„Nezaniklo jen východní Německo, ale i to západní“

Foto: © Hartmuth SchröderFoto: © Hartmuth Schröder
Carsten Otte, spisovatel a rozhlasový moderátor pocházející z Bad Godesbergu se jako student hned po převratu přestěhoval do východoberlínské dělnické čtvrti Oberschöneweide. Foto: © Hartmuth Schröder

Carsten Otte, spisovatel a rozhlasový moderátor pocházející z Bad Godesbergu se jako student hned po převratu přestěhoval do východoberlínské dělnické čtvrti Oberschöneweide, které se často pejorativně přezdívá „Schweineöde“. Schweineöde nazval Carsten Otte také svůj knižní debut, který vyšel před deseti lety a právě teď je nově k dostání i jako ebook. „Zběsilý literární protest proti východnímu kýči a přehnaně sentimentálním románům z doby pádu zdi.“ Hrdina parodie Kuballa, který pochází ze Západu, zažívá bývalou NDR jako zážitkový park. Dnes žije Carsten Otte v Baden-Badenu. Co si myslí o východním a západním Německu? Tenkrát a dnes?

Tvůj román „Schweineöde“ je drsná satira. Je vyprávěný z perspektivy mladého dědice a pseudonovináře, který vyrostl v prostředí bonnské luxusní restaurace. Krátce po pádu zdi se přestěhuje do Oberschweineöde a poté tam v poblouznění zinscenuje jakousi soukromou „Stasi“. Jak byl tenhle příběh přijat v bývalém východním a západním Německu?

Západní tisk reagoval pozitivně a dokonce i noviny Neues Deutschland román pochválily, nicméně časopis SUPERillu napsal: „Otteův román je bizarní a zlý, ale nikdy nenudí.“ Díky tomu mě pozvali do různých talkshow v televizi a pomohlo to i prodeji knihy. Když jsem román četl na východě, vždycky tam byly problémy. Hlavně pak namítali: Co se nám do toho ten zápaďák míchá?! Vzpomínám si ještě na ta čtení, při kterých sedívali v první řadě bývalí agenti Stasi. Takoví se dali okamžitě poznat. V publiku seděli vždy také diváci, kteří se s těmi tajnými pouštěli do divokých hádek. Já jsem pak vždycky jen seděl na pódiu a tiše pozoroval slovní přestřelku mezi hosty.

© Eichborn Verlag, Frankfurt a.M. 2004Příběh je inspirovaný tvojí vlastní zkušeností studenta v Oberschöneweide. Co tě tenkrát po převratu přivedlo na východ?

V západním Berlíně jsme s kamarádem na zimní semestr 1991/92 narychlo nemohli najít byt a vlastně jsme tam ani nechtěli žít. Proto jsme se pak rozhodli pro čtvrť Oberschöneweide ve východním Berlíně, tenkrát jí všichni přezdívali Oberschweineöde („hornoprasečí zapadákov“). To se nám líbilo a vůbec tam nebylo těžké najít bydlení, spousta bytů tam prostě jenom zela prázdnotou. Byli jsme asi první zápaďáci, kteří se tam nastěhovali dobrovolně. Šedesát marek za dvoupokojový byt – to bylo něco! Naši rodiče ale byli docela vyděšení, když nás přijeli navštívit a sousedi se taky divili, co nás tam přivedlo. Vydrželi jsme tam skoro 4 roky a pak jsem hned napsal svůj první román.

Kdo sis tenkrát myslel, že toho má víc společného: západní Němci a Rakušané nebo východní Němci a západní Němci?

Západní Němci a Rakušané měli rozhodně víc společného, aspoň v mojí generaci. Vyrůstali jsme v sociálně-tržní ekonomice a v politickém klidu. Výchoďáky jsme neznali, a proto jsme taky byli tak zvědaví. Zajímavé bylo, že východní Němci ale naopak vůbec nebyli zvědaví na nás ze západu. Možná se zajímali o nějaké povrchní symboly západu, ale o naše vnitřní rozpory nebo krásy a kýče staré Spolkové republiky už ne. Tenkrát jsem cestoval východním Německem skrz naskrz a prohlídnul jsem si každé město. Myslím ale, že východní Němci mého věku se tenkrát do Vestfálska nebo severního Německa zrovna nehrnuli. Byl jsem tenkrát v roce 1992 na ostrově Hiddensee v bývalé NDR a všech jsem se ptal, jestli už byli na Syltu (čtvrtý největší ostrov a oblíbená turistická destinace v severním Německu, pozn. překl.), ale odpověď pokaždé zněla: „Ne, proč taky?“ My zápaďáci v Berlíně jsme ke „staré vlasti“ měli spíš narušený vztah. Westalgie (nostalgie nad bývalým západním Německem, pozn. překl.) u nás opravdu nemohla nastatt, a proto nám taky byla stále rostoucí ostalgie (stesk po odděleném východním Německu, pozn. překl.) dost cizí.

