Idea nepodmíněného základního příjmu získává stále více stoupenců. Podstata tohoto sociálně politického konceptu spočívá v tom, že každý občan by měl od státu dostávat finanční podporu – aniž by za to musel poskytovat nějakou protislužbu. Uskutečnilo se už několik experimentů v omezeném rozsahu, například v Nizozemsku a ve Finsku. V Německu si na něco takového budou lidé muset ještě dlouho počkat. Michael Bohmeyer ale nechtěl čekat, až politika dospěje tak daleko.

Jeho iniciativa Můj základní příjem (Mein Grundeinkommen) už prostřednictvím crowdfundingu získala finanční prostředky na 81 základních příjmů, z nichž 70 už bylo slosováno. Jedná se o nepodmíněný příjem ve výši 1000 eur měsíčně, který je poskytován po dobu jednoho roku. První vědecké vyhodnocení poskytuje příznivcům této myšlenky argumenty pro celoplošné zavedení základního příjmu.

„Roční základní příjem spíše zvyšuje produktivitu, než aby vedl k menšímu pracovnímu výkonu nebo dokonce k zahálčivosti,“ píše se ve studii frankfurtské Goetheho univerzity ze září 2016. Finanční motivaci by nahradily osobní zájmy, vědomí sociální odpovědnosti a seberealizace. Výsledky mají údajně větší hodnotu než 12 000 eur a nejsou omezeny na pouhý jeden rok.

Zastoupeni jsou všichni – od kojence až po důchodkyni

Co bys dělal, kdybys měl zajištěný příjem? Trávil bych více času s kamarády a rodinou, dál bych se vzdělával a realizoval vlastní nápady, podporoval bych sociální projekty a kupoval bych víc bioproduktů, nebo bych prostě žil dál jako dřív, ale nedělal bych si už takové starosti o peníze. Tyto a podobné odpovědi najdeme v profilech více než 300 000 podporovatelů iniciativy Můj základní příjem, kteří se na portálu zaregistrovali, aby se mohli účastnit pravidelného losování. Mnozí z nich poskytli finanční dary a 70 z nich mělo zatím štěstí, že vyhrálo základní příjem a může tak uskutečnit své dávné sny i nové cíle.

Výherci ročního základního příjmu zpětně referují o roce plném svobody, jistoty, sebeurčení, seberealizace, úlevy, vlastní odpovědnosti, odvážných rozhodnutí, úplného uvolnění i tvrdé práce. Co přesně se získanými penězi dělají? To je různé. „Tak jako jsou různí i lidé. U nás jsou zastoupeni všichni – od kojence až po důchodkyni,“ říká Michael Bohmeyer. „U všech se však ukazují podobné výsledky – mnoho z nich tráví více času se svou rodinou, bezstarostněji spí a žijí pohodovější život.“

Kladení otázek a vyprávění příběhů

Konečně mohou například zrenovovat dětský pokoj pro třetí dítě, celá rodina si může zase jednou vyjet společně na dovolenou, mohou splatit úvěr nebo mají prostě dost času a peněz na to, aby se zkusili pracovně pustit do něčeho nového. A přesto by jen minimum z nich přestalo pracovat, jak potvrzuje Michael: „Většina z nich dělá totéž co dřív. Doposud jen jeden člověk dal v práci výpověď. Pracoval v callcentru a díky výhře měl odvahu začít studovat pedagogiku.“ Michael se pokouší zůstat v kontaktu s co největším počtem výherců základního příjmu a na internetu referuje o jejich zkušenostech. „Mnozí z nich se dále vzdělávají, někteří se pustili do samostatného podnikání. Jeden dlouhodobě nezaměstnaný si v této době našel dobrou práci, protože už nemusel hledat z nouze a brát cokoli.“

Jednoroční vyplácení měsíční částky 1000 eur se dá samozřejmě jen těžko srovnávat s nepodmíněným základním příjmem, který by každému člověku příslušel po celý život. Minimální finanční zajištění po dobu jednoho roku přiměje asi jen minimum lidí, kteří mají stálé zaměstnání, aby podali výpověď. Projekt Můj základní příjem si však podle Michaela Bohmeyera ani nenárokuje správnou odpověď na to, jak by měla vypadat společnost s nepodmíněným základním příjmem. Namísto toho by chtěl Michael klást otázky a vyprávět příběhy – a především šířit tuto ideu a přesvědčit o ní její kritiky.

