Literatura ve všech formách

Mezi regiony a společenskou kritikou – tendence v německé detektivní literatuře

Das Label Krimi kann weit gefasst werden | © JiSign – fotolia.com

Dávno pryč jsou časy, kdy bylo na detektivky pohlíženo s despektem a kdy platily za nenáročnou oddychovou četbu. Nejlepší romány tohoto žánru se pouští do kritického střetu s politikou, společností a historií. Vražda a zabití, zločinecké pudy a nízké pohnutky – v první desítce žebříčku bestsellerů německého knižního trhu najdeme takřka vždy detektivky a thrillery. Z beletrie, která v Německu každoročně vychází, patří 30 až 40 procent do kategorie „napětí“. Tento pojem však není úplně přesně vymezen. Zahrnuje vše, co nakladatelství touto nálepkou opatří: vedle detektivek a thrillerů někdy také fantasy, science fiction či horory.

Největší díl této produkce tvoří překlady, přičemž preferovány jsou tituly z Anglie a Spojených států. Počet německých detektivek a thrillerů však od přelomu tisíciletí výrazně vzrostl.

Idylické příběhy vražd v důvěrně známém prostředí

Již několik let se mimořádné oblibě těší tzv. regionální detektivky: Příběhy silně spojené s oblastí, v níž se odehrávají, nezřídka zalidněné postavami podivínů a často výrazně akcentující komickou složku. Samotný případ se rychle dostává na vedlejší kolej. Jednotlivé regiony Německa jakoby se však pomalu vyčerpávaly a namísto toho se děj založený na stejném vzorci vyprávění přesouvá do sousedních zemí – Provence, Bretaně či Toskánska – tedy oblastí, kde střední třída se slabostí pro detektivky s oblibou tráví dovolenou.

Co do charakteru a stylu se regionálním detektivkám velmi podobají detektivní romány určené zvláštním cílovým skupinám: Ať už jde o detektivky, které se točí kolem koček, psů či vepřů, o bezové keře v roli vyšetřovatele či detektivky pro milovníky čaje, dobrého jídla a vína – jejich seznam takřka nebere konce. Pevnou součástí německé literatury spadající do kategorie napětí jsou i thrillery. Vycházejí zejména z angloamerických předloh, v důsledku čehož je u nich také patrná tendence ke stále drastičtějším způsobům provedení vraždy a absurdnějším zvratům.

Propojení politiky, ekonomiky a zločinu

Mimo žebříčky bestsellerů se však nabízí zcela odlišný obraz. V červenci 2015 se románu Havarie autorky Merle Kröger podařilo podruhé v řadě dosáhnout na nejvyšší příčku Krimizeit-Bestenliste – seznamu sestavovaného kritiky a odborníky na detektivní žánr, který každý měsíc zveřejňuje týdeník Die Zeit. Román mající takřka filmové parametry se zabývá aktuální problematikou uprchlíků a svým zaměřením a složitostí dokládá, jak široce lze pojmout označení detektivka.

Fakt, že zasazení do konkrétního prostředí nemusí nutně vyznít banálně, dokazují frankfurtské detektivky spisovatele Jakoba Arjouniho, který zemřel v roce 2013, či historické i soudobé kriminální příběhy Roberta Bracka. Do hloubky jdou i romány Christine Lehmann, která v postavě Lisy Nerz vytvořila jednu z nejzajímavějších ženských figur německého detektivního románu, a Roberta Hültnera.

Z hlediska stylu a významu si své postavení nadále udržují staří mistři jako Frank Göhre, jeden z mála německých představitelů žánru noir, který je podtypem detektivního románu, či Detlef B. Blettenberg se svými mezinárodně zaměřenými příběhy rozkrývajícími provázanost ekonomiky, politiky a zločinu.

Za hranice Německa a k mezinárodním vazbám směřuje i pohled Olivera Bottiniho v jeho aktuálním thrilleru Ein paar Tage Licht, který pojednává o obchodu se zbraněmi, Bernharda Jaumanna v jeho románu odehrávajícím se v Namibii či André Georgiho v jeho prvotině Tribunal – politickém thrilleru na pozadí války v Kosovu. Výhradně v Londýně se odehrává román Schwarzblende autorky Zoë Beck, jehož tématem je terorismus a instrumentalizace médií. Max Annas pro změnu zasazuje svůj komorně laděný debut Die Farm do Jižní Afriky. Skvěle vykreslený portrét silně rozpolcené společnosti byl oceněn Německou cenou pro detektivní tvorbu za rok 2015. Nezařaditelný byl a zůstává Friedrich Ani, který ve svých detektivních románech propůjčuje hlas jedincům na okraji společnosti.

Střet s realitou za pomoci literárních prostředků

Tito autoři mají společné, že detektivní román berou jako žánr vážně. Detektivka či thriller pro ně představují vhodnou formu k tomu, aby rozkrývali vzájemné vazby mezi politikou, společností, ekonomikou a zločinem. „Spisovatelé plně využívají potenciálu žánru detektivní literatury“, říká Sonja Hartl, šéfredaktorka magazínu Polar Noir. Tobias Gohlis, mluvčí poroty sestavující Krimizeit-Bestenliste, zdůrazňuje: „Nesetkáváme se zde s primitivním zobrazováním skutečnosti. Tito autoři se s realitou našich životů vyrovnávají za pomoci pokročilých literárních prostředků a co do témat naprosto rozdílně.“

Odborníci z knižní branže jsou přesvědčeni, že skutečně kvalitní němečtí autoři detektivek více než kdy jindy experimentují s jazykem, strukturou a tématy a stále více se obracejí k politickým a sociálním otázkám. O ty je mezi čtenáři stále větší zájem. Celkově se zdá, že autoři německých detektivek pochopili důležitost řemesla – ve stylu, jazyku, zápletkách i vykreslení postav je patrná jejich profesionalizace. Pohled za humna všemi směry se přitom stal samozřejmostí. Pro kritika Ulricha Nollera je tak spisovatel Zoran Drvenkar (Still) příkladem nové generace spisovatelů pohybujících se s naprostou samozřejmostí v globálním popliterárním a popkulturním kontextu. Hranice žánrů přitom hrají stále menší roli, neboť jde o střet s realitou za pomoci literárních prostředků, a tedy o literaturu.
Kirsten Reimers
žije a pracuje jako literární kritička a publicistka v Hamburku. Je členkou poroty Německé ceny pro detektivní tvorbu.

Copyright: Goethe-Institut e. V., Internet-Redaktion
srpen 2015

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
internet-redaktion@goethe.de
odkazy k tématu