Utopie

Nové arény pro feministický boj

Foto: © Helena FikerováFoto: © Helena Fikerová
Vanda Černohorská: „Feminismus není žádná soutěž v oblíbenosti.“

Urychluje internet konec patriarchátu? Vanda Černohorská zkoumá, jak online aktivisté a aktivistky mění společnost.

Vanda Černohorská dává patriarchátu jeden, maximálně dva roky. Nebo alespoň to tvrdila v lednu 2017 v rozhovoru s českými novinami The Student Times E15. V rámci doktorátu na Masarykově univerzitě v Brně zkoumá, jak feministické organizace a aktivisté/ky v rámci nich v boji o rovnoprávnost využívají blogy a sociální média. Ona sama se veřejně velmi často vyjadřuje jako komentátorka a nebere se servítky, jde-li o to odhalit sexistické pozice v českým médiích. Za to už dokonce schytala nadávky jako „genderová džihádistka“. Věří Vanda opravdu tomu, že nadvláda mužů brzo skončí? Nebo patří rovnoprávnost nadále do říše utopie?

Vanda mi píše první facebookovou zprávu: „To poněkud vyhrocené tvrzení je narážka na slavný film Pelíšky. Tam jeden z hrdinů říká, že komunismu dává jeden, maximálně dva roky – a to v roce 1968, tedy jen pár týdnů předtím, než do Prahy přijely sovětské tanky.“ Takže ironie. Ale není za tím i trochu naděje? „Vnímám to jako dobrý výchozí bod pro diskusi o tom, jakých pokroků se v boji o rovnoprávnost dosáhlo a kde je ještě potřeba zapracovat,“ píše. „Digitální aktivismus je v tomto ohledu důležitým tématem.“

Na rozhovor Vanda vlastně nemá vůbec čas. Za pár dní vyráží s programem EU Aid Volunteers do jihovýchodního Turecka, kde bude pracovat pro neziskovou organizaci Člověk v tísni. V přestávkách mezi přípravami na cestu a loučením s kamarády a rodinou si přesto najde trochu času na moje otázky. Aby se o rovnoprávnosti pohlaví veřejně diskutovalo, je pro ni velmi důležité.

K čemu jsou holky na světě?

„V mainstreamových médiích se feminismus často marginalizuje nebo zesměšňuje. Většina článků a komentářů navíc postrádá znalost základních termínů a dostupných statistik například pokud jde o vliv dětské literatury na socializaci dětí.“ Vypráví o debatě o básničce, která vyšla v učebnici vydané roku 2015. V té zaznívá: „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.“ To vyvolalo vlnu kritiky, ovšem nejen z feministických kruhů. Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk celou kauzu komentoval slovy: „Společnost jako celek oceňuje, že jsme se s rovnoprávností pohlaví dostali na nestředověkou úroveň, ale většinově nehodlá jít dál.“ To ale většině lidí tak nějak stačí. „Nechce ‚gender‘.“(Hospodářské noviny | IHNED.cz)

„Nerovnost platů nebo sexuální násilí jsou témata, která mainstreamová společnost ještě akceptuje,“ říká Vanda. „Genderové nuance v používání jazyka nebo zájmy LGBTQ menšin se v Česku ale téměř netematizují.“ Internet skýtá možnost vyjádřit se těm, kteří jinak nejsou slyšet.

Jako příklad jmenuje Damiána, který bloguje o svojí zkušenosti s tranzicí neboli přeměnou pohlaví. „Téma, kterému se jinak nevěnuje příliš pozornosti.“ Damián je součástí iniciativy Trans*Parent, která se zasazuje za zájmy a práva trans*lidí. V lednu pak aktivisté díky platformě Medium zveřejnily otevřený dopis směřovaný vedení americké redakce National Geographic. Magazín krátce předtím totiž vydal speciální vydání na téma „genderová revoluce“; české vydání obsahovalo ale kromě překladů originálních amerických článků také rozhovor s konzervativním psychiatrem a sexuologem Jaroslavem Zvěřinou, který varuje před zánikem společnosti, která „utlačuje tradiční rodinné hodnoty“ a upřednostňuje „diverzitu menšin“. Iniciativa Trans*Parent svým otevřeným dopisem vyjádřila protest vůči tomuto úhlu pohledu, a to celosvětové veřejnosti.

„Feminismus není žádná soutěž v oblíbenosti“

Ale proč by měli stoupenci genderové rovnosti možnosti internetu využívat lépe než jejich protivníci? Kdo si pročte komentáře na facebookových stránkách feministické organizace Čtvrtá vlna, získá vhled do toho, jak silný vítr proti feministickým aktivistkám a aktivistům vane. I Vanda dostává spoustu výhružných zpráv a urážek. Přesto nové online diskusní platformy vítá. „Feminismus není žádná soutěž v oblíbenosti. Sufražetky, které kdysi v Anglii vybojovaly volební právo pro ženy, byly neoblíbené. Martin Luther King a Rosa Parks se také netěšili podpoře široké veřejnosti.“ Feminismus je pro Vandu sociální hnutí, kterému se díky internetu otevřely nové arény, ve kterých lze bojovat. „Jako vědkyni mě zajímá, jak zrychlená a efektivnější komunikace na internetu fungování a podobu takových hnutí ovlivňuje.“ Která ze stran nakonec svou agendu prosadí s větším úspěchem, neumí a nechce hodnotit.

