Porno na ČST
Foto (výřez): simbotelecan, CC BY 2.0
Tuhle zaručenou informaci jsem slyšel někdy v prváku, druháku na gymnáziu, takže v roce 1987 či 1988. Šlo o následující: Technici Československé televize měli k dispozici nějaké lechtivé kazety a pravidelně je pouštěli do éteru v době, kdy mělo být pouze zrnění nebo monoskop. Podle té zaručené informace to bylo tak, že měla-li hlasatelka při závěrečném hlášení před koncem vysílání (tj. před hymnou a zrněním) na stole před sebou vázičku s květinou, tak to byl smluvený signál, že skončí vysílání, půjde hymna, monoskop, zrnění a hodinu nato pustí technici do éteru nějaký hodně ostrý film... V jiné verzi bylo poznávacím znamením to, že hlasatelka měla květinu na šatech. Dokonce jsme (bylo nám šestnáct) na nějakém mejdanu u spolužáka koukali na TV – a hlasatelka měla před sebou květiny! Hodinu a půl nám pak běžela v pokoji televize a na ní zrnění a my to jak blbci sledovali.
Spíše až na konci 80. let rozšířená fáma, která výborně ilustruje až mytickou touhu obyvatel Československa té doby po produktech západního „luxusu“. Stejně jako fámy o nejrůznějších tvrdolínech dokládají dobový nedostatek sériově vyráběných afrodiziak, také fáma o tajném nočním pornu odráží nejen teenagerské fantazie, ale především dobový nedostatek pornografie a její mytizaci.
Tato moderní pověst pochází ze sbírky „Černá sanitka - druhá žeň“ od Petra Janečka (Nakladatelství PLOT, ISBN 978-80-86523-82-8). Publikováno s laskavým svolením autora. |
(* 1978) je vedoucí Národopisného oddělení Národního muzea. Publikoval první české komentované sbírky současných pověstí „Černá sanitka“.
Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2012