Viktoriánská móda a pro ni typické chování, vnímání světa v duchu Belle Époque, fantastické technické vymoženosti a také spousta elegance a stylu: „Steampunk je Julese Verne na maximum,“ říká Marcus Rauchfuss. Pod pseudonymem Marcus R. Gilman je tento dle vlastních slov „totálně stereotypní nerd“ známým spisovatelem a bloggerem – v subkultuře, jejíž estetika je v umění, literatuře a filmu čím dál hojněji zastoupená.

Streampunk, výraz spojující páru (anglicky steam) a něco mizerného/nehodnotného (anglicky punk) je koncept retro-futurismu, který realizují fanoušci mimo jiné na takzvaných conventions nošením kostýmů a rolovými hrami typu larp. O homogenní skupinu se přesto nejedná: „Steampunkeři jako takoví vlastně neexistují,“ tvrdí Marcus. Některým jde o to vypadat stylově, jiní se zase viktoriánské době snaží přiblížit jazykem a chováním.

Korzet, smoking, kapesní hodinky a sklíčko na jedno oko

Celkově vzato je steampunkový look v běžném životě dobře aplikovatelný, tvrdí Marcus: „Sukně a korzety v dámské módě, vestička a smoking pro pány, to lze nosit i mimo scénu – je to až skoro mainstreamová záležitost.“ Přesvědčené steampunkery sice jen málokdy potkáte v plné polní v práci nebo v kavárně – ale nějaký malý, extravagantní doplněk si dopřává hodně z nich i k běžnému oblečení. Marcus sám nosí kapesní hodinky a monokl. Povoláním je učitel, a když se připravuje na výuku nebo píše nějaké texty, sáhne raději po normálních brýlích.

Móda anglického viktoriánství a Belle Époque na pevninské Evropě spoustu steampunkerů fascinuje. Technický pokrok druhé poloviny 19. století se odrazil ve velké roli parního válce (anglicky steam engine), který ve světě steampunku pohání kromě železnice i počítače, vesmírné lodě nebo roboty.

Kdo četl romány praotců steampunku Julese Verna nebo H. G. Wellse, ten většinou neunikne ani jejich současníkovi Charlesi Dickensovi. Zatímco Verne a Wells zobrazují science fiction vyznačující se technickou utopií, Dickens načrtává sociálně realistický obraz své doby mající rysy dystopie: rodiny o mnoha dětech trpící chudobou, dětská práce, neudržitelné poměry v továrnách, high society, která před bídou většiny zavírá oči.

Více „steampunkového optimismu“ v roce 2017

„Každý by chtěl být raději lordem nebo lady než služkou nebo čističem bot,“ říká Marcus. Jedno mu to není. Steampunk se v zásadě zaměřuje na „bílé dějiny“ Evropy nebo Ameriky: plesy, večeře, dobrodružné cesty do daleka. Ženy jsou často rovnoprávné – což v Belle Époque rozhodně nebyly. Otroctví a robota se rády vytěsňují – a když ne, „pak za to mohli pokaždé ti druzí“. Ve světě steampunku chudý anglický sirotek, který při nehodě přišel o nohy, už má dávno protézy z kovu.

Ovšem ani ve viktoriánské době určitě nebylo všechno tak růžové a dokonalé, byť ve steampunku se tyto stinné stránky a hrany spíše zamlčují, Marcus přesto poukazuje na to, čím je steampunk lákavý: „Duch Belle Époque byl především prosycený optimismem. Lidé věřili v pokrok, v to, že je všechno možné. Žádný sen nebyl dost velký. Trochu tohoto ducha bych si přál zažít i v realitě roku 2017.“