Jeníček a Mařenka jsou mrtví!

Foto (Ausschnitt): Steven Lilley, CC BY-SA 2.0
Foto (výřez): Steven Lilley, CC BY-SA 2.0
Foto (výřez): Steven Lilley, CC BY-SA 2.0

Černočerné příběhy z celého světa nabízejí hádanky – a garantují večírkovou zábavu jako černé historky / black stories.

Jeníček a Mařenka leží mrtví na podlaze. Ta je pokrytá střepy. Okno je pootevřené. A koberec mokrý. Co se stalo…?

Ano, co se vlastně stalo?

Natočil nějaký režisér horor volně podle nejznámější pohádky bratří Grimmů? Má pohádka Grimmů alternativní konec, který se s ohledem na citlivá srdce dětí drží v trezoru národní knihovny pod zámkem?

Příznivci pohádek se můžou na tomto místě nadechnout. Tato scenérie má pramálo co společného s původním příběhem o Jeníčkovi a Mařence a perníkové chaloupce v lese. Místo toho se jedná o historku s hádankou, a úkol posluchače tkví v jejím rozuzlení.

Takže: Co se přihodilo?

Methoda k odhalení je ve skutečnosti opravdu jednoduchá: Ptát se! Jeden zná řešení a pak jeden za druhým představuje své domněnky. Jediná podmínka: Na položenou otázku se musí dát odpovědět jen „ano“ nebo „ne“. Sklidí-li dotazující „ano“, pak se může ptát dál. Zazní-li „ne“, je na řadě další. Vyhrává ten, kdo na základě získaných informací rozluští kompletní hádanku.

Začalo to v jednom kibucu v Izraeli

Na konci 80. let 20. století začal Holger Bösch sbírat takovéto příběhy se záhadou. Dnešní hlavní myslitel a kreativní hlava za řadou her black stories byl tehdy ale ještě hodně daleko tomu, aby byl známým autorem. Místo toho pracoval spolu s řadou jiných mladých lidí z celého světa jako sběratel jablek v Izraeli. Jeho zájem o dané příběhy nebyl ani vědecký ani komerční. Spíše se hádanky staly kratochvílí nebo se vyprávěly na společenských večerech. Bösch tehdy začal písemně zachycovat dosud jen ústně přenášené scénáře.

Čím spletitější a skurilnější, o to lepší

I po návratu z Izraele si Bösch udržel svůj zájem o hádanky kolem celého glóbu. Během dvaceti let si poznamenal velké množství příběhů ve svém malém černém zápisníku. Některé historky se proměnily v průběhu času, některé mu byly stále znovu předkládány v rozličných variantách a některé známé verze prodělávaly během doby překvapivé zvraty. Leccos vyústilo i v morbidní, strašlivý, dokonce krvežíznivý vrchol. Někdy pak začal také sám Bösch vymýšlet své vlastní příběhy: Čím spletitější, skurilnější řešení, tím lépe. Tím byl základní kámen pro black stories položen!

Od zápisníku k vydavatelství Foto: © moses.Verlag

Vlastně neměl Bösch vůbec v úmyslu, že by obsah svého zápisníků představil široké veřejnosti. Návrh, aby sebrané příběhy nabídl nějakému vydavatelství, přišel od jednoho dobrého kamaráda. Tak Bösch vypracoval exposé. Adresované vydavatelství moses.Verlag v Kempenu. V něm sice nikde nestála hra o morbidních historkách s hádankami na seznamu chystaných věcí, jenže nápad přesvědčil. Za krátký čas nato se vytvořil z dosud spíše volné sbírky příběhů box her s názvem black stories. Pro charakteristické kresby v černo-červené se přivedl do týmu ilustrátor Bernhard Skopnik.

V současnosti existuje již vícero vydání boxů s různorodými okruhy témat: prázdniny, Vánoce, zjevování duchů, reálné kriminální příběhy – jen těžko lze najít souhrn témat, které by ještě nebyly vydané ve formě black stories.

Kromě toho se už někteří hráči black stories žhavě zajímají i o historku skrývající se za „černočernými hádankami“. Aby vydavatelství zodpovědělo nejčastější dotazy čtenářů, vydává nyní také knihu: black stories– Co jste vždycky chtěli o black stories vědět! (termín vydání 2013).

A co je teď s tou hádankou se skonáním Jeníčka a Mařenky?

Úplně jednoduše:

Jeníček a Mařenka nejsou žádní lidé, ale dvě zlaté rybky. Otevřeným oknem je viděla kočka sousedů plavat v akváriu a najednou na ně dostala chuť. Při pokusu vylovit ze skla chutný oběd se akvárium rozkymácelo, spadlo se stolu a roztříštilo se. To vysvětluje střepy a mokrý koberec. Kočka se pak vylekala natolik, že se bleskurychle vyřítila ještě stále otevřeným oknem ven. A protože nikdo nepřišel Jeníčkovi a Mařence na pomoc, tak se bohužel udusily.

To bylo přece jasné, ne?!

Janika Rehak
překlad: Jan Kout

Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2013

    Urban legends

    I v našem zdánlivě racionálním a přetechnizovaném světě mají báje a pověsti své místo. Většina lidí sice už nevěří na zlé čaroděje a víly, ale zato na jedovatého pavouka v palmě juka, nebo paralelní civilizace v kanalizaci. Naše moderní pohádky se nazývají urban legends (městské pověsti) a známý známého... je skutečně zažil.

    Pověst o Slendermanovi
    Potkat ho můžete prakticky všude, na ulici, při procházce, dokonce i před vlastními dveřmi: Slendermana. Jeho upřednostňovaným terénem jsou husté, temné lesy, prý se ale ukázal osamělému chodci i v nočních ulicích uprostřed města. 

    Slenderman – Still Flut
    Komiks o Slendermanovi od Dominiqua Zanase a Meryem Erkus.

    Povyk kolem Hanse
    Do léta roku 2012 byl Hans Sarpei fotbalistou. Náhle, ne úplně přes noc se stal Hans Sarpei legendou: nejprve facebookovou hvězdou, pak poradcem pro sociální média – a mezitím ho znají všichni mladí němečtí uživatelé internetu.

    Žiletky na tobogánu
    Na severu Itálie koluje zvláštní příběh o šílenci, který na veřejných koupalištích umisťuje žiletky do tobogánů.

    Marihuanou naplněná mimina
    Jedno z bronzových miminů, které šplhají po pražské televizní věži a pocházejí z dílny českého umělce Davida Černého, je údajně plné konopí.

    Temná stránka moderního mýtu
    S folkloristou Rolfem Wilhelmem Brednichem o pavoucích, jukách a maskované xenofobii v moderních pověstech. 

    Vstup zadarmo zaplacený prstem
    V souvislosti s akcemi, které se konají v dortmunském Westfalenparku, se občas vypráví, že si jednou kdosi řekl, že ušetří za vstup, rozhodl se přelézt přes plot a přitom tam zůstal viset a utrhl si prst.  

    Dalšií městské pověsti z celého světa...
    jadumagazin.eu/urbanlegends