Jeníček a Mařenka jsou mrtví!
Černočerné příběhy z celého světa nabízejí hádanky – a garantují večírkovou zábavu jako černé historky / black stories.
Ano, co se vlastně stalo?
Natočil nějaký režisér horor volně podle nejznámější pohádky bratří Grimmů? Má pohádka Grimmů alternativní konec, který se s ohledem na citlivá srdce dětí drží v trezoru národní knihovny pod zámkem?
Příznivci pohádek se můžou na tomto místě nadechnout. Tato scenérie má pramálo co společného s původním příběhem o Jeníčkovi a Mařence a perníkové chaloupce v lese. Místo toho se jedná o historku s hádankou, a úkol posluchače tkví v jejím rozuzlení.
Takže: Co se přihodilo?
Methoda k odhalení je ve skutečnosti opravdu jednoduchá: Ptát se! Jeden zná řešení a pak jeden za druhým představuje své domněnky. Jediná podmínka: Na položenou otázku se musí dát odpovědět jen „ano“ nebo „ne“. Sklidí-li dotazující „ano“, pak se může ptát dál. Zazní-li „ne“, je na řadě další. Vyhrává ten, kdo na základě získaných informací rozluští kompletní hádanku.
Začalo to v jednom kibucu v IzraeliNa konci 80. let 20. století začal Holger Bösch sbírat takovéto příběhy se záhadou. Dnešní hlavní myslitel a kreativní hlava za řadou her black stories byl tehdy ale ještě hodně daleko tomu, aby byl známým autorem. Místo toho pracoval spolu s řadou jiných mladých lidí z celého světa jako sběratel jablek v Izraeli. Jeho zájem o dané příběhy nebyl ani vědecký ani komerční. Spíše se hádanky staly kratochvílí nebo se vyprávěly na společenských večerech. Bösch tehdy začal písemně zachycovat dosud jen ústně přenášené scénáře.
Čím spletitější a skurilnější, o to lepšíI po návratu z Izraele si Bösch udržel svůj zájem o hádanky kolem celého glóbu. Během dvaceti let si poznamenal velké množství příběhů ve svém malém černém zápisníku. Některé historky se proměnily v průběhu času, některé mu byly stále znovu předkládány v rozličných variantách a některé známé verze prodělávaly během doby překvapivé zvraty. Leccos vyústilo i v morbidní, strašlivý, dokonce krvežíznivý vrchol. Někdy pak začal také sám Bösch vymýšlet své vlastní příběhy: Čím spletitější, skurilnější řešení, tím lépe. Tím byl základní kámen pro black stories položen!
Od zápisníku k vydavatelstvíVlastně neměl Bösch vůbec v úmyslu, že by obsah svého zápisníků představil široké veřejnosti. Návrh, aby sebrané příběhy nabídl nějakému vydavatelství, přišel od jednoho dobrého kamaráda. Tak Bösch vypracoval exposé. Adresované vydavatelství moses.Verlag v Kempenu. V něm sice nikde nestála hra o morbidních historkách s hádankami na seznamu chystaných věcí, jenže nápad přesvědčil. Za krátký čas nato se vytvořil z dosud spíše volné sbírky příběhů box her s názvem black stories. Pro charakteristické kresby v černo-červené se přivedl do týmu ilustrátor Bernhard Skopnik.
V současnosti existuje již vícero vydání boxů s různorodými okruhy témat: prázdniny, Vánoce, zjevování duchů, reálné kriminální příběhy – jen těžko lze najít souhrn témat, které by ještě nebyly vydané ve formě black stories.
Kromě toho se už někteří hráči black stories žhavě zajímají i o historku skrývající se za „černočernými hádankami“. Aby vydavatelství zodpovědělo nejčastější dotazy čtenářů, vydává nyní také knihu: black stories– Co jste vždycky chtěli o black stories vědět! (termín vydání 2013).
A co je teď s tou hádankou se skonáním Jeníčka a Mařenky?Úplně jednoduše:
To bylo přece jasné, ne?!