Moderní protesty: na internetu

Foto: Marie Julliard, www.jugendfotos.de CC BY 2.0Foto: Marie Julliard, www.jugendfotos.de CC BY 2.0
Foto: Marie Julliard, www.jugendfotos.de CC BY 2.0

Arabské jaro, organizace „Attac“, protesty v Brazílii a spousty aktivistů z celého světa mají jediný cíl: prostřednictvím změn dosáhnout zlepšení. Na nedostatek problematických míst nebo nápadů si organizátoři nemohou stěžovat, většinou je ale nikdo neslyší nebo období úspěchu trvá jen pár měsíců. Do jaké míry se liší moderní protesty například od protestního hnutí z roku 1968 a o co protestující dnes usilují?

Fotografie černovlasého muže v Turecku uprostřed Taksimského náměstí v Istanbulu obletěly celý svět. Stojí s rukama ležérně zasunutýma do kapes kalhot, bílou košili ledabyle zastrčenou. Na zemi před ním leží batoh naditý k prasknutí, několik lahví vody a pár igelitek. Vypadá, že se jen na chvilku zastavil cestou z nákupu. Ale ani po několika minutách se ani o kousek nepohne, jeho pohled je upřený na tureckou vlajku na Atatürkově kulturním centru.

Erdem Gündüz je turecký choreograf a tanečník a tuto noc se stal tichým demonstrantem. V Turecku se mu říká „tichý tanečník“. Stovky nadšených příznivců ho v jeho tichém protestu následovaly, aby tak poukázaly na mlčenlivost tureckých médií a policejní násilí. Na sociálních médiích Gündüzovi přezdívají „duran adam“ (stojící muž) a nikoho nepřekvapilo, že jeho akce našla hned druhý den řadu následovníků.

Osmašedesátý - to byla kulturní revoluce

Ulicemi roku 1968 se nosily obrovské cedule a plakáty s vylepenými idoly Che Guevarou, Mao Tse-tungem nebo Ho Chi Minhem. První studentské protesty probudily aktivitu také v sousedních studentských městech, která se k demonstracím postupně také přidávala. Studenti vyšli do ulic protestovat proti zkostnatělým strukturám ve společnosti, zatuchlé atmosféře vysokých škol a velkým koalicím. Požadovali výuku odpovídající současnosti, rovnost společenských příležitostí, lepší studijní a životní podmínky a zastavení jaderného zbrojení. V Německu ale i beztak na konci 60. let minulého století panovalo neobyčejné napětí: Sjednocení Německa se stavbou Berlínské zdi odsunulo do nedohledna a hospodářský růst se poprvé začal zasekávat.

Foto: © Janice Holtz
Skupina „Anonymous“ je známá díky jejich maskám a protestním akcím na síti. Foto: © Janice Holtz

Studentské revolty byly sice pokojné podobně jako protest „stojícího muže“ v roce 2013 v Turecku. Ale protestující v osmašedesátém místo mlčení svůj názor vyjadřovali obléháním, demonstracemi a hudebními koncerty. Jenže se pak situace pozvolna přiostřovala. Zlom nastal po atentátu na jednoho z předáků studentského protestního hnutí Rudiho Dutschke. Demonstranti pak už odmítali házet jen rajčata a pudinkové bomby. Hnutí se radikalizovalo. Až do rozkolu v roce 1969 osmašedesátníci přesto dosáhli několika úspěchů. Například bylo nově upraveno trestní právo, sexuální trestné činy nebo definice deliktu obecného ohrožení.

Jen na chvíli online

V době Facebooku, Twitteru a dalších sociálních médií se informace o protestech rozšíří do celého světa během několika minut, a přitom ještě před pár lety informace z Turecka do Německa potřebovala několik dnů. Zatímco dřív bylo k jasné kritice nutné vyjádřit hodně slov, dnes se všechno točí kolem vizuální stránky a rozšíření napříč nejrůznějšími médii.

Dobrým příkladem je skupina Anonymous, která působí výhradně na internetu. Do širšího povědomí se dostala svými maskami z grafické novely V jako vendetta a protestními akcemi na síti. Její členové požadují svobodu projevu a bojují proti autorskoprávní lobby, scientologické církvi a za internet bez cenzury. Postup těchto skupin znamená širokou hrozbu až od doby, odkdy je svět permanentně online. Typické pro Anonymous jsou demonstrace a hackerské útoky na různé platformy a systémy.

Svého vrcholu skupina dosáhla v roce 2010, od té doby hnutí ale víceméně zmizelo z veřejného prostoru. Anonymous ale není jediné moderní protestní hnutí, které si za středobod svých aktivit zvolilo internet. Existovala ještě formace Occupy Wall Street, která byla aktivní na blozích, webových stránkách a dalších platformách. Zároveň tisíce lidí obsadily newyorský park Zuccotti, kde demonstrovaly proti vlivu bank, sociální nespravedlnosti a lačnosti superboháčů.

Foto: Marie Julliard, www.jugendfotos.de CC BY 2.0
Foto: Marie Julliard, www.jugendfotos.de CC BY 2.0

Diagnóza „vyhoření“

Čím to ale je, že tolik moderních protestních hnutí, která přicházejí se smysluplnými myšlenkami, cíli a koncepty, na krátký čas získají obrovskou popularitu, ale brzy nato vyhasnou? Wolfgang Michale pracuje jako novinář na volné noze a je spolutvůrcem autorského blogu Carta.info a komentuje měnící se situaci politiky a médií. V jednom svém článku zaujal stanovisko k otázce „Proč mají moderní protestní hnutí tak krátký dech?“.

„Permanentní vlčí hlad po nových informacích proměnil způsob, jakým společnosti přesycené informacemi hospodaří s pozorností,“ píše Michael a pokračuje, „kontinuální práce a stabilní organizační struktura bývají často vnímány jako stagnace a nuda.“ Michael ví, že kde se nedaří dosahovat rychlých úspěchů, tak si člověk sám velmi brzy připouští neúspěch.

„Brutální přemíra informací způsobuje neschopnost vnímat jednotlivosti a podporuje pocit, že je třeba paralelně bojovat na vícero frontách. Výsledkem je vyhoření,“ tvrdí novinář. „Tímto způsobem se protestní nálada a rozhořčení vyčerpají mnohem dříve než v minulosti.“

Janice Holtz
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: To4ka-Treff
září 2013

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...