Za námitkami proti nepodmíněnému základnímu příjmu bývají často lidsky zcela pochopitelné obavy, které je nutné brát vážně. „Má to mnoho společného s obavami o zachování majetku,“ myslí si Michael, „se strachem odpoutat se od věcí a důvěřovat lidem. Naše společnost nám sugeruje, že vyplácet základní příjem by bylo nedbalé.“

Líní jsou jen ostatní

To by totiž znamenalo dát lidem už předem důvěru, přenechat jim potřebnou vlastní odpovědnost a neočekávat žádnou protislužbu. Ale kdo pak bude třeba umývat záchody? Hojně rozšířený strach skeptiků, že (ostatní) lidé pak už nebudou pracovat a místo toho se budou jen válet a poflakovat (zatímco já jako jediný budu dál chodit do práce a dřít do úmoru), se v praxi nepotvrzuje. „Devadesát procent všech vylosovaných výherců v rámci našeho projektu chodilo i nadále do práce,“ říká Michael.

Většina lidí, se kterými se o tom Michael bavil, by podle svých vlastních slov chodila i při získání základního příjmu dál do práce, dokonce i ti, kteří čistí záchody nebo vyvážejí odpad. Ti by pak měli šanci požadovat výrazně vyšší mzdu. „Když uvážím, že hodně lidí pracuje z nouze a dělá práci, kterou vlastně vůbec dělat nechce, tak se ptám, jestli se mi v takové společnosti vůbec chce žít?“ Michael je přesvědčen o tom, že ze základního příjmu by měla prospěch i naše demokracie, že by byla opravdovější a že by docházelo k vyrovnávání mocenských poměrů.

Svůj základní příjem pobírá Michael od jedné úspěšné internetové firmy, kterou před deseti lety založil a ze které jako aktivní pracovník vystoupil. To změnilo jeho život. Žije teď podle svých slov zdravěji – prostě proto, že nezažívá tolik stresu. „Předtím jsem to tolik nevnímal, protože jsem svůj život ani jinak neznal, ale v podstatě pořád jsem pociťoval takové základní napětí, pocit, že toho nedělám dost. Stres nezpůsobuje samotná práce, ale spíš pocit, že toho nedělám dost.“

Brát a pak dávat

Proto ani platy lidí, kteří pracují pro projekt Můj základní příjem, nejsou mzdou za vykonanou práci, ale předpokladem pro jejich dobrou práci. Mají pak totiž pro tuto práci čistou hlavu, protože je nesužují finanční starosti. Jsou placeni podle principu potřebnosti. Platy a aktivity tohoto sdružení jsou financovány z poskytnutých finančních darů.

Sdružení dostává dnes měsíčně přes 100 000 eur od přispěvatelů zvaných „Crowdveverka" (Crowdhörnchen“ – označení je vytvořené z anglického slova „crowd“, označujícího množství přispěvatelů, a z části německého slova „Eichhörnchen“, česky veverka, protože veverky shromažďují ořechy podobně, jako přispěvatelé shromažďují jednotlivé částky na základní příjem). Tito přispěvatelé darují každý měsíc pevnou částku a přitom mohou vždy sami rozhodnout o tom, kolik z této částky má být použito na základní příjem a kolik na práci sdružení. K tomu přibude pokaždé mnoho jednorázových finančních darů – často jde o částky od jednoho do pěti eur.

„Opravdu mě překvapilo, že je víc lidí, kteří peníze dávají, než lidí, kteří si je chtějí vzít.“ Když Michael Bohmeyer v roce 2014 projekt spouštěl, nečekal, že se tímto způsobem shromáždí víc financí než jen základní příjem: „To je pravděpodobně také důvod, proč nepodmíněný základní příjem neexistuje – stále totiž panuje mezi lidmi stud brát si peníze.“