Literatura ve všech formách

Místa žijící literaturou – uprostřed života



Také v Německu se spisovatelé setkávají se svými čtenáři stále častěji na neobvyklých místech – například v soukromí obývacího pokoje či během cyklistické vyjížďky.

Literatura na hřbitově? Autorské čtení v sanitce? Knižní prezentace v metru? To, co se na první pohled jeví jako scestné, se v Německu již dávno stalo pevnou součástí literární scény: Literatura dobyla veřejný i soukromý prostor.

Během Lipského knižního veletrhu je dnes například již tradicí, že se část autorských čtení koná na místech, která toho mají sama o sobě s literaturou společného málo či vůbec nic. Nakladatelství Bastei Lübbe si například již jednou pronajalo smuteční síň lipského Jižního hřbitova. Ta – nutno podotknout – dosud slouží svému účelu, jak dokazuje řada stojanů na svíce, řečnický pult a kostelní lavice. Marc Sieper, ředitel Lübbe Audio, nevyhledal toto místo poznamenané loučením a ztrátou a následně je nepronajal pro účely akce jen tak náhodou. Tématem tohoto večera je totiž rovněž „rozloučení“. Lübbe Audio, sekce audioknih tohoto vydavatelství z Kolína nad Rýnem, slaví Konec (Das Ende). Tak se jmenuje stý audiodíl série sešitového románu John Sinclair. A Marc Sieper chtěl se svým týmem plánovanou pointu nechat vyznít co možná nejautentičtěji. „Chtěli jsme, aby komunita našich fanoušků uvěřila, že seriál skutečně ukončíme. A tak jsme hledali adekvátně morbidní místo“, vypráví Marc Sieper. Předpoklad se naplnil, dorazilo zhruba 300 hostů, lavice byly obsazené do jediné, v čele smuteční síně byla dokonce vystavena rakev. Před ní se svých rolí ujali herci a hlasatelé známí posluchačům z rozhlasových her, a předčítali text dílu Johna Sinclaira napsaný speciálně pro tuto akci. Že to všechno byla pouze lest, vyšlo během čtení samozřejmě najevo.

Svěží program na neobvyklých místech

Takovéto nákladné představení naživo je nepochybně odrazem již pokročilého stádia fenoménu, který lze, přísně vzato, pozorovat už dobré dvě desítky let. Cílem je osvobodit prezentaci literatury z korzetu „četby u sklenice vody“, do něhož byla po celou jednu éru vtěsnána coby četba na solidním, jednoduše vybaveném místě, pokud možno na pozadí bílých stěn, kde se pak často scházela pořád jedna a tatáž společnost. Již několik let je v nabídce výrazně atraktivnější program. Dnes už takřka patří k dobrému tónu uspořádat autorské čtení na místech, s nimiž si literaturu zpravidla nikdo nepojí. Město Wiesbaden připravilo například den autorského čtení, během něhož se z románu předčítalo v pizzerii – a to z okénka, jímž se obvykle podávají hotové pizzy. Ve Wiesbadenu se předčítalo také v sanitce. A po celém Německu jsou k předčítání s oblibou využívány vozy metra během jízdy.

Literatura a „Event“ v jednom

Tento zážitek byl dopřán i autorovi detektivek Danielu Holbemu. Z iniciativy frankfurtského rádia HR-Info připravil vyjížďku velotaxíkem k místům, na kterých se odehrává jeho poslední román Hyena (Die Hyäne). Během okružní jízdy po frankfurtské čtvrti Fechenheim zavedl své čtenáře na sídliště s věžáky, do polí a luk, zkrátka na místa, která ho inspirovala k ději jeho detektivky. Zde zastavoval a předčítal ze své knihy.

A stále častěji jsou využívány i soukromé prostory. Ve Stuttgartu, Freiburgu a Frankfurtu nad Mohanem se například pravidelně konají autorská čtení v obývacích pokojích. Partnery takovýchto akcí bývají často městské domy literatury či soukromé literární instituce, které ochotně umožňují prezentovat se i neznámým autorům. „Obecně lze říci, že hostitel zajímající se o literaturu pozve k sobě domů nějakého autora“, osvětluje tento formát spisovatelka Ivonne Keller. Náklady nese hostitel, který k sobě zároveň pozve přátele a známé. Jak přesně se večer následně vyvine, je otázkou dohody.

Literatura na nezvyklých místech, to není módní výkřik, shodují se mnozí z těch, kdo spoluvytvářejí knižní trh. Literatura si klade za nárok pojednávat o skutečném životě a touží být i uprostřed života prožívána.
Martin Maria Schwarz
pracuje jako redaktor a moderátor kulturní sekce Hesenského rozhlasu.

Copyright: Goethe-Institut e. V., Internet-Redaktion
Juli 2015

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
internet-redaktion@goethe.de
odkazy k tématu