Potěšit další generaci

Lucie Langerová

Rozhovor o vintage stylu

„Každý vintage kousek musí vypadat luxusně, přestože už hodně pamatuje.“ Foto: © Lucie Langerová

Lucie Langerová vede blog o vintage stylu, je majitelka internetového obchodu Radost s módou i vintage zbožím, redaktorka časopisu Bohemia Living a velmi temperamentní žena, kterou zná internetový svět pod jménem Vivi. Z gramofonu jí hrají Beatles, za deště si bere za společníky filmy s Marilyn Monroe a Brigitte Bardot. K jejím vzácnostem patří kufr retro pohlednic, staré výtisky ELLE, plechovka od kubánských doutníků a kresbičky z dětství.

Vivi, jak jsi vlastně přišla ke své přezdívce?

Můj vintage blog nesl původně název Viva Vintage - slovní spojení oslavující staré časy ve smyslu „ať žije vintage“. A první dvě písmenka z každého slova jsou „vi“, takže jejich spojením vznikla Vi-Vi. Následně dostal jméno i maskot blogu, malá japonská panenka Vivi, která se dala před mnoha lety zakoupit v Tuzexu. V podstatě dodnes nikdo neví, zda blog píšu já nebo panenka Vivi. (směje se)

Jak bys tento styl vysvětlila laikovi? Kde se například vzal a čím se vyznačuje?

Pojem vintage pochází z oblasti vinařství, původně se tak označovalo výběrové víno. Postupně tento termín „zdomácněl“ a označuje se tak všechno staré, kvalitní, s duší a s puncem neotřelé jedinečnosti. V módě se pak jako vintage berou nejen věci pocházející skutečně z dob dávno minulých, ale i ty, které jsou nové a inspirují se starými časy a módními ikonami.  Ale pozor - ne každá stará věc je hned vintage. Odrbaný, omšelý kabát s dírami od molů se nepočítá. Každý vintage kousek musí vypadat luxusně, přestože už hodně pamatuje. Jak jsem řekla, punc historie a originality je to, co je na vintage tak ceněné. Nejdostupnější a často nejcennější poklady může člověk najít na půdě nebo u babičky. To, nač se dávno smutně prášilo, najednou může ožít a potěšit další generaci.

Z tvého butiku Radost, ale především z tvých internetových zápisků je patrné, že vintage styl pro tebe není jen obživa, ale i určitý životní způsob. Jak ses k němu vlastně dostala?

Už když jsem byla malá, bavilo mě objevovat babiččiny poklady nebo otevírat staré krabice na půdě. Vintage styl má pro mě neopakovatelné kouzlo. Je příjemné vracet se občas do dob minulých, kdy bylo oblečení, doplňky, ale třeba i pudřenky, lahvičky od parfémů nebo hřebeny na vlasy propracované do nejjemnějších detailů. Ruční řemeslná výroba hrála prim, měla svou hodnotu a věci se nevyráběly na jedno použití, jak je tomu bohužel mnohdy dnes. 

„Mojí láskou je propojování věcí nových, moderních a těch, které už toho hodně pamatují.“ Foto: © Lucie Langerová.

A jakou roli tedy vintage výrobky zastupují v tvém životě?

Mojí láskou je propojování věcí nových, moderních a těch, které už toho hodně pamatují. Vznikají tak zvláštní a velmi originální kombinace, a to jak v interiéru, tak v módě i oblékání. Ráda si na sebe vezmu hedvábný vintage top a k němu tenisky nebo džíny. Staré věci v moderním světě tak dostávají úplně jiný význam, stávají se znovu použitelnými. Nejsem zastáncem vystavování věcí na poličkách, kolem kterých musíte chodit po špičkách. Mám ráda, když staré věci stále slouží dál - vzácná karafa po prababičce v mém bytě nestojí v prosklené vitríně, ale ráda do ní dávám čerstvé a voňavé květiny. Ani na můj prastarý psací stroj se nepráší - občas na něm píšu dopisy a poslouchám při tom reggae. Spojovat nové věci a dojmy se starými je pro mě největší zábava a výsledný efekt mě nesmírně těší a baví. 

Takové staré kousky se určitě musí těžko hledat, kde například sháníš výrobky do svého obchodu?

V mém obchodě je většina věcí nových a sledujících aktuální trendy. Ovšem kategorie „vintage oblečení“ je specifická a nákupy do této sekce jsou pro mě jedny z nejpříjemnějších a nejdobrodružnějších. V Čechách je prodej vintage věcí ještě stále v plenkách, zatímco v zahraničí se dají pořídit krásné originály. Největší radost mám z těch vintage pokladů, které si do svého domova i obchodu vozím právě z cest.

A existuje nějaké konkrétní místo, kde vintage výrobky hledáš, a nějaký klub milovníků vintage stylu v ČR nebo i zahraničí, do kterého by si mohl začátečník zajít pro radu a tipy?

Přesné místo neexistuje. Je to o neustálém hledání nových míst a taky trochu moje „know how“. Bohužel o žádném oficiálním klubu milovníků vintage nevím, ale myslím, že se jich celá řada sdružuje na mém blogu.

„Největší radost mám z těch vintage pokladů, které si do svého domova i obchodu vozím právě z cest.“ Foto: © Lucie Langerová

Jakou nejstarší věc jsi držela v rukou od té doby, co obchod vedeš?

Nejstarší věc, kterou jsem měla ve své prodejní nabídce byla ručně vyšívaná kabelka ze 30. let minulého století, ale dlouho se v obchodě neohřála. Pár takových kousků mám i doma - ve velké pruhované krabici na klobouky a občas se do ní ráda „schovám“ a kochám se. Například staré vintage rukavičky, vyšívané společenské kabelky, starožitné šperky a čelenky do vlasů. Zkrátka takové holčičí poklady.

Jaké poklady by se daly najít momentálně ve tvém butiku?

Butik Radost funguje jako elektronický obchod s dámským módním i vintage oblečením a zboží zasíláme po celé České republice a Slovensku. Snažíme se o to, aby v mém butiku zákazníci nacházeli pořád něco nového, proto jsou všechny kousky v limitovaných kolekcích, které neustále obměňujeme. Momentálně mi nejvíc přirostly k srdci retro šaty, to je moje láska. 

Rozhovor vedla Ester Dobiášová

Copyright Goethe-Institut Praha
říjen 2012
odkazy k tématu

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...