Občanské sdružení „Vodňany žijou“ se už třetím rokem snaží, aby se lidem v jihočeském městě žilo lépe. Pořádá kulturní akce, bojuje za informovanost občanů, ale i transparentní politiku.

Spojuje je především to, že jsou mladí, mají chuť zlepšit svět kolem sebe a pocházejí z celého Česka. Často se potkali na studiích v Praze, kde je spojovala touha angažovat se ve společnosti a nezavírat oči před problémy. Léta také jezdili za kamarádem Pavlem Janštou do Vodňan na Strakonicku. Až se rozhodli, že energii a volný čas věnují právě jihočeskému městu. Dvacítka dvacátníků založila v dubnu roku 2010 občanské sdružení Vodňany žijou.

„Tehdy bylo naše sdružení, které založil současný místostarosta Vodňan Pavel Janšta, hodně pražské. To se ale změnilo v letošním (tj. 2013) únoru, kdy vedení organizace převzali Vodňanští. Stále to je ale tak, že půlka lidí je z Vodňan, půlka z Prahy. Teď se scházíme jednou měsíčně a plánujeme, co bychom mohli dělat, samozřejmě s ohledem na finance, které máme pouze z grantů “ vysvětluje předsedkyně sdružení Michaela Lencová.

Na půlku září tak sdružení chystá třeba swingový večírek ve vodňanské synagoze, na listopad potom vernisáž výstavy Jana Zrzavého. V listopadu chtějí uspořádat i velkou schůzi, na které by nabrali další členy. Teď tvoří jádro sdružení asi 6 lidí, celkem má 20 členů. „Přidávají se k nám mladí Vodňanští, kteří chtějí něco dělat. Já jsem ve sdružení od počátku, i když zakládající člen úplně nejsem. A musím říct, že právě členství mě nalákalo ke studiu sociální a veřejné politiky na Univerzitě Karlově. Vždycky to bylo tak, že ve Vodňanech členové sdružení uplatňovali zkušenosti z oborů, které studovali,“ říká Lencová.

Pozor, občane

Sdružení si na své konto může připsat řadu úspěchů. V roce 2010 třeba informovalo Vodňanské o chystané těžbě písku v okolí Vodňan. Smlouva uzavřená mezi městem a těžařskou společností byla podle sdružení nevýhodná. Lidé z organizace Vodňany žijou proto spustili kampaň, uspořádali happening, konzultovali situaci s odborníky nebo prověřovali smlouvy. Rozšíření těžby bylo nakonec radnicí zamítnuto.

Dalším úspěšným projektem sdružení byla Pocitová mapa Afrodity Vodňanské. Prostřednictvím 14 slepých map obyvatelé vyjadřovali vztah k městu. Na místa na mapě nalepili barevné lístky, které vyjadřovaly, zda k lokalitě cítí sympatie, či antipatie. Z rozsáhlého výzkumu pak vyplynulo, že lidem vadí zanedbané koupaliště Škorna. Poznatky pak použili architekti v jednom z workshopů i samotné město ve strategickém plánování.

Krajina všech, zprůhlednit vše

Poslední akcí, na které sdružení participovalo, byl projekt re:vodňany 2012. V rámci něj vytvořili mladí architekti land art instalace ze dřeva v areálu vodňanského lesoparku. Projekt byl tak úspěšný, že za něj architekti dostali jednu z hlavních cen Grand Prix Architektů. Výtvory ale ocenila také vodňanská veřejnost. Vodňany žijou uspořádaly i stejnojmenný festival, ten se však potýkal s finančními problémy.

Sdružení se ale setkává i s kritikou. Ne všichni Vodňanští jsou totiž přesvědčeni o jeho nestrannosti. „Trnem v oku jsme se stalo hned v počátku, kdy vedle nás fungovalo politické uskupení Vodňany pro změnu. Pár lidí z Vodňany žijou včetně zmíněného Pavla Janšty kandidovalo za Vodňany pro změnu, to je ale normální. Vodňany jsou malé město a občas víc lidí dělá víc aktivit. Žádné výhody ani protekce z toho ale pro nás neplynou. O to víc se snažíme mít všechno co nejtransparentnější,“ dodává Lencová.