Vnímal tenkrát nějaké rozdíly v mentalitě?

Řekl bych, že jsme měli především úplně jiný vztah k humoru a sebekritice. My mladí jsme si samozřejmě dělali legraci ze svojí západní minulosti. Když mi někdo z východu řekl: „Ten váš západní kapitalismus byl úplně prohnilý,“ tak jsem odpověděl: „Jo, to je pravda, ale mohli jsme to říct nahlas, aniž by nás za to zavřeli do basy.“ Když jsem si dělal legraci ze vzorů východoněmecké identity, tak se moji přátelé z východu urazili. Ta do nebe volající naivita, se kterou jsem se na východě v polovině devadesátých let setkal, mě tenkrát šokovala.

Co si spojuješ s „východem“ v současnosti?

Východní Německo se čím dál víc stává jenom geografickým pojmem. Kulturní rozdíly se smazávají a pokud stále existuje nepřátelství mezi východem a západem, pak to bude především proto, že lidé z těchto dvou oblastí jsou vlastně velmi podobní. Ekonomické a sociální rozdíly jsou znát hlavně v porovnání severního s jižního Německaem a také měst s venkovem. Ve Oberschöneweide jsem měl ještě jedno čtení v roce 2009. Celou akci vysílal také rozhlas – možná proto, že čekali nějaký skandál, k žádnému ale nedošlo. Reakce byly úplně jiné než tenkrát, když román vyšel. Před deseti lety to byla obrovská provokace, západní Němec, který si utahuje z ostalgie, se přestěhuje do Schweineöde, aby zažil starou NDR. Dnes se tomu mohou výchoďáci, kteří jako sociální konstrukt už téměř neexistují, akorát zasmát.

Historik Achim Engelberg tvrdí: „Revoluční epocha, jejíž důležitým zlomem byl pád berlínské zdi, ještě neskončila. Jestli nastane demokratický nebo diktátorský digitální kapitalismus, zůstává asi tak stejně otevřené jako v době rozhodování německé otázky.“ Ke které vizi západního Německa se přikláníš ty?

Západní Německo, jak jsem je poznal, zaniklo stejně jako to východní a v obou případech to byl vcelku příjemný vývoj. Proto už také zkratku BRD (SRN) nepoužívám. Připomíná mi minulé časy, které nechci, aby se vrátily. Protože jsem ale zažil, že společenské převraty nemusí nutně skončit chaosem, vražděním, občanskou válkou nebo diktaturou, ale můžou naopak vyústit v nový stát s novými společenskými prvky a vývojem plným výhod, v tomto případě Berlínská republika. Proto zůstávám velmi optimistický: I když je tu stále ohrožení nedemokratickými proudy pramenících z ekonomiky nebo přicházející s novými technologiemi, není tahle cesta nutná.

Neues Deutschland je nadregionální deník, který se soustředí na východní Německo. Tento list sídlící v Berlíně je považován za „socialistický deník“. Mezi lety 1946 a 1989 byl v NDR centrálním orgánem Sjednocené socialistické strany Německa (SED). Zdroj: Wikipedia
SUPERillu je německý týdeník s velkou čteností především ve východním Německu. SUPERillu je ilustrovaný rodinný časopis s širokým spektrem témat. Od poraden přes rubriky k pobavení až po politiku a ekonomii. Obvzvláště důležitými tématy pro redakci jsou minulost NDR a vývoj německé jednoty. Zdroj: Wikipedia
Rozhovor vedla Maike Wetzel
překlad: Pavel Bicek

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2014

Foto: Günter Höhne © picture alliance/ZB

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...