Předseda okresního úřadu v uniformě

Foto: © Janika RehakFoto: © Janika Rehak
Střelecká slavnost, Foto: © Janika Rehak

Už takhle má Saskia Bargfrede se svou prací zaměstnankyně ve veřejné správě a s péčí o dvouletého syna Niklase plný kalendář. Přesto se s vervou účastní i života spolků ve svém rodišti Wittorfu (Dolní Sasko). A čas od času jí dokonce zbývá trochu času, aby usedla k šicímu stroji. S jádu hovořila o výhodách žití ve spolku, o vydařené integraci do života vesnice a o tom, proč začínají politici krátce před volbami najednou nosit uniformu.

Pověz mi, Saskie, ve kterých wittorfských spolcích jsi aktivní?

No, tak to by byl střelecký spolek a taky spolek záložníků a sportovních střelců Kyffhäuserkameradschaft. Kromě toho dělám v tělovýchovné jednotě jazz dance a manžel mě před nějakou dobou taky přivedl k dobrovolným hasičům. Ve spolku Kyffhäuserkameradschaft se mimoto víc než deset let starám o tiskovou činnost. Ve střeleckém spolku jsem ji převzala taky a ještě tam působím jako zástupkyně hospodáře [ten mj. vykonává dohled, má na starosti inventář, plánování a řízení provozu – pozn. překl. ].

Tím pádem jsi zřejmě ve všech velkých spolcích v obci, nemám pravdu?

Saskia Bargfrede, Foto: © Janika Rehak

Téměř. Ještě mi chybí Mužský sbor. Tam mě ale z pochopitelných důvodů nepustí, kluci chtějí zůstat sami mezi sebou. (smích) Nehledě na právě jmenované máme i menší spolky, třeba Fotoklub. Jsou to ale spíš nevelké skupiny se speciálnějšími zájmy, logicky mají i méně členů. Jde v nich také víc o obsah, zatímco u sportu a střelců je důležitý i aspekt pospolitosti.

Dobrá poznámka. Do jaké míry je podle tebe členství ve spolcích důležité pro integraci do života vesnice?

Myslíš, jestli pokradmu nepomlouváme lidi, kteří se o spolky nezajímají? Kteří se nedostavují na tak strašlivě významné akce, jako jsou střelecká slavnost či dožínky, a vůbec se spíš drží společných aktivit stranou? (smích)

Slyším správně lehce ironický tón?

Trochu jo. Protože to je přesně typické klišé, s nímž lidé na venkově často bojují. Bydlíme na vesnici, takže máme sklon k „drbání“. (smích) Já to vidím takhle: do jaké míry se chce člověk do spolků zapojit, je čistě jeho věc, a vlastně ani u nás ve Wittorfu nevnímám žádné negativní reakce, když se do vesnice přistěhuje někdo nový a neprojeví o spolky zájem. Spolky jsou pouze nabídkou. Dřív to ale bývalo trochu jiné, řekla bych. Než byl internet, představoval život ve spolku ten nejjednodušší způsob, jak navázat kontakty a přátelství. Dnes to jde on-line skoro ještě snáz. Mimoto se na netu taky najdou zájmové skupiny snad pro každý koníček, i atypický. Pro odbornou diskuzi o fotografii už není třeba být členem Fotoklubu.

A jak to vypadá, když někdo například usiluje o politickou kariéru? Když chce kandidovat do obecní či městské rady? Mohou spolky posloužit i jako určitý odrazový můstek?

Spolky jsou rozhodně fórem, kde lze demonstrovat svou přítomnost, zvyšovat svou známost. A hlavně na rovině komunální politiky určitě hraje roli, koho u voleb zakřížkujete. Kamarád střelec nebo kamarádka z aerobiku může zabodovat lépe než někdo, koho znáte v lepším případě od vidění, s kým jste kromě pozdravu „dobrý den“ zatím neprohodili jediné slovo a kdo se chce, evidentně znenadání, angažovat pro obec. Naprosto nezbytné ale členství ve spolku není. Náš starosta je toho dokonce dobrým příkladem. Pokud jde o spolky, drží se spíš zpátky, přesto je ale v dění ve vesnici stále přítomný.

Foto: © Janika Rehak
Hasiči na dožínkách, Foto: © Janika Rehak

Takže jde spíš o přítomnost než o to být kupříkladu dobrým střelcem či senzačním fotbalistou? Jde víc o to vidět a být viděn než o obsah?

Upřímně? O to jde přece v politice dost často, alespoň je to můj dojem. Je to podobné jako s volebními plakáty, z nichž se na vás na každém rohu šklebí Merkelová, Steinbrück a spol. Já za sebe tedy musím říct, že jsem byla ráda, když cedule po volbách zase zmizely, už jsem se na ty lidi skoro ani nemohla dívat. (smích) Mimochodem, to je takový fenomén: ve volebním roce je nápadně hodně uchazečů o politický úřad najednou k vidění na každé slavnosti, oblékají si kvůli tomu dokonce uniformu. Kandidát do Spolkového sněmu pobíhá na střelecké slavnosti v první řadě a budoucí předseda okresního úřadu jede na dožínkovém voze – až do příštích voleb je člověk víckrát neuvidí. Nechci ale samozřejmě nikomu podsouvat, že se dostavil z jiných důvodů, než aby radostně oslavoval.

A jak je to vlastně s tebou? Taky by ses jednou ráda nechala zvolit do obecní rady? Usiluješ o nějakou formu politické kariéry?

(velice spontánně a v doprovodu mohutného kroucení hlavou) Ne! Bože chraň, to není vůbec pro mě.

Rozhovor vedla Janika Rehak
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2013

    Kyffhäuserkameradschaft

    Svaz Kyffhäuserverbund byl založen v roce 1900 jako zastřešující svaz německých spolků válečníků. Hlavním cílem těchto spolků bylo vyprovodit s poctami rakev zesnulých členů a bývalých kamarádů. V roce 1938 byl svaz začleněn do Říšského svazu válečníků a v roce 1943 Adolfem Hitlerem rozpuštěn. Po konci druhé světové války následovala definitivní likvidace v důsledku zákona č. 2 vydaného Spojeneckou kontrolní radou. Kategorizovaný jako nacistická organizace se Nacionálněsocialistický říšský svaz válečníků zrušil a prohlásil za nezákonný.

    V roce 1952 byl Kyffhäuserbund nově založen a dnes se chápe především jako svaz záložníků a sportovních střelců. Počet členů klesá, zejména mladí lidé projevují o členství malý zájem.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...