slendermana, na internetu se houfně objevují také fotky a videa. Jako domnělé „zdroje“ se dokonce předkládají historické výjevy ze středověku nebo starého Egypta, jakmile jen zobrazují vyzáblou kreaturu s velice dlouhými končetinami (někdy i v nadměrném počtu). Slenderman tudíž údajně řádí již staletí po celém světě.

Všechno vymyšleno! – Nebo přece jenom ne?

Pravděpodobně se u všech snímků jedná o více či méně zdařilé padělky. Můj osobní dojem byl každopádně takový, že záběry nejsou o nic autentičtější než stále se objevující (zfalšované!) snímky příšery z jezera Loch Ness či UFO z Oblasti 51.

Když jsem ale nedávno projížděla autem kolem tmavého lesa, periferně jsem najednou zaregistrovala podivný pohyb. Mohla bych přísahat, že to byla dlouhá chapadla vyčuhující zpoza keře, která mi kynula.

Moje zbabělost zvítězila nad zvědavostí. Vábící chapadla jsem nenásledovala a místo toho jsem šlápla na plyn. A zatímco mi po těle naskočila husí kůže, ptala jsem se sama sebe: „Co to, propánajána, jenom bylo?!“

Odpovědi psychologie – lehký pocit husí kůže přesto zůstává

Psychologie vnímání umí tento fenomén vysvětlit: Když lidské oko zaregistruje věci pouze nezřetelně či zlomkovitě, mozek neúplný obraz zkompletuje. Člověk pak věří, že zahlédl věci, které vlastně na daném místě vůbec nejsou.

Budiž. To by mohlo být vcelku logické vysvětlení mého děsivého setkání (a kromě toho by to osvětlovalo i řadu jiných domnělých kontaktů s duchy). A pravděpodobně to i přesně tak bylo. Možná jsem se v myšlenkách zaobírala oním příběhem poněkud víc.

Přesto jsem potají mírně uklidněná vědomím, že i podle oficiální pověsti nemusí každý kontakt se Slendermanem skončit špatně.

Jinak by přece nebyl nikdo, kdo by mohl tento příběh šířit dál.

Janika Rehak
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Prag
prosinec 2012

    Urban legends

    I v našem zdánlivě racionálním a přetechnizovaném světě mají báje a pověsti své místo. Většina lidí sice už nevěří na zlé čaroděje a víly, ale zato na jedovatého pavouka v palmě juka, nebo paralelní civilizace v kanalizaci. Naše moderní pohádky se nazývají urban legends (městské pověsti) a známý známého... je skutečně zažil.

    Pověst o Slendermanovi
    Potkat ho můžete prakticky všude, na ulici, při procházce, dokonce i před vlastními dveřmi: Slendermana. Jeho upřednostňovaným terénem jsou husté, temné lesy, prý se ale ukázal osamělému chodci i v nočních ulicích uprostřed města. 

    Slenderman – Still Flut
    Komiks o Slendermanovi od Dominiqua Zanase a Meryem Erkus.

    Povyk kolem Hanse
    Do léta roku 2012 byl Hans Sarpei fotbalistou. Náhle, ne úplně přes noc se stal Hans Sarpei legendou: nejprve facebookovou hvězdou, pak poradcem pro sociální média – a mezitím ho znají všichni mladí němečtí uživatelé internetu.

    Žiletky na tobogánu
    Na severu Itálie koluje zvláštní příběh o šílenci, který na veřejných koupalištích umisťuje žiletky do tobogánů.

    Marihuanou naplněná mimina
    Jedno z bronzových miminů, které šplhají po pražské televizní věži a pocházejí z dílny českého umělce Davida Černého, je údajně plné konopí.

    Temná stránka moderního mýtu
    S folkloristou Rolfem Wilhelmem Brednichem o pavoucích, jukách a maskované xenofobii v moderních pověstech. 

    Vstup zadarmo zaplacený prstem
    V souvislosti s akcemi, které se konají v dortmunském Westfalenparku, se občas vypráví, že si jednou kdosi řekl, že ušetří za vstup, rozhodl se přelézt přes plot a přitom tam zůstal viset a utrhl si prst.  

    Dalšií městské pověsti z celého světa...
    jadumagazin.eu/urbanlegends

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...