Co zůstává, je sporné
Jsme mládež přitakávačů a odpůrců revoluce?
Mladí, divocí a svobodní – tím vším zřejmě již dnešní mládež (kromě toho, že je mladá) není. Ztížené společenské rámcové podmínky a ponuré výhledy do budoucna učinily z mladých lidí přitakávače a odpůrce revoluce, jak vyplývá z několika studií. To, co je pro nás dnes důležité, jsou spíše jen materiální hodnoty.
Média pro ně nacházejí mnoho označení. Oni – to jsou mladiství a mladí dospělí ve věku od 16 let až přibližně do věku, kdy začínají svou profesní dráhu. Stejně jako je tato skupina nesourodá, tak jsou zase jednotné a pesimistické její problémy. Pohled do „budoucnosti země“ nevypadá nijak růžově – tak se to zdá být a tak se o tom i mluví: nezaměstnanost, napjaté pracovní vztahy v tvůrčím odvětví, rozmrzelost politikou, nekvalifikovaní učni, chybějící motivace a častokrát nedostatek sociální kompetence – to vše se generaci mladých lidí připisuje
„Každá společnost má mládež takovou, jakou si zaslouží,“ praví lidová moudrost. Společnost má dnes generaci stážistů, nízké mzdy, nebo prekariátu – střední třídy oscilující mezi nejnižšími patry. „A sama na tom částečně nese vinu,“ říká 25letý Matthias Rohrer, výzkumný pracovník Institutu pro kulturu mládeže ve Vídni. A mládež samotná? Cítí se takovým zevšeobecňováním stigmatizována? Nebo ochotně toto nálepkování přijímá?
„Přestože mladí lidé dnes vyrůstají v době krize a nejistoty, prognózy nejsou negativní,“ objasňuje Matthias Rohrer. „Hovoříme o mládeži účelově optimistické. Svou vlastní budoucnost vidí do jisté míry pozitivně, naproti tomu společnost jako takovou vidí velmi pesimisticky.“ Mládež má pocit, že – navzdory negativním vyhlídkám do budoucna – to všechno zvládne sama. Přitom však stojí vlastní osobní úspěch na prvním místě.“
Stažení se do soukromí
Protože další následek jako například vysoká nezaměstnanost a rozpad sociálního státu je důvodem k tomu, že se mládež řídí materiálními hodnotami: „Dobré vzdělání, jisté pracovní místo, výše příjmu a fungující rodinný život jsou důležitější hodnoty než seberealizace nebo politická angažovanost,“ tvrdí Rohrer. Pro generaci rodičů, kteří vyrůstali v ekonomicky a sociálně stabilních časech, bylo snazší projevit svou politickou nebo veřejnou aktivitu, protože jim to rámcové podmínky dovolovaly. „Máme velmi pragmatickou mladou generaci, která se stahuje do soukromí. Angažovanost se již odehrává pouze v soukromí,“ vysvětluje vědec hodnotových studií, jež se provádí v Rakousku v průměru jednou za 10 let.
Společnost, v níž v současné době žijeme, má tedy mládež, která není nápadná svým aktivismem a revolučním duchem, nýbrž tím, že se nevzpírá proti systému a je spokojená s tím, že všechno jde tak, jak to zrovna jde.
Pokud tito mladí vyjdou ven na ulici, tak buď jako krochař, emař, skejťák, metalák, hipster nebo se svým vytrénovaným tělem v teplácích představují jako členové „fitnessového skupiny“. Tyto různé mládežnické kultury jsou dnes důležitější a charakterističtější než kdykoli předtím. Přibližně 70% dvacetiletých se podle studie Institutu pro kulturu mládeže ztotožňuje s nějakou scénou. „Na rozdíl od předchozí generace se jedná spíše o skupiny s životním stylem a ne tolik s politickým zaměřením,“ vysvětluje Rohrer. Dokonce i ty, kteří se nepočítají do žádné skupiny, lze zařadit do hudební, sportovní nebo technické oblasti. A dokonce i ti přizpůsobiví se znovu nalézají na scéně „oněch normálů“.
Tato rozmanitost znesnadňuje vytváření trendu, který zůstává. Budoucí generace si nás nebudou pamatovat na základě módy nebo kultury. „To, co zůstane, je diskutabilní, ale pravděpodobně to budou materiální hodnoty,“ věří Rohrer.
