Utopie

Zmražená naděje

Foto: Rob Dammers, CC BY 2.0
Zimaaa! Při kryostázi se tělo zamrazí ještě na mnohem víc stupňů... Foto (detail): Rob Dammers, CC BY 2.0

Zmražené mrtvoly, které v kontejnerech čekají na své oživení. To není žádné science fiction. Čím dál více lidí chce smrti udělat čáru přes rozpočet.

Velká Británie, rok 2016: smrt na rakovinu ve 14 letech – s tímto osudem se mladá dívka nechce smířit. „JS“ sází na budoucnost. Když ji nedovede zachránit dnešní medicína, pak možná léčebné metody, které se vyvinou za 10, 50, možná i 500 let. JS si u soudu vybojovala právo na to nechat své tělo zachovat kryokonzervací. Jednoduše řečeno: nechala se zmrazit. Cílem je moct tělo v budoucnosti zase probudit k životu a léčit nemoci novými technikami.

Naděje pro těžce nemocné, sen o věčném životě nebo science fiction? Tato technologie sice zatím ještě není úplně propracovaná, nemluvě o tom, že by se mrtvý kdy dokázal vrátit mezi živé. Přesto i v Německu čím dál více lidí projevuje zájem o kryonické konzervování po smrti. Hlavním partnerem je v tomto ohledu Německá společnosti pro užitou biostázi (Deutsche Gesellschaft für Angewandte Biostase, DGAB).

Předseda správní rady Dirk Nemitz hovoří o tom, že „každý měsíc někdo projeví zájem“. Poté co v televizi nebo větších časopisech je něco na téma kryonika nebo kryostáze, pak se zájem pokaždé trochu zvětší. „Jsou to spíše racionální typy,“ popisuje Nemitz zájemce. „Jednou je to člověk, co má radost ze života, je aktivní a užívá si života.“ Přicházejí ale i tací, „co mají strach, že tu jednoho dne nebudou“. Obě zdánlivě kontrastní motivace mají společnou neochotu přijmout konečnost života. V zásadě si daná opatření může každý učinit sám pro sebe, předpokládáme-li, že si je může dovolit.

Lékařské nouzové opatření?

Kompletní procedura v současné době v Německu není možná, především z právních důvodů. Je ovšem možné vlastní tělo věnovat na dlouhodobé experimenty. První kroky celého procesu se provádějí v Německu. Nejdříve se krev klienta vymění za roztok. Následně se tělo pomalu podchladí na minus 80 °C. Následně se tělo transportuje do USA, kde se provede zbytek procedury a mrtvola se následně uskladní v nádrži při 196 °C. Metoda se zaměřuje na zachování mozku. Všechny další orgány jsou totiž nahraditelné. Celá procedura stojí mezi 30 000 a 210 000 americkými dolary, od příjezdu do USA.

Je výhodou, když je tělo co možná nejlépe zachované a celý proces může začít co možná nejdříve po započetí smrti. Kdy je ale člověk skutečně mrtvý? „Před 100 lety byla zástava srdce něco definitivního, dnes existují možnosti, jak člověka oživit,“ říká Nemitz. Bádání v oblasti kryoniky, přechod mezi životem a smrtí chápe spíše jako proces. „Ale samozřejmě existuje právní definice smrti,“ vysvětluje Nemitz, „ta je závazná.“

Dokud lékař nedefinuje fyzickou smrt, kryoproces nesmí být započat. Za předpokladu, že klient s celou záležitostí souhlasí. Zajímavé je v této souvislosti ošetření 2leté Thajky, jejíž příběh Nemitz považuje za „obzvlášť dojemný“. Rodiče se rozhodli, že tělo své dcery chtějí zachovat kryostází. Může ale dvouletá holčička dát souhlas k takovému kroku? „Tak malé děti tomu jistě nerozumí,“ tvrdí Nemitz, který má sám syna v podobném věku. Zasahují tím rodiče příliš do života dítěte? To je podle něj otázka perspektivy. Kryostázi totiž prý lze vnímat i jako jakési lékařské nouzové opatření: „Je příliš velký zásah zavolat sanitku?“

Sázka na budoucnost

Odhlédneme-li od etických otazníků, potýkají se kryonikové i s naprosto praktickými námitkami. Pokud člověk procitne – opět zdravý – ze zmraženého spánku, ani o den nezestárl a přežil své příbuzné a přátele. Pak ale přece už nikoho nezná? „Když se metodě kryostáze bude podrobovat čím dál více lidí,“ říká Nemitz, „pak tato otázka bude mimo mísu.“ V okruhu lidí, co se chtějí podrobit zmraženému spánku, vnímá velkou otevřenost, co se tohoto tématu týká. Toto téma prý i hodně zajímá jejich kamarády a příbuzné. Zájemci se poznávají přes DGAB, navazují se nová přátelství. Díky těmto vazbám „existuje velká šance, že po procitnutí tu člověk nebude sám“.

A co okolí a technika? Nebudou daní lidé beznadějně ztracení v novém světě budoucnosti? „Nebude to tak, že se člověk probudí a hned půjde na ulici,“ ujišťuje Nemitz. Hovoří o plánech na rehabilitační kliniky, ve kterých se po „rozmražení“ učí, co potřebují pro svůj nový život. Tento nápad je ovšem ještě poněkud vágní: „V současné době nám jde ve výzkumu hlavně o lékařský aspekt,“ tvrdí Nemitz. A medicína je ještě na míle daleko od okamžiku, kdy by klientům kryoniky mohla něco garantovat.

„Je to sázka na budoucnost,“ tvrdí Nemitz. Investice do principu naděje.

ze starořečtiny: kryos: led, mráz
Janika Rehak
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
březen 2017

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...