Dobrým příkladem toho, jakým způsobem se feministická hnutí mohou organizovat díky sociálním sítím, byl pochod Women‘s March, který se uskutečnil v lednu tohoto roku. Všechno začalo jedinou pozvánkou, kterou aktivistka Teresa Shook poslala svým 40 přátelům na Facebooku. Nakonec 21. ledna po celém světě vyšly do ulic miliony lidí proti Donaldu Trumpovi, sexismu a misogynii. „Ten den mi – s nadsázkou řečeno - vrátil víru v lidstvo,“ říká Vanda. To, že protesty neměly žádné politické konsekvence a že je americká vláda doposud nijak nereflektovala, ji neodrazuje. „Šlo o působivou iniciativu, která aktivizovala velké množství lidí a donutila je nejenom se kriticky vyjadřovat ke společnosti, ve které žijí, ale zejména usilovat o její transformaci. V konečném důsledku jde o to si uvědomit, že co je osobní – například právo rozhodovat o svém těle – je vlastně politické.“

Transnárodní filtrovací bubliny

Online platformy a sociální média aktivistům a aktivistkám ulehčují seznámit se a kooperovat na mezinárodní úrovni, vést debaty internacionálně. Může to vést k tomu, že se feminismus vytratí do jakési transnárodní filtrovací bubliny, která se čím dál více vzdaluje jednotlivým společnostem? Vanda připouští, že to může být jeden z argumentů proti politické efektivitě internetového aktivismu. „Je třeba mít vždy na paměti sociální a historický kontext.“ V západoevropských zemích existuje tradice ženského hnutí, zatímco v komunismu se vždy tvrdilo, že muži a ženy jsou si rovni. Což ale znamenalo především to, že pracovat mají i ženy – kromě péče o domácnost a děti. České ženy jsou v politice a byznysu dodnes velmi málo zastoupené, genderová klišé se v médiích reprodukují zcela nekriticky. Trans*Parent, Čtvrtá vlna, Vanda a řada dalších patří k čím dál sílící scéně aktivistů a aktivistek, kteří o genderových poměrech v české společnosti uvažují kriticky a snaží se prosadit jejich změnu.

Věří Vanda tomu, že by patriarchát v dohledné době mohl zaniknout? „Rovnoprávnost pohlaví není ani tak cíl jako spíš proces. A během téhle cesty je potřeba se zaměřit na diskriminující omezení a překážky, které nám společnost klade do cesty právě kvůli naší genderové, etnické nebo třeba náboženské příslušnosti – a nadále se znovu a znovu zasazovat za společnost, v níž už tato omezení neexistují.“ Jak konkrétně to dělá ona? „Snažím se kriticky uvažovat – o svém okolí a společnosti, ve které žiju, o politické reprezentaci a médiích, o práci, kterou dělám a zároveň se zasazovat o pozitivní změnu ve všech zmíněných sférách. Co je ale nejdůležitější – v první řadě se snažím být kritická sama k sobě.“

Katharina Wiegmann
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
duben 2017
odkazy k tématu

Vanda Černohorská

Vanda Černohorská vystudovala filosofii a filmovou vědu v Olomouci, genderová studia v Praze a sociologii v Brně. Na Masarykově univerzitě v Brně v současné době dokončuje studium sociologie v doktorském programu. V roce 2015/2016 pobývala díky Fulbrightově stipendiu na Yale University. 

V posledních pěti letech se zabývá migrací a integrací, působila mimo jiné  na Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra aa v neziskové organizaci Integrační centrum Praha. Od února 2017 působí jako „EU Aid Volunteer“ na misi Člověka v tísni v jihovýchodním Turecku.

V rámci svého doktorského studia se zabývá digitálním aktivismem a jeho možnostmi v současném feministickém hnutí.

Další články k tématu

Antihospodyňka ChPD
ChPD, to je doktorát z nepořádku, lenosti a duševní vyrovnanosti: jde o to osvobodit se od genderových rolí a společenských stereotypů, a to: Made in Poland.

Polonahý šťabajzny, dementní humor
Trochu úchylní jsme, přiznává Ivan Adamovič z časopisu Maximu. Jak tenhle intelektuál zabloudil do redakce údajně nejšovinističtějšího pánského magazínu na českém trhu?

U tyče
Čím dál více žen a také pár mužů tráví svůj volný čas u tyče – věnují se pole dance. Je to sport, show nebo performance? Pár z nich jsme vyzpovídali v Brně.

„Vibrátor je produkt stejně jako zubní kartáček“
Mladá designérka Anna Marešová pro trh připravuje svůj magisterský projekt. Pod značkou Whoop.de.doo nabízí erotické pomůcky pro ženy, které sama navrhla.

„Prvotní strach ve všech kulturách“
Silvestrovská noc v Kolíně proměnila debatu o sexismu – i proto, že rasisti a pravicoví populisté se najednou vydávají za bojovníky za ženská práva. Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech.

Ženy. O ženách. Pro všechny.
Zahraniční korespondentka Pauline Tillmann (31) a jejích šest kolegyň chce, aby se práce žurnalistek více cenila. Proto se rozhodly založit webový portál „Tvoje korespondentka“.

Feminismus v knižní formě
Aby znovu dodaly feminismu tvář, respektive platformu, založily Jenny Unger a Paula Bolyos knihkupectví ChickLit. Lze v něm nalézt feministickou zábavu a literaturu, pro ženy i o nich.

Hlásíme se jen o svá práva
Co má volební právo žen společného s volebním právem cizinců? V Česku žije kolem 220.000 cizinců. Měli by mít právo volit?

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...