Thomas Brussig: Hrdinové jako my (Helden wie wir, 1995, česky 2000)

K popukání vtipný román o synovi špicla Státní bezpečnosti a inspektorky hygieny, který svým penisem přivodí pád Berlínské zdi. V prvním plánu se jedná o příběh pubertálního mladíka. Avšak mezi řádky nalezneme ostrou kritiku Státní bezpečnosti, atmosféry panující ve společnosti, pro niž je charakteristická všudypřítomná kontrola a politika utajování. Kritizována je rovněž spisovatelka Christa Wolfová, která rozhodujícím způsobem spoluutvářela patetickou atmosféru ve spojitosti s událostmi roku 1989.

Jens Sparschuh: Pokojová fontána (Der Zimmerspringbrunnen, 1995)

Vtipný román o úředníkovi z východoberlínské Komunální správy bytů, kterému nabídne práci západoněmecká firma vyrábějící pokojové fontány a on se zároveň začne potýkat s manželskou krizí. Román lze číst jako naprosto nepolitickou knihu, ale také mezi řádky najít různé podněty k zamyšlení. Narazíte tu na klišé o západoněmecké nabubřelosti a ziskuchtivém kapitalismu, ale třeba i o naivních východoněmeckých hercích, klišovitá je i postava hlavního hrdiny, který přesto nebo právě proto budí sympatie.

Ingo Schulze: Obyčejný storky (Simple Stories, 1998, česky 2003)

29 povídek, které se všechny odehrávají v době po převratu a které se při čtení postupně skládají v jeden celek jako puzzle. V knize se postupně objevuje zhruba třicet nebo čtyřicet postav, jednotlivé dějové linky se postupně prolínají. Děj se točí kolem minulosti NDR, problémů ve vztazích, práce a peněz, ale také naděje a zklamání. Kniha je zkrátka sbírkou storek zachycujících společenský vývoj ve východním Německu.

Jana Hensel: Děti zóny (Zonenkinder, 2002)

Biografie, reportáž, protokol nebo román? Tuto knihu lze jen těžko zařadit do nějaké literární škatulky. Autorce bylo v době pádu Berlínské zdi 13 let. NDR popisuje s vážností, ale nijak lakonicky, jako místo svého dětství, které bylo následujícími změnami vymazáno z povrchu zemského. Lze jistě pochybovat o tom, že by kniha, jak sama prohlašuje, hovořila za celou generaci, přesto nabízí řadu zajímavých pohledů na běžný život v NDR a na generační konflikty, které vznikaly v důsledku pádu Berlínské zdi a pádu režimu.

Clemens Meyer: Když jsme snili (Als wir träumten, 2006)

Svým způsobem skličující román, který Vás však naprosto strhne. V knize se odvíjí příběh čtyř mladých lidí, kteří vyrůstají Lipsku v době po pádu zdi a doufají v lepší život. Také v tomto románu jde o očekávání, ale i o zklamání, která s sebou převrat přinesl. Protože život ve vytoužené svobodě s sebou přináší i takové věci jako drogy, násilí nebo konflikty s policií…

Sabine Rennefanz: Železné děti (Eisenkinder, 2013)

Sabine Rennefanz si klade otázku, zda i ona sama z důvodu stejného původu a společné zkušenosti z doby pádu zdi prošla ve svém životě podobným vývojem jako vrazi z tzv. cvikovské buňky. Tato linka je však pouze přívěskem autobiografického příběhu dítěte, které vyrůstalo v období pádu železné opony. Román je plný emocí, skvěle napsaný, určitě stojí za přečtení.

Madeleine Prahs: Sousedi (Nachbarn, 2014)

Tento román vypráví o šesti hrdinech, jejichž životy byly velmi silně ovlivněny politickými událostmi doby. Především na prvních stranách knihy je třeba mít určitou trpělivost, protože tu v mnoha různých příbězích vystupuje spousta postav a člověk často ztrácí přehled, kam autorka vlastně míří. Kdo ale vytrvá, tak se s postavami velmi dobře seznámí a získá tak zcela nový pohled na témata jako „pád zdi a znovusjednocení Německa“.