Veganské jídlo ve středověké atmosféře

Foto: © Claudia Czaplinski

Je to anachronismus?

Foto: © Claudia Czaplinski
Posádka, Foto: © Claudia Czaplinski

„Zpátky do časů dávno minulých, společenstvo naše vás bude provázeti.“ Tak je to napsáno na vývěsce středověké krčmy Zauberkessel (Čarodějný kotel) ve Walsrode. A vskutku: jakmile host překročí práh, připadá si, jako by se ocitl o několik století zpátky. Vchází klikatým sklepením a mezi hliněnými džbánky a cínovými příbory je šenkýřkou uvítán přátelským „Pozdrav pánbůh!“. Malý kus středověku uprostřed severního Německa.

V designu krčmy se skrývají téměř tři roky vlastnoruční práce a záliba v detailech. Podnik je v provozu od roku 2009, otevřeno je vždy ve středu, jakož i v pátek a v sobotu - vždy večer od 17.00 hodin. Kromě majitelů (Rolanda Tietsche a Nicoletty Krackeové) zajišťuje chod kuchyně a hostinské místnosti tým, složený z deseti lidí tří generací. A v jednom je Zauberkessel dokonce unikátní: je to jediná středověká krčma v Německu, kde se podává výhradně veganské jídlo.

Maso jen pro šlechtu

Historický charakter a veganské jídlo? Jak to jde dohromady? „Dokonce velmi dobře,“ je přesvědčen Roland Tietsch. „Ve středověku bylo maso na stole poměrně neobvyklé. Maso bylo totiž téměř výhradně výsadou aristokracie.“

Tato skutečnost však zdejší kuchyni nebrání, aby zákazníkovi nemohla předložit vskutku královské menu. Malý příklad: jako předkrm rustikální chlebové placky se sádlem, potom ragú po burgundsku s kaštanovou přílohou a na závěr mandlový dezert s karamelem a třešněmi. Ovšem živočišné produkty jsou zcela nahrazeny surovinami rostlinného původu.

Foto: © Die Mittelalter Schänke Zauberkessel
Zahrádka, Foto: © Die Mittelalter Schänke Zauberkessel

To, že se prostému lidu v dané době maso na stůl dostalo jen zřídka (ba někdy dokonce vůbec), je většině hostů jasné. Avšak jak autentické jsou recepty, které místo masa obsahují tofu nebo seitan? „Autentičtější, než si mnozí myslí,“ říká Nicoletta Krackeová. „Již tehdy lidé vymýšleli náhražky masa. Ty se vyráběly většinou z obilného šrotu a od toho, co dnes známe jako seitan, se příliš nelišily“. Zkusit naprosto věrně uvařit tehdejší recepty je prý nemožné. „Mnoho věcí se zkrátka s dnešními stravovacími návyky a chutěmi nedá spojit,“ tvrdí Nicoletta.

„Co je saitan za zvíře?“

Mimochodem: sami provozovatelé žijí důsledně vegansky – prý z etických důvodů. Kromě toho jsou přesvědčeni, že veganská strava má pozitivní vliv na zdraví. A jak to vidí hosté? „Někteří jsou samozřejmě nejprve skeptičtí,“ říká Nicoletta, „a zejména muži se svého bifteku neradi vzdávají.“ Někdy se též přihodí veselá nedorozumění: jako když se někdo, kdo si chce objednat seitanový řízek, předtím zeptá, jaké zvíře je ten seitan,“ vypráví se smíchem Nicoletta. Ale většina návštěvníků jsou lidé zvědaví a otevření a dokonce i mnoho skeptiků je pak příjemně překvapeno. „Nechceme tu nikoho přesvědčovat,“ dodává Nicoletta, „ale jsme samozřejmě nadšeni, když můžeme někomu, kdo ještě nikdy vegansky nejedl, ukázat, jak může být čistě rostlinné jídlo chutné. A dobrému rozhovoru o výhodách veganské stravy se nikdy nebráníme.“

Zauberkessel je však mnohem víc než jen krčma s veganským menu. Vedle běžného provozu restaurace se tu konají také koncerty, čtení či dokonce trhy. O zábavu hostů se někdy starají břišní tanečnice nebo kejklíři. Vedle krčmy provozuje Nicoletta ještě malý obchůdek Manigfalta Medieval, kde si lze zakoupit oděvy nebo šperky či dokonce i středověké nádobí. Prostě vše, po čem dychtí srdce fanouška středověku.

Písničky na přání pro harfu? Ano, rádi!

Hned několik členů rodiny Tietschových zde přispívá svým talentem, aby z Zauberkesselu učinili opravdovou zážitkovou gastronomii. Manuela Tietschová přináší jako spisovatelka své příběhy mezi lidi. Kromě toho šije oděvy, do kterých obléká nejen zaměstnance, ale někdy také modelky účinkující na originálních módních přehlídkách. V tom případě se sklepení nebo rytířský sál promění v opravdové módní molo.

Foto: © Die Mittelalter Schänke Zauberkessel
Pohled do rytířského sálu, Foto: © Die Mittelalter Schänke Zauberkessel

Za živou hudbu je odpovědný Taran Tietsch: večer co večer předvádí tento mladý muž svou dovednost ve hře na harfu. Tento nástroj ho provází po celý jeho život – už jako dítě poslouchal rád svou matku, když brnkala na struny harfy. Zhruba před osmi lety pak začal hrát sám. Navštěvoval řadu kurzů a seminářů a poté si vyrobil svůj vlastní nástroj. Jeho repertoár zahrnuje zhruba 40 skladeb, včetně deseti vlastních opusů. Mimochodem: Taran rád vyhoví i přání hostů, zahraje klidně i písničku na přání, ovšem za předpokladu, že mu harfa dovolí interpretovat požadovanou skladbu. „Harfa je mnohem všestrannější, než si mnozí myslí,“ říká tento mladý hudebník. „Můžete na ní docela dobře zahrát i písničky od Metalliky“.

Jeho přítelkyně Sarah rovněž pracuje v Zauberkesselu – jako obsluha. Páteční a sobotní večery nejsou zrovna ideální pracovní doba pro mladé chlapce a dívky, kteří by si raději možná naplánovali, že stráví víkend jiným způsobem. Avšak oba se na to dívají docela v pohodě: když si chce Taran někdy dopřát volný večer, zaskočí místo něho u harfy Manuela. A když ne, hraje se výjimečně hudba ze záznamu. Sarah dodává: „Přiznávám, že zdejší práci mám nesmírně ráda. Miluji tu atmosféru, vystupování jako šenkýřská děvečka, středověký slang – a hosté tu ke mně chovají vždycky velmi pozitivně“.

Žádné výjimky

Zauberkessel mezitím získal pestré stálé publikum: mladí a starší jsou tu stejně zastoupeni, podobně jako vegani, vegetariáni i přesvědčení milovníci masa. Mnohé středověké skupiny z regionu si krčmu zvolily za svou štamgastskou hospodou a také z Berlína nebo Lipska sem lidé přijíždějí. V „rytířském sále“ se slavilo již několik svateb, kulatých narozenin či firemních akcí.

Ale i kdyby šlo o nejbohatší rytířskou hostinu, žádné maso se na stůl nedostane. „Samozřejmě, že se nás už někteří lidé ptali, jestli bychom nemohli učinit výjimku a nepřipravili aspoň jednou pořádné pečené selátko na rožni,“ podotýká Roland. „Ale to by bylo nejen v rozporu s našimi obchodními principy, ale v první řadě by to bylo proti našemu přesvědčení.“

překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
říjen 2012

    Další články k tématu

    Smí se vegan smát?
    Říká se, že vegané chtějí lidstvu zakázat všechno potěšení a plivou lidem do jídla v mekáči. Existuje tedy něco jako veganský humor?

    Veganský život bez odříkání
    Seznam potravin, které vegani nejedí, je dlouhý.  To, že se vegani neživí jen cuketami a rýží, dokazuje cesta po nákupech absolvovaná s jednou vegankou.

    Od zítra bez masa
    Stát se vegetariánem je jednoduché, ale zůstat jím je o něco těžší. Co člověka k vegetariánství vede a jaké jsou jeho první kroky?

    Dnes po flexitariánsku!
    Vyznavačem flexitariánské stravy je kupříkladu dalajláma. A možná i spousta jiných, kteří přemýšlejí o tom, co jedí, ale zatím nevědí, že pro jejich životní styl už existuje tento termín.

    Vegetarián, pohádková bytost
    Vegetariáni to nemají v Plzni lehké, Pouze dvě bistra ve čtvrtém největším městě Česka nabízejí výhradně bezmasou stravu. Jedním z nich je „satyr“.

    Domácí zabíjačka ve středních Čechách
    Existuje téma, které se v Česku minimálně jednou ročně objeví v titulcích médií: domácí zabíjačky. A to pravidelně tehdy, když Brusel Čechům údajně zase něco zakázal.

    Cikádu místo vepřového
    Entomofagie, pojídání hmyzu: Při pomyšlení na to přejde kdekomu ve střední Evropě chuť. Ne však Kai Sackmannovi.

    Veganské jídlo ve středověké atmosféře
    Klikaté sklepení, šenkýřka, hliněné džbánky a cínové příbory... Uprostřed jednoho severoněmeckého městečka žije duch středověku.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...