Žij raději pomaleji
Spolek pro zpomalení času se zabývá podstatou času, zrychlováním lidského života a individuálním zvolněním v běhu všedních dní – bez zastavení času či pomalejšího pracovního modu. Jen členové pod třicet jsou nedostatkovým zbožím.
„Nespěchej, nestresuj se příliš.“ Tuto dobře míněnou radu své babičky má Katharina (pozn. red.: jméno redakčně změněno) stále na paměti – a neřídí se jí. „Neumím odpočívat ani si vědomě udělat čas. Nejdřív musím něčeho dosáhnout,“ říká 23letá studentka. Své pracovní penzum navíc považuje za normální, naplňuje prý jenom minimální měřítka požadavků společnosti, domnívá se Katharina. Přidat se do jakéhosi sdružení pro zpomalení času si momentálně neumí představit. „Něco takového existuje? Je mi líto, na to nemám čas,“ říká, rychle dopíjí bílou kávu a uhání na další přednášku.
Ač to může znít Katharině sebeabsurdněji, Spolek pro zpomalení času skutečně existuje. Byl založen v roce 1990 Peterem Heintelem, univerzitním profesorem z Klagenfurtu (Korutany/Rakousko). Do dnešního dne do spolku vstoupilo přibližně 700 členů, po 300 z Rakouska a Německa, přibližně 70 ze Švýcarska a zbytek z ostatních koutů světa. Roční členství přijde na 75 eur.
Jméno spolku má lehce provokovat, píše se na webových stránkách, nejde ovšem o žádný vtip. Spolek chce poukázat na to, že v dnešních časech je nutno věnovat víc pozornosti zpomalení, ne zrychlení, které se na nás beztak valí skoro automaticky.
Čekat čtyři minuty na metro? V pohodě!
Myšlenka vědomého zpomalení a zastavení v situacích, které to dovolují, přesvědčila i Isabell Gwengerovou. Již dva roky je členkou spolku. Za tu dobu ve svém každodenním životě leccos změnila. „Na metro už neutíkám.“ Dřív se nechávala ruchem velkoměsta příliš strhnout, čtyři minuty čekání na další metro ji dokázaly naštvat. A to i přesto, že jí přesně tyto postoje bývaly cizí, než se z Villachu přestěhovala do rakouské metropole. Nadšená je také z rozsáhlé sítě spřízněných zájemců i odborníků a rovněž z akcí, které spolek pravidelně pořádá. 39letá Isabell vystudovala psychologii se zaměřením na skupinovou dynamiku a organizační rozvoj, zakladatel spolku byl jedním z jejích profesorů.
Členové dostávají informace z centrální kanceláře spolku, pozvánky na regionální setkání věnovaná tématu čas, periodikum spolku ZEITpresse a také se jim dostává podpory při hledání projektových partnerů či materiálů. Tato nabídka Spolku pro zpomalení času oslovuje členy z různých profesních skupin: umělce, univerzitní profesory, lékaře, poradce firem, restauratéry, psychoterapeuty, kabaretiéry, ale rovněž učitele nebo pekaře.
Je tu pouze jeden problém: „Máme jen velice málo členů pod třicet let,“ říká Robert Lauritsch, spolupracovník vedení spolku. „Zrychlování není v této životní fázi pravděpodobně jako takové vnímáno, nebo se nezdá být zásadní hrozbou. Potřeba zpomalení pravděpodobně nastává až v okamžiku, kdy téma vyvolá u dané osoby vnitřní chvění a skutečně se ji citelně dotkne,“ domnívá se Lauritsch. Jinými slovy: Teprve až když se (příliš) vysoké tempo stane fyzickou a psychickou zátěží, začneme toužit po „brzdě času“. Sice by se mohla tato situace týkat i řady studentů a začínajících pracujících, průměrný věk členů spolku se však přesto pohybuje nad hranicí 50 let, jak odhaduje Robert Lauritsch.
Ein gesünderer, menschlicherer Umgang mit Zeit
Přirozeně se spolku nejedná o skutečné zadržení času, ale o podnícení lidí k tomu, aby se zastavili. „V některých situacích nelze ubrat na rychlosti,“ je přesvědčená Isabell Gwengerová a zároveň zdůrazňuje: „Když to ale udělám, neznamená to, že jsem pomalejší. Naopak: Lze tím zvýšit kvalitu, protože vidíte věci, které se jinak velice snadno přehlédnou.“
Kromě dalších akcí a setkávání odborníků spolek jednou do roka organizuje sympozium na téma čas, které je pro spolek vrcholem celého roku. Znalci problematiky času, odborníci a zájemci se setkávají, aby se zaobírali novým, zdravějším a lidským přístupem k času ve všech oblastech a diskutovali o něm. „Žijte rychleji, budete dřív hotoví!“ – toto heslo bylo na sympoziu v roce 2012 možné najít na jedněch deskách s informačními materiály. A přesně tomu chce spolek zabránit.
