Kavárna v Brně pro tisíc lidí

Foto: © Petra FujdlováFoto: © Petra Fujdlová
Věřili byste tomu, že za první republiky tu byla kavárna pro tisíc lidí? Foto: © Petra Fujdlová

Úřední a společenský život Zemského domu III. Rozhovor s historičkou Lenkou Kudělkovou o tom, čím bývala brněnská budova zvaná Zemský dům III.

Prázdná okna, chátrající šedohnědé stěny, dvě skupinky skrčených soch podpírajících portál, před kterým se do nároží rozbíhá řada schodů. Co je zač ta monumentální, ale opuštěná budova na rohu Kounicovy ulice a Žerotínova náměstí v Brně? Zjistíte to po chvilce hledání na internetu: Zemský dům číslo tři. Ale zatímco Zemský dům I. slouží v současnosti jako zázemí Ústavního soudu, a s „trojkou“ sousedící Zemský dům II. je sídlem Krajského úřadu, značná část Zemského domu III. je opuštěná. Jeho dávná úloha společenského centra je pravděpodobně nenávratně pryč.

Na cestu historií až do nostalgií naplněné první republiky nás vezme historička Muzea města Brna PhDr. Lenka Kudělková. Specializuje se na historii architektury 20. a 30. let. Její jméno možná znáte také díky výstavě Zmizelý svět brněnských kaváren.

Byly podobné typy budov kombinující bydlení s kancelářemi a veřejně přístupnými prostorami obvyklé?

Ano, důvodem byl především nový zákon o stavebním ruchu, který vyšel v roce 1923 a zvýhodňoval vysokou státní podporou veřejné stavby, ve kterých jednu třetinu plochy zaujímaly kanceláře nebo jiné veřejné prostory, a zbylé dvě třetiny byty. V Brně je to například budova bývalé všeobecné pojišťovny na ulici Nerudova a Kounicova. Dalším typickým příkladem víceúčelového objektu z konce dvacátých let je starší část Paláce Morava u Malinovského náměstí, kde byla i kavárna a kino. Jedním z důvodů potřeby nových bytů byl příliv lidí z venkova, kteří hledali skromné levné ubytování.

Součástí budovy byla i kavárna, v čem byla významná?

Žádná z kaváren, která vznikla mezi válkami, neměla tak rozsáhlé prostory jako ta v Zemském domě. Výškou přesahovala dvě podlaží a určena byla asi pro 600 lidí. Od postranních prostor byla oddělená lehkou prosklenou stěnou s dveřmi, které se daly se otevřít, a spojením vznikl obrovský sál, který pojal přes tisíc lidí. Konaly se zde každoroční sjezdy nejrůznějších stavovských společností, hostinských, kavárníků a restauratérů. I to vypovídá o renomé podniku i o kvalitách obsluhy a sortimentu. Říkalo se jí nejčastěji Zemský dům, ale také „Francouzská kavárna“ nebo "Zimní zahrada", protože tam bylo hodně rostlin, což tehdy v kavárnách nebylo běžné.


Tehdejší kavárny měly nějakým způsobem standardizovanou nabídku?

Ve 20. a ještě na začátku 30. let se kavárny a restaurace striktně rozlišovaly podle toho, na co měl dotyčný kavárník nebo restauratér koncesi. Lišila se otevírací doba a také nabídka. Kavárenská koncese povolovala podávat pouze zákusky, cukroví, chlebíčky, z teplého občerstvení jedině párky. Od těchto omezení se pak odvíjelo i samotné zařízení. Kolem jednoho malinkatého stolečku, který byl z mramorové desky, bez ubrusu, bylo i pět šest židlí. Nikdo by se tam ani nenajedl.

Kavárna ale nebyla jediným centrem společenského života v Zemském domě?

Kavárník Jan Brichta návštěvníkům nabízel neustále nové zážitky. Zřídil orientální salonek, nebo varieté, kam se sjížděli varietní umělci z celého světa. Otevřel také vinárnu U dvou rytířů, která měla obrázky a žertovnými nápisy na stěnách i kostýmy číšnic nebo zamřížovanými okénky evokovat středověkou krčmu. Jednou z jeho inovací byla lidová jídelna otevřená v roce 1936. Brichta měl zřejmě plán, že vybuduje společenské středisko, kde bude všechno: od zábavy přes jídlo a občerstvení po relaxaci u novin nebo u koncertní hudby. Pořádaly se zde plesy, taneční zábavy a taneční hodiny. Když pomineme divadlo, tak vlastně všechno, co tehdy patřilo ke společenskému vyžití.

Co se týká hudebního programu, neměl v Brně konkurenci, když pominu Besední dům, tradiční centrum českého života, a Německý dům, sídlo německého živlu. Ten sídlil v parku na Moravském náměstí, v těsné blízkosti Zemského domu III. Přesto prosperovala obě zařízení. Důvodem bylo také to, že každé mělo jiné návštěvníky. Do Zemského domu chodili především mladí lidé. Usuzuji to hlavně podle toho, že se tam hrál jazz. Nebylo to žádné místo pro starší dvorní rady z Rakouska-Uherska.

K tehdejším kavárnám patřil životní styl, který si lidé udržovali, ať už patřili k nižším vrstvám nebo to byli zástupci nejvyšších kruhů. Každá sociální skupina měla svoje hospody a svoje kavárny a zařízení, kam chodili. Moc se to nemísilo, služku by asi nikdy nenapadlo jít do stejné kavárny, kam chodila její paní. Zemský dům byl pro vyšší střední třídu.

Jak se vám podařilo všechny tyhle detaily zjistit?

Když se člověk prokouše dobovým tiskem, objeví fůru informací. Jan Brichta byl asi šikovný na PR, jak to nazýváme dnes. Je možné, že se snažili i jiní kavárníci, ale protože to v novinách nebylo a pamětníci už nežijí, tak se to prostě nedozvíme. O čem se píše, o tom se ví. A nemůžeme vyloučit, že to takhle bude i do budoucna.

Foto: © Petra Fujdlová
Jeden z pozůstatků nedávných let, prvorepublikové bály vystřídal v suterénu klub Bílý krokodýl. Foto: © Petra Fujdlová

Proč kavárna v Zemském domě skončila?

Budova byla uzavřena roku 1940 – Jan Brichta se spolu s manželkou Marií a se synem Johanem přihlásili k německé státní příslušnosti. Po válce byli zařazeni do kategorie kolaborantů, Němců a Maďarů. Na Brichtu, který se z nájemce stal majitelem, se tím pádem vztahoval Benešův dekret a na Zemský dům byla uvalena národní správa. Co se stalo s Brichtou a jeho rodinou, to už se neví. Poslední z archiválií, které jsem studovala, byla poštovní průvodka k dopisu, který byl adresovaný Brichtovi. Rukou pošťáka je tam napsáno „adresát je Němec a odstěhoval se neznámo kam“. A tím celá životní dráha Jana Brichty v Brně končí.

Co se stalo s budovou po válce?

Nastěhovaly se do ní kanceláře ze sousedícího Zemského domu II., tehdy krajského úřadu. A již v roce 1936 se sem přestěhovala univerzitní knihovna, kde zůstala až do roku 2001. Teď ale chátrá. Dům chátrá nejvíce, když zůstává prázdný. Když je kýmkoliv jiným, samozřejmě přiměřeně citlivým způsobem, využíván – když se tam topí a větrá – tak objekt nechátrá tak rychle.

Mají podle vás podobné prostory šanci na opětovné využití?

Svět se změnil a tyto kavárny zanikly. Přišla jiná doba, nastaly změny, a nemyslím tím politické a hospodářské změny, ale ty v mysli lidí. A s tím je spojený jiný životní styl - chování, oblékání, společenská nálada. Obnovit se dá pouze památka podle původních plánů, podařilo se krásně rekonstruovat například kavárnu Era v Černých Polích nebo kavárnu Kolbaba. Kdyby se našel osvícený investor, tak by s obnovou Zemského domu neměl být velký problém. Ale ducha už tam nikdy nemůžete vrátit, protože toho dělají především návštěvníci a doba.

Rozhovor vedla Petra Fujdlová.

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2015

    Zemský dům III.

    Budova v blízkosti Moravského náměstí v Brně byla postavena v roce 1924 jako přístavba k Zemskému domu II. (nazývaném také Nový zemský dům). Důvodem vzniku Zemského domu III. byla potřeba nových kancelářských prostor, do kterých mohly být umístěny úřady související se vznikem republiky – Brno se totiž stalo hlavním městem Země Moravskoslezské. Celá budova ale nebyla administrativní, křídlo do Kounicovy ulice tvořily byty a pravděpodobně nejslavnější částí byla kavárna. S celkovou plochou 650 m2 pokrývala velkou část prvního patra. V prostorách byla také herna, různé klubovny, varieté, mramorový sál nebo řada salonků. Po skončení druhé světové války kavárna zmizela spolu s provozovatelem Janem Brichtou. Její prostory převzala univerzitní knihovna až do svého přesunu do nové budovy v roce 2001.

    Další články k tématu

    O archipornu
    Ošklivé, špinavé, takže strhnout? Co si počít se socialistickým dědictvím ve formě brutalistických staveb? Dva příklady z Česka a Polska.

    Vzpomínka na brutalismus
    Nemizí přestavbami tradičních komunistických staveb nostalgie a autenticita? Případ OD Prior v Olomouci.  

    Město nemůže být jen krásné
    Stefan Rettich je odborník na prostor, komunikaci a architekturu. Při architektonické procházce Prahou se do hloubky zaměřil na tři místa v centru města.

    Opravíme kostel
    Studenti v Budějovicích v čele se spirituálem Josefem Prokešem oživují chrám zkonfiskovaný komunistickým režimem.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...