Literatura ve všech formách

Komiksy k tématu 2. světové války – teror s lidskými rysy

Comicroman „Irmina“ von Barbara Yelin; © Reprodukt


V Německu dosud vzniklo jen několik málo komiksů k tématu 2. světové války. Dva nedávno vydané opusy představují další příspěvek k vyrovnání se s minulostí, tentokrát prostřednictvím tohoto média.

Záběr německých komiksů k tématu 2. světové války není příliš široký – sahá od líčení posledních dnů války očima civilistů (Die Entdeckung der Currywurst autorky Isabely Kreitz [Objevení klobásy v kari omáčce], 1996, či Der erste Frühling [První jaro] autora Christopha Heuera, 2007) přes popis životních osudů těch, kdo přežili holocaust (Der Boxer autora Reinharda Kleista, 2011) a Adolfa Hitlera (Hitler autorů Friedemanna Bedürftiga a Dietra Kalenbacha, 1989) až k úvahám o dopadu války na poválečnou generaci (Kiesgrubennacht [Noc ve štěrkovně] autora Volkera Reicha, 2013). Díky komiksovému románu Irmina z pera Barbary Yelin (2014) a obrazovému románu Flughunde [Kaloni] z roku 2013, k němuž kresby vytvořila Ulli Lust, je diskuze o dva důležité hlasy bohatší, neboť obě díla jsou novátorská svou snahou přiblížit se perspektivě pachatele.

Asociativní obrazy teroru

Flughunde je stejnojmennou adaptací románu Marcela Beyera z roku 1995. Příběh se vydává jednak po stopách specialisty na akustiku Hermanna Karnaua, jednak dětí Josepha Goebbelse, který v letech 1933 až 1945 zastával funkci německého „říšského ministra lidové osvěty a propagandy“. Jejich cesty se několikrát zkříží, protože Karnau připravuje pro Goebbelse zvukové záznamy a nakonec prožije i poslední dny války ve vůdcově bunkru v Berlíně. Zpočátku je Karnau zpodobněn jako mírně pomatený, avšak sympatický podivín, který se obětavě věnuje svému oboru a své dovednosti dává do služeb národních socialistů spíše náhodou. Když však hrozí, že bude povolán na frontu, zachrání si krk tím, že pro SS realizuje experimenty. Z čistě pasivního přívržence režimu se stává aktivní kolaborant profitující ze systému.

Graphic Novel „Flughunde“ von Ulli Lust | © Suhrkamp Verlag


Kresby Ulli Lust se soustředí na vizualizaci šumů – zobrazují pumové útoky či proslovy na stadionech, kruté hlasové experimenty na vězních či jen obyčejné zvuky spojené s dýcháním. Ve své většině abstraktní, asociace evokující ilustrace těchto šumů navozují pocit bezprostřednosti vdechující zobrazovaným jevům život. I zvukomalebná slova jako „ach“ či „och“ známá z disneyovských komiksů získávají nový rozměr, vychází-li například z úst Goebbelsovy ženy.

Z nonkonformní ženy podporovatelkou režimu

Irmina je hlavní hrdinkou stejnojmenného komiksového románu Barbary Yelin. Autorka vycházela při tvorbě příběhu z biografie vlastní babičky. Na začátku je vylíčena jako nonkonformní mladá Němka, která tráví rok 1934 v Londýně na praxi. Zde prožívá milostný poměr se studentem tmavé pleti Howardem pocházejícím z Barbadosu. V důsledku řady nepříznivých okolností se vrací zpět do Německa, kde se nakonec provdá za architekta Gregora, člena SS. Během války podporuje Gregora, kde jen může, a i ve svém bezprostředním okolí zarytě opakuje povzbudivá hesla národních socialistů. Z nonkonformní ženy, která na vlastní kůži zažila projevy xenofobie, se tak stává přívrženkyně režimu. V jejích očích nesou odpovědnost za její vlastní problémy Židé. Před tím, co dělá její muž na východní frontě, zavírá oči.

Na rozdíl od Flughunde je v románu Irmina řeč obrazů velmi přímočará a zřetelněji slouží ke znázornění příběhu. Kresby se k hrdince často přibližují velmi zblízka a umožňují pozorovateli spoluprožívat různé fáze jejího života. Zároveň jsou scény jako například požár synagogy zachyceny na dvojstraně a působí tak maximálně bezprostředně. I s pomocí tohoto prostředku podtrhuje Yelin, jak nepřehledné takové události byly.

Holocaust jako okrajový jev

V popkulturních dílech jsou národní socialisté často zpodobňováni jako „nadlidé“ s vlastnostmi ďábla. Při zrodu postavy Irminy ani Hermanna Karnaua se však takovýto vzorec neuplatnil. Toto zlidštění vytváří emocionální pojítko umožňující čtenáři se s postavami identifikovat. Holocaust přitom však zůstává pouze schematickým okrajovým jevem, který postavy buď vědomě ignorují, či na kterém se – jak je tomu v Karnauově případě – aktivně podílejí. Obvyklé obranné tvrzení „O tom jsme neměli ponětí“ však obě knihy jednoznačně demaskují jako lživé.

Podrobný přehled tématu nahlížený z různých úhlů nabízí sborník „Rechtsextremismus, Rassismus und Antisemitismus in Comics“ (Pravicový extremismus, rasismus a antisemitismus v komiksech) vydaný Archivem pro kultury mládeže (editor Ralf Palandt, 2011). Tématu se věnují i novější mezinárodní komiksy, např. „Die zweite Generation“ (Druhá generace), jehož autorem je Michel Kichka, či „Das versteckte Kind“ (Schované dítě) trojice Dauvillier, Lizano a Salsedo (oba tituly vyšly roku 2014).
Dario Radišić
pracuje v Berlíně jako kulturolog.

Copyright: Goethe-Institut e. V., Internet-Redaktion
Květen 2015

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
internet-redaktion@goethe.de
odkazy k